ÄIVOT POT╪EBUJE ENERGII

VÜechny ₧ivotnφ d∞je v ₧iv²ch organismech lze p°evΘst na p°em∞nu lßtek a energie, naz²vanou celkov²m metabolismem. Metabolismus znamenß p°em∞nu lßtek nebo energie v ₧ivΘm organismu tak, aby je mohl vyu₧φt. P°em∞na chemickΘ energie ₧ivin, kterΘ p°ijφmßme v potrav∞, probφhß v organismu zpravidla ve dvou stupnφch. Prvnφm stupn∞m je vytvo°enφ adenozintrifosfßtu (ATP) v bu≥kßch, lßtky, kterß obsahuje energeticky bohatΘ vazby. Takto nynφ m∙₧e b²t energie ·sporn∞ skladovßna tak dlouho, dokud ji bu≥ka nebude zase pot°ebovat. Druh²m stupn∞m je Üt∞penφ ATP a uvol≥ovßnφ takov²ch druh∙ energie, kterΘ jsou pot°ebnΘ pro ₧ivotnφ pochody.

ChemickΘ slo₧enφ velk²ch molekul obsahujφcφch energeticky bohatΘ fosfßtovΘ vazby.

Jako vÜechny stroje na p°em∞nu energie i ₧ivoΦichovΘ produkuj φ odpadnφ teplo, a proto jsou ·Φinn∞jÜφ na mΘn∞ ne₧ l00% . U n∞kter²ch zvφ°at a Φlov∞ka je ale toto teplo vytvß°eno ·mysln∞. DostaΦuje prßv∞ k tomu, aby zv²Üilo teplotu tkßnφ na ·rove≥, kterß znaΦn∞ urychluje chemickΘ reakce. Uvnit° organismu se vedle tepla vytvß°ejφ i jinΘ formy biologicky vyu₧itelnΘ energie.
Mechanickß energie se vyu₧φvß p°i p°elΘvavΘm m∞≥avkovitΘm pohybu, p°i pohybu brv a biΦφk∙ a p°edevÜφm p°i svalovΘ prßci. Slou₧φ k udr₧ovßnφ stßlΘ polohy t∞la a k pohybu.
   Osmotickß energie, pot°ebnß k prolφnßnφ lßtek bun∞Φnou membrßnou z mφst ni₧Üφ koncentrace do mφst vyÜÜφ koncentrace, se uplat≥uje p°i doprav∞ r∙zn²ch lßtek.

Elektrickß energie vznikß p°i zm∞nßch propustnosti biologick²ch membrßn na ·kor energie osmotickΘ. U v∞tÜiny ₧ivoΦich∙ se objevuje v nepatrnΘm mno₧stvφ, ale neobeÜli bychom se bez nφ p°i Üφ°enφ vzruchu po nervov²ch a svalov²ch vlßknech. U n∞kter²ch ryb vznikß ve v∞tÜφm mno₧stvφ a mß v²znam pro jejich orientaci ve vod∞, k lßkßnφ nebo dokonce omraΦovßnφ ko°isti.

Vyu₧itφ chemickΘ energie v t∞le. ╚ßst potravy se nevst°ebß a je proto rozlo₧ena st°evnφmi bakteriemi nebo vylouΦena jako fekßlie. ╚ßst se projevφ jako teplo vznikajφcφ p°i metabolismu, dalÜφ Φßst se ulo₧φ ve tkßnφch nebo vyu₧ije na chemickou, elektrickou nebo mechanickou prßci.

Sv∞telnß energie se produkuje v nepatrnΘm mno₧stvφ u sv∞tΘlkujφcφch ₧ivoΦich∙. Podstatou tΘto bioluminiscence b²vß tvorba slo₧it²ch molekul, ve kter²ch se vytvß°ejφ "napnutΘ" vazby. Tyto vazby se Üt∞pφ a dφky tomu nastßvß postup, na jeho₧ konci se objevφ sv∞tlo. Jde tu o stejn² proces jako u fotosyntΘzy, ale probφhajφcφ opaΦn²m sm∞rem. Sv∞tΘlkovßnφ znßme z letnφch nocφ, kdy se m∙₧eme t∞Üit ze signalizace sv∞tluÜek.

U lΘka°e se setkßvßme s n∞kter²mi metodami, kterΘ mapujφ elektrickΘ pole srdeΦnφho svalu. Nejznßm∞jÜφ elektrokardiograf - EKG. ElektromagnetickΘ vln∞nφ vznikß i v mozku. Podle frakvence se rozeznßvjφ vlny delta (1 a₧ 3 Hz, hlubok² spßnek), theta (4 a₧ 7 Hz, hlubokß meditace a tvo°ivß p°edstavivost), alfa (8 a₧ 12 Hz, uvoln∞nφ bez ospalosti, plynulΘ myÜlenφ) a beta (13 a₧ 30 Hz, bd∞lΘ v∞domφ, starosti a strach).