TECHNICK▌ POKROK A LIDSK╔ POZN┴N═

Budeme-li vid∞t technick² pokrok jako cestu k uspokojovßnφ rostoucφch pot°eb lidstva p°i zachovßnφ rovnovßhy mezi Φlov∞kem a p°φrodou, pom∙₧e nßm to zbavit se zbyteΦn²ch obav z budoucnosti a zßrove≥ p°edejφt hrozφcφm katastrofßm.

Darwinova karikatura z Φasopisu "Hornet" z 22. 3.  1871

Rozvoj lidskΘho poznßnφ p°inßÜφ krom∞ jinΘho technick² pokrok a naopak - vliv je tu vzßjemn². K meznφk∙m v poznßnφ dospφval Φlov∞k dφlem nßhodou, dφlem cφlev∞dom²m ·silφm, d°φve obvykle individußlnφ Φinnostφ osam∞l²ch v∞dc∙ a vynßlezc∙, nynφ jejich soust°ed∞nφm do v∞deck²ch t²m∙. Ptßt se, zda na poΦßtku byla myÜlenka, nebo Φin, by bylo podobnΘ sporu o prvenstvφ slepice nebo vejce, i kdy₧ v∞deckΘ bßdßnφ obvykle postupuje cestou vyvracenφ nebo potvrzovßnφ hypotΘz (domn∞nek, p°edpoklad∙).

V celΘ historii lidstva tu proti poznßvacφmu ·silφ stßly vedle celkem znßm²ch politickomocensk²ch p°ekß₧ek p°irozenΘ bariΘry psychologickΘ: strach z neznßma, z nepoznanΘho a tajemnΘho; nevφra ve vlastnφ sily, obavy z vlastnφ zodpov∞dnosti, ze svobodnΘho lidskΘho ducha, touha utΘci se do nßruΦe vyÜÜφ sily a moci. A koneckonc∙ i obyΦejnß pohodlnost a nechu¥ m∞nit zab∞hanΘ zvyky. Pravda, byla to takΘ pokora p°ed neobyΦejn∞ d∙mysln²m systΘmem a ·Φelnostφ p°φrodnφch jev∙ a zßkon∙ a p°ed gigantick²mi silami p°φrody. V∞tÜinou tu vÜak bylo asi obojφ zßrove≥: touha odhalit nebo alespo≥ poodhalit n∞kterß z tajemstvφ p°φrody z jednΘ strany a obavy z nepoznanΘho i faustovskß tφha poznßnφ z druhΘ strany.

	Dobovß karikatura Newtonova v²kladu gravitace.

   LidskΘ poznßnφ je - zdß se - neohraniΦen²m, nikdy nekonΦφcφm procesem realizace n∞kter²ch z hlavnφch tu₧eb lidskΘho ducha: zvφdavosti, cti₧ßdosti, touhy p°ekonat sebe sama, ale tΘ₧ snahy vyrovnat se s minulou, stßvajφcφ nebo p°edvφdanou situacφ. Bφlß mφsta na map∞ obecnΘho poznßnφ sice postupn∞ mizφ, v₧dy je vÜak mo₧no toto poznßnφ dßle prohlubovat a zjem≥ovat.

B∞hem poznßvacφho procesu musφ Φlov∞k zpravidla za svß vφt∞zstvφ platit nez°φdka i sv²m ₧ivotem. ╚asto se takΘ musφ vracet zp∞t ze slep²ch cest omyl∙. NespoΦet p°φklad∙ tu p°inßÜφ nap°. ·silφ o vynßlez perpetua mobile. UskuteΦnitelnß a lidstvu prosp∞Ünß myÜlenka vÜak d°φve nebo pozd∞ji v₧dy pohne v²vojem vp°ed, t°eba₧e v budoucnu m∙₧e b²t zase p°ekonßna. Jen v tomto smyslu lze hovo°it o vφt∞zstvφ lidskΘho ducha. Od "osvφcenskΘho" 18. stoletφ se sice mluvφ o tom, ₧e Φlov∞k je pßn tvorstva a jako takov² vede sv∙j vφt∞zn² boj s p°φrodou, ale n∞kterΘ d∙sledky civilizaΦnφho v²voje, jak se projevily ve 20. stoletφ v podob∞ ekologick²ch katastrof, kolaps∙ a zneu₧itφ techniky, nßs vedou k p°esv∞dΦenφ, ₧e Φlov∞k a p°φroda musφ ₧φt v jednot∞ a harmonii (vzßjemnΘ podpo°e a u₧iteΦnosti), ve kterΘ nesmφ b²t vφt∞z∙ ani pora₧en²ch.

KoneΦn∞ je t°eba p°ipomenout, ₧e ani ztoto₧n∞nφ se s myÜlenkou nezadr₧itelnosti technickΘho pokroku neodstranφ bolestnost a nßroΦnost zm∞n, ·zkost z pochybnostφ a tφ₧ivost nov²ch problΘm∙, je₧ tento pokrok zpravidla p°inßÜφ, nehled∞ u₧ na v∞Φn∞ nespokojenΘ hlasy protivnφk∙, kte°φ sv²m odporem odΦerpßvajφ zpravidla vφce energie, ne₧ je t°eba na °eÜenφ samotn²ch problΘm∙.