Podle pr∙b∞hu °et∞zovΘ Üt∞pnΘ reakce rozliÜujeme v reaktoru t°i zßkladnφ stavy:

	1.  Podkritick² stav °et∞zovΘ Üt∞pnΘ reakce, 2.  Kritick² stav °et∞zovΘ Üt∞pnΘ reakce, 3.  Nadkritick² stav °et∞zovΘ Üt∞pnΘ reakce

• V podkritickΘm stavu je hustota absorbΘru tak vysokß, ₧e neutrony vznikajφcφ p°i Üt∞pnΘ reakci jsou pln∞ pohlcovßny a nemohou vyvolßvat Üt∞penφ dalÜφch jader. ╪et∞zec Üt∞pnΘ reakce je p°etr₧en, reakce zanikß.
  V praxi se takov² stav v jadernΘm reaktoru vytvo°φ zavedenφm regulaΦnφch a havarijnφch tyΦφ s absorbΘrem do aktivnφ z≤ny reaktoru . D∞lß se to v p°φpadech, kdy chceme snφ₧it v²kon reaktoru nebo ho odstavit z provozu.
• P°i kritickΘm stavu je hustota (poΦet vlo₧en²ch tyΦφ) absorbΘru a paliva takovß, ₧e ze dvou a₧ t°φ neutron∙ vznikl²ch p°i Üt∞penφ paliva v₧dy jen jeden vyvolß dalÜφ Üt∞pnou re akci. V takovΘm p°φpad∞ pak °et∞zovß reakce stßle pokraΦuje - nerozr∙stß se, ani nezanikß. Tomuto stavu odpovφdß b∞₧n² provoz reaktoru p°i stßlΘm v²konu.
• Nastane-li nadkritick² stav, Üt∞pnß jadernß reakce roste, nebo¥ roste i poΦet neutron∙ Üt∞pφcφch jßdra. Takov² stav je nutn² pro zv²Üenφ v²konu reaktoru.