Spot°eba kyslφku u savce a jeÜt∞rky srovnateln²ch velikostφ. S nar∙stajφcφ rychlostφ pohybu vykazujφ oba jejφ obdobnΘ p°φr∙stky. K extrapolaci na nulovou rychlost savec vykazuje vyÜÜφ spot°ebu (a tedy mφru metabolismu) oproti odpoΦinku ne₧ jeÜt∞rka.

CO UR╚UJE TEPLOTU T╠LA?

Studenokrevnost a teplokrevnost nabφzφ ₧ivoΦich∙m v odliÜn²ch podnebφch odliÜnΘ v²hody. V tropech studenokrevnφ plazi ·sp∞Ün∞ dostihujφ nebo dokonce p°edΦφ savce v hojnosti druh∙ i mno₧stvφ jedinc∙. Tohoto ·sp∞chu z°ejm∞ dosahujφ dφky v∞tÜφ ·spo°e energie, nebo¥ ji nemusφ v∞novat na zv²Üenφ teploty t∞la a mohou ji vynaklßdat na rozmno₧ovßnφ a jinΘ aktivity umo₧≥ujφcφ jejich p°e₧itφ. V mφrn²ch a studen²ch podnebφch jsou vÜak mnohem mΘn∞ ·sp∞Ünφ. ╚φm dßle postupujeme od rovnφku, tφm vφce p°evlßdajφ teplokrevnφ. V polßrnφch oblastech se ji₧ plazi ani hmyz nevyskytujφ. Teplokrevnφ ovÜem v chladnΘm podnebφ vyza°ujφ teplo do prost°edφ, Φφm₧ dochßzφ ke zbyteΦn²m ztrßtßm. Proto vyvinuli r∙znΘ zp∙soby, jak se tomu brßnit.

Vztahy mezi teplotou t∞la a teplotou okolφ u teplokrevn²ch a studenokrevn²ch (obecn∞).

Teplota t∞la

Teplota t∞la ₧ivoΦich∙, a¥ studenokrevn²ch nebo teplokrevn²ch, zßvisφ na mno₧stvφ tepla vznikajφcφho na jednotku jeho hmotnosti. Jeliko₧ se tkßn∞ sklßdajφ p°evß₧n∞ z vody, tepelnß kapacita v teplotnφm rozmezφ 0 a₧ +40 ░ C Φinφ p°ibli₧n∞ 4,2 J/1░ C/g, tedy mno₧stvφ tepla, kterΘ musφ vyrobit jeden gram tkßnφ, aby zv²Üil svou teplotu o jeden stupe≥. Z toho vypl²vß, ₧e Φφm v∞tÜφ zvφ°e, tφm v∞tÜφ je produkce tepla. Zm∞ny teploty organismu pak zßvisφ na produkci tepla pomocφ metabolismu, na p°φjmu tepla z okolφ a na jeho ztrßt∞ do okolφ. Samotnou v²robu tepla ovliv≥uje chovßnφ (t°eba cviΦenφ, vyh°φvßnφ na slunci), autonomnφ mechanismy (zv²ÜenΘ vyu₧itφ ulo₧en²ch energetick²ch rezerv, pr∙tok krve povrchem, pocenφ) a adaptivnφ mechanismy (aklimatizace a hormonßlnφ zm∞ny), kterΘ jsou jednak pomalejÜφ ne₧ p°edchozφ mechanismy, jednak vedou ke zm∞n∞ zßkladnφho metabolismu.

P°enos tepla do ₧ivoΦicha nebo z n∞ho zßvisφ na t°ech faktorech:

	Vztahy mezi teplotou t∞la a vn∞jÜφ teplotou u r∙zn²ch druh∙ savc∙ a studenokrevn²ch. VaΦnatci a savci z °ßdu ptako°itn²ch vykazujφ doΦasnΘ teplokrevnΘ a studenokrevnΘ chovßnφ.

1. Na velikosti povrchu t∞la. Plocha p°ipadajφcφ na urΦitou hmotnost se zmenÜuje se zv²Üenou hmotnostφ t∞la. U mal²ch zvφ°at tak na drobnΘ t∞lφΦko p°ipadß velkß plocha k∙₧e, Φφm₧ dochßzφ k velkΘmu odlivu tepla - musφ se mnohem vφce pohybovat, aby si vyrobila dostateΦnΘ mno₧stvφ tepla.
2. Na teplotnφm rozdφlu. ╚φm je teplota zvφ°ete bli₧Üφ teplot∞ prost°edφ, tφm mΘn∞ tepla se vyzß°φ z jeho t∞la.
3. Na tepelnΘ vodivosti povrchu. PovrchovΘ tkßn∞ studenokrevn²ch jsou vysoce tepeln∞ vodivΘ, a proto majφ stejnou teplotu jako jejich okolφ. U teplokrevn²ch se ke zmenÜenφ vodivosti vyvinulo pe°φ, ko₧ich nebo tuk. Tato izolace rozklßdß teplotnφ rozdφl t∞la a okolφ na n∞kolik milimetr∙ a₧ centimetr∙ tak, aby teplotnφ spßd nebyl p°φliÜ prudk² a ztrßty byly menÜφ. Pe°φ i ko₧ich navφc zachycujφ vzduch, kter² mß malou tepelnou vodivost a zmenÜuje prostup tepla.