POHYB A V▌DEJ ENERGIE

Pohyb je tak t∞sn∞ spojen se ₧ivotem, ₧e se mnohdy pova₧uje za jeho d∙kaz. Pohyb slou₧φ k chytßnφ ko°isti, k p°esunu k ₧ivinßm nebo k ·niku z nep°φzniv²ch podmφnek. Umo₧≥uje vyhledat partnera vhodnΘho k rozmno₧ovßnφ.

P°i v²voji ₧ivota vzniklo mnoho r∙zn²ch "motor∙". Nap°φklad n∞kterΘ bakterie se pohybujφ pomocφ biΦφku, tvo°enΘho dlouh²m zahnut²m zvln∞n²m vlßknem, kterΘ prochßzφ st∞nou bu≥ky jako lo₧iskem, v n∞m₧ se otßΦφ jako znaΦn∞ protßhl² lodnφ Üroub. Na zßkladn∞ biΦφku v membrßn∞ je "rotor" tvo°en² prstencem Üestnßcti bφlkovin, pod nφm je "stator", stejn² v∞nec pevn∞ spojen² s bun∞Φnou st∞nou. RotaΦnφ pohyb vznikß proud∞nφm proton∙ p°edstavovan²ch ionty vodφku H⁺, z vn∞jÜku membrßny dovnit°. Na jednu otßΦku se jich spot°ebuje 256. BiΦφk je tedy skuteΦn∞ pohßn∞n elektrick²m proudem a to,jak vznikß kroutφcφ moment, se patrn∞ neliÜφ od principu Üestnßctip≤lovΘho elektromotoru.
   Pohyb ovliv≥uje p°edevÜφm setrvaΦnost, kterß je ·m∞rnß hmotnosti. ╚φm v∞tÜφ je ₧ivoΦich, tφm v∞tÜφ je jeho setrvaΦnost. Velcφ ₧ivoΦichovΘ proto musejφ vynalo₧it mnohem vφce energie, aby se rozeb∞hli i aby se zastavili. Malφ ₧ivoΦichovΘ (stejn∞ jako malß auta) vy₧adujφ mΘn∞ energie ke zrychlovßnφ i zpomalovßnφ, a proto se mohou v m₧iku rozeb∞hnout i zastavit, zatφmco velcφ ₧ivoΦichovΘ majφ velkou rozebφhacφ i brzdnou drßhu.

Pohyb je dßle ovliv≥ovßn odporem prost°edφ, tedy vlastnostmi vzduchu nebo vody. Velkß hustota a viskozita, je₧ je mφrou vnit°nφho t°enφ, p∙sobφ proti sm∞ru pohybu. Odpor rovn∞₧ zßvisφ na ΦelnΘ ploÜe, kterß prorß₧φ tekutinu, a na tvaru pohybujφcφho se tvora. Pro ₧ivoΦicha danΘho tvaruje odpor ·m∞rn² jeÜt∞ jeho povrchu a jeliko₧ v∞tÜφ zvφ°ata majφ na svou hmotnost menÜφ povrch, jejich odpor na jednotku hmotnosti je menÜφ ne₧ u mal²ch zvφ°at. Tyto rozdφly jsou samoz°ejm∞ mnohem v∞tÜφ ve vod∞ ne₧ na vzduchu.