JAK P╪EÄ═T ZIMU

U teplokrevn²ch existujφ pouze t°i mo₧nosti, jak Φelit zv∞tÜen²m tepeln²m ztrßtßm:

1. zlepÜit izolaci t∞la,
2. zv²Üit tepelnou produkci uvnit° t∞la,
3. snφ₧it teplotnφ rozdφl mezi t∞lem a prost°edφm poklesem t∞lesnΘ teploty pod normßl.

IzolaΦnφ schopnosti zv∞tÜujφ u zvφ°at chlupy nebo pe°φ na povrchu t∞la, stejn∞ jako tlustÜφ tukovΘ vrstvy, kterΘ nejsou protkßny cΘvami. Napomßhß i omezenφ pr∙toku krve k∙₧φ. Tato opat°enφ se projevφ rozÜφ°enφm z≤ny termoneutrality, v nφ₧ se jeÜt∞ nezapφnß termoregulace a zv∞tÜφ se rozsah teplot, ve kter²ch m∙₧e organismus p°e₧φvat p°i nezm∞n∞nΘ produkci tepla. S touto prvnφ mo₧nostφ p°izp∙sobenφ se setkßvßme u arktick²ch ₧ivoΦich∙ nebo u zvφ°at, kterß st°φdajφ "letnφ" a "zimnφ" srst jejich lepÜφ izolace brßnφ ·niku tepla i v teplotßch kolem -40 ░ C.

IzolaΦnφ ·Φinek se takΘ liÜφ podle roΦnφho obdobφ (zm∞na srsti) a zem∞pisnΘ Üφ°ky. Navφc podle Bergmanova pravidla se druhy p°eb²vajφcφ v chladnΘm klimatu (liÜky, kojoti, jeleni) vyskytujφ ve v∞tÜφch velikostech ne₧ jejich p°φbuznφ v mφrnΘm pßsu vrßna, kterß mß domov v Norsku, je dvakrßt v∞tÜφ ne₧ vrßna ze SinajskΘho poloostrova. Vysv∞tlenφ tohoto faktu je prostΘ: velkΘ t∞lo snadn∞ji udr₧uje teplo a mß menÜφ specifickou ztrßtu tepla.

U lidφ - kdy₧ odhlΘdneme od funkce obleΦenφ - nep°ichßzφ p°φliÜ v ·vahu zlepÜenφ povrchovΘ izolace zv²Üenφm kvality srsti. Mohou se vÜak p°izp∙sobit zim∞ snφ₧enφm povrchovΘ t∞lnφ teploty, co₧ je zp∙sobeno omezen²m pr∙tokem krve v podko₧nφch oblastech. Takto se p°izp∙sobujφ b∞loÜi ₧ijφcφ delÜφ dobu v chladu. N∞kterΘ etnickΘ skupiny vzdorujφ zim∞ i velk²m poklesem centrßlnφ teploty a ni₧Üφ produkcφ tepla po adaptaci, co₧ bylo pozorovßno i u b∞loch∙ adaptovan²ch na chlad v laboratornφch podmφnkßch. N∞nci a Eskymßci, nßrody, kterΘ trvale ₧ijφ v mraziv²ch oblastech, se p°izp∙sobily svou fyziognomiφ - oΦi se p°em∞nily v Φßrky, nosy se zano°ily do obliΦeje, aby zbyteΦn∞ nevyΦnφvaly a nebyly vystaveny vßnicφm.