V▌ROBA ELEKT╪INY

Kdysi se k v²rob∞ elekt°iny pou₧φvaly stejnosm∞rnΘ generßtory, dynama. Pozd∞ji byly nahrazeny alternßtory vyrßb∞jφcφmi p°φmo st°φdav² proud. St°φdav² proud mß proti stejnosm∞rnΘmu velkou v²hodu.

V transformßtorech lze toti₧ zv²Üit jeho nap∞tφ, a tφm p°edejφt ztrßtßm zp∙soben²m odporem vodiΦe p°i rozvßd∞nφ elekt°iny na velkΘ vzdßlenosti. H°φdel alternßtoru je p°ipojena ke h°φdeli turbφny. Celß jednotka se otßΦφ rychlostφ 3 000 otßΦek za minutu. Elekt°ina vyrobenß z generßtoru mß nap∞tφ 10 -15 kV podle velikosti generßtoru. Vede se do blokovΘho transformßtoru a transformuje se na velmi vysokΘ nap∞tφ. U v∞tÜiny velk²ch elektrßren je to 400 kV. Od v²vodovΘho blokovΘho transformßtoru se odvßdφ venkovnφm vedenφm do rozvodnΘ sφt∞.

BLOKY

Zmφnili jsme se o blokovΘm transformßtoru, pov∞zme si tedy, co to je blokovΘ uspo°ßdßnφ elektrßrny. S tφm, jak se spot°eba elektrickΘ energie postupn∞ zvyÜovala, stav∞lo se v elektrßrnßch vφc kotl∙, turbφn a generßtor∙. Pozd∞ji se p°eÜlo na tzv. blokovΘ uspo°ßdßnφ elektrßren. Elektrßrensk² blok znamenß v podstat∞ samostatnou v²robnφ jednotku elekt°iny sestßvajφcφ se z jednoho kotle, navazujφcφ turbφny a p°φsluÜenstvφ, generßtoru, odluΦovaΦ∙ popφlku, chladφcφ v∞₧e a blokovΘho transformßtoru. Celß elektrßrna se sklßdß z n∞kolika blok∙, kterΘ majφ spoleΦnou pouze sprßvnφ budovu, uhelnΘ hospodß°stvφ, vodnφ hospodß°stvφ, komφn a spoleΦnou elektrickou sφ¥ za blokov²mi transformßtory, do kterΘ dodßvajφ vyrobenou energii.

   BlokovΘ uspo°ßdßnφ elektrßrny p°inßÜφ °adu v²hod. V p°φpad∞ havßrie nebo p°i Üpatn²ch rozptylov²ch podmφnkßch lze blok Φi n∞kolik blok∙ odstavit, ani₧ by se v²razn∞ ohrozily dodßvky elektrickΘ energie do rozvodnΘ sφt∞. V poslednφ dob∞ dochßzφ ke zcela plßnovitΘmu odstavovßnφ blok∙, kterΘ se nejvφce podφlely sv²mi emisemi na zneΦiÜ¥ovßnφ ₧ivotnφho prost°edφ. Dnes u₧ dochßzφ prokazateln∞ ke zlepÜovßnφ stavu ₧ivotnφho prost°edφ.

F┴ZOV┴N═ ALTERN┴TORU

VÜechny v∞tÜφ uhelnΘ, ale i vodnφ a jadernΘ elektrßrny jsou propojeny sφtφ elektrickΘho vedenφ. Tato soustava s velmi vysok²m nap∞tφm 220 kV a 400 kV dopravuje velkΘ elektrickΘ v²kony od elektrßren p°es rozvodny do napßjecφch uzl∙ v krajφch a okresech, odkud se po snφ₧enφ nap∞tφ na 110 kV nebo 22 kV dostßvajφ tzv. distribuΦnφ sφtφ a₧ k odb∞ratel∙m, kde se nap∞tφ dßle transformuje.
   K tomu, abychom mohli alternßtor vyrßb∞jφcφ elektrickou energii p°ipojit p°es transformßtor k tΘto elektrizaΦnφ soustav∞, musφ mφt vyrßb∞nß elekt°ina stejnΘ parametry jako ta, kterß ji₧ v nφ teΦe. Alternßtor je proto t°eba nafßzovat. P°i fßzovßnφ se pou₧φvajφ dva zp∙soby: p°esnΘ fßzovßnφ (p°esnß synchronizace) anebo asynchronnφ fßzovßnφ (samosynchronizace). P°i p°esnΘm fßzovßnφ musφ dßvat alternßtor stejn∞ velkΘ nap∞tφ, jako je nap∞tφ v sφti, nesmφ b²t mezi ob∞ma fßzov² posun a naopak kmitoΦet a sled fßzφ nap∞tφ alternßtoru musφ odpovφdat nap∞tφ sφt∞. P°i samosynchronizaci se nenabuzen² alternßtor roztoΦφ na otßΦky blφzkΘ synchronnφm, zapne se na sφ¥ a okam₧it∞ se p°ibudφ. Altemßtor se tφm sßm vtßhne do synchronismu.