STAVBA PROZRAZUJE ┌KOL : ORG┴NY T╠LA

Mo°e, z n∞ho₧ pochßzφ vÜechno ₧ivΘ, sv²mi stßl²mi vlastnostmi (dokß₧e rozpouÜt∞t mnoho lßtek i udr₧et stabilnφ teplotu) p°edstavovalo dokonalΘ prost°edφ pro rozvoj ₧ivota. Jednak tvo°ilo ₧ivn² roztok, ze kterΘho prvotnφ organismy odebφraly lßtky pot°ebnΘ na svou v²stavbu a ·dr₧bu, jednak bylo odpadov²m za°φzenφm, do kterΘho odevzdßvaly nevyu₧itelnΘ produkty.
   V²znamn² stupe≥ ve v²voji p°edstavoval vznik bun∞ΦnΘ membrßny, pru₧nΘ tenkΘ blßny, kterß dφky sv²m vlastnostem dokßzala vybφrat nejvhodn∞jÜφ lßtky, a tφm vytvo°it uvnit° bun∞k prost°edφ, je₧ se liÜilo od prost°edφ vn∞jÜφho. Zatφmco tedy v mo°skΘ vod∞ p°evlßdaly ionty sodφku (Na+) a chl≤ru (Cl^-), uvnit° bu≥ky se zaΦaly hromadit p°edevÜφm ionty draslφku (K⁺), ho°Φφku (Mg²⁺) a ionty fosfßtovΘ (PO^2-₄).

	Membrßny regulujφ pr∙chod lßtek do nebo z bu≥ky. Ionty obklopenΘ molekulami vody vrstvou neprojdou. Pokud se vÜak obalφ podobnou vrstvou odpuzujφcφ vodu, membrßna je propustφ. Membrßny takΘ mohou obsahovat kanßlky, kterΘ podle velikosti umo₧≥ujφ vstup bφlkovin.

I u vφcebun∞Φn²ch organism∙ se uchovalo rozdφlnΘ slo₧enφ vnit°nφho a vn∞jÜφho prost°edφ, zm∞nil se vÜak pom∞r objemu tekutin v bu≥ce a mimo ni opaΦn∞, ne₧ tomu bylo u jednobun∞Φn²ch organism∙ ₧ijφcφch v mo°i, kde se mimo bu≥ku vlastn∞ nachßzel cel² oceßn. Uvnit° bun∞k se u ₧ivoΦich∙ nachßzφ vφce vody, nap°φklad u dosp∞lΘho Φlov∞ka vß₧φcφho 75 kg Φinφ obsah tekutiny v bu≥kßch asi 30 litr∙, zatφmco mno₧stvφ krve a lymfy, je₧ prochßzφ mφznφmi uzlinami, jen asi polovinu.

Vznik mnohobun∞Φn²ch organism∙ tedy vedl k vzr∙stu t∞la, co₧ znamenalo prodlou₧enφ cesty od povrchu t∞la k vnit°nφm orgßn∙m. Tak se znaΦn∞ zkomplikovala v²m∞na lßtek, kterou bu≥ky ulo₧enΘ hluboko v t∞le ke svΘmu ₧ivotu pot°ebujφ.

Posloupnost uspo°ßdßnφ mnohobun∞Φn²ch organism∙. ╚innost ka₧dΘ hladiny zßvisφ na jejφ organizaci i na organizaci hladin ni₧Üφch.

Difuznφ pochody (samovoln² pohyb lßtky z mφsta vyÜÜφ koncentrace na mφsto ni₧Üφ koncentrace), kterΘ staΦily u jednobun∞Φn²ch organism∙, jsou toti₧ pom∞rn∞ pomalΘ a zde ji₧ nevyhovovaly. Proto bylo nutnΘ vytvo°it zvlßÜtnφ za°φzenφ - orgßny, kterΘ zajistily, aby vnit°nφ Φßsti t∞la nebyly ochuzovßny o kyslφk, v²₧ivnΘ a minerßlnφ lßtky a aby se nehromadily zplodiny, jako je oxid uhliΦit², kyseliny a Φpavek. Vznikly ΦervenΘ krvinky, majφcφ za ·kol p°enßÜet kyslφk a oxid uhliΦit², a d²chacφ orgßny, umo₧≥ujφcφ rychl² p°φjem kyslφku nebo vyluΦovßnφ oxidu uhliΦitΘho. Vyvinula se trßvicφ soustava na zpracovßnφ potravy.Pro odstran∞nφ ne₧ßdoucφch pevn²ch a kapaln²ch produkt∙ nebo zase k zadr₧enφ u₧iteΦn²ch lßtek se vyvinula p°edevÜφm jßtra a ledviny. Srdce jako ob∞hovΘ Φerpadlo zaΦalo udr₧ovat vÜechnu tekutinu mimo bu≥ky v neustßlΘm pohybu.

╚lov∞k tedy sdφlφ se vÜemi ostatnφmi ₧ivoΦiÜn²mi druhy spoleΦnou historii v²voje a stejnΘ zßkony fyziky a chemie, stejnΘ principy d∞diΦnosti je tedy Φßstφ krßlovstvφ zvφ°at. Navφc vÜechny zßkladnφ biologickΘ procesy, kterΘ jsou naz²vßny "₧ivot", sdφlejφ vÜechny ₧ivoΦiÜnΘ druhy. Jevy, kterΘ vedou k tlukotu srdce, se zßsadn∞ neliÜφ u ryby, ₧ßby, hada, ptßka nebo opice, stejn∞ jako elektrickΘ impulzy v lidskΘm mozku nejsou zßsadn∞ jinΘ ani u kraba nebo potkana.

	Kymograf Carla Ludwiga z roku 1846. P°φstroj je schopn² p°evΘst zm∞ny tlaku a jinΘ pohyby v organismu na vlnitou k°ivku, zaznamenßvanou perem na papφr. Tento p°φstroj velmi p°isp∞l k rozvoji fyziologie.

Chceme-li proniknout do zp∙sobu, jak pracujφ orgßny ₧ivoΦich∙ i lidφ, musφme si jejich Φinnost rozlo₧it na pom∞rn∞ jednoduchΘ fyzikßlnφ a chemickΘ d∞je, jako je filtrace, difuze nebo p°enos tepla. Pro pochopenφ jejich koordinace si musφme osvojit pojmy znßmΘ z °φdφcφch proces∙, jako je signßl, ·st°edφ, p°φmΘ a zp∞tnovazebnΘ p∙sobenφ - musφme tedy znßt kybernetiku. NaÜe znalost Φinnosti ₧ivΘho organismu, kter²m se zab²vß v∞da zvanß fyziologie, tedy do znaΦnΘ mφry zßvisφ na rozvoji ostatnφch v∞d. UrΦit² rozdφl vÜak zde mßme.

Fyzikßlnφ systΘmy vytvo°enΘ Φlov∞kem, jako t°eba poΦφtaΦ nebo navßd∞cφ systΘm pro st°ely, mohou b²t natolik p°esnΘ, ₧e u nich za normßlnφch podmφnek m∙₧eme dosßhnout p°edpov∞zenΘho v²sledku. ÄivoΦichovΘ vÜak musφ fungovat za neustßle se m∞nφcφch rozmar∙ p°φrody a p°i ne zcela p°esnΘ d∞diΦnosti. Nastßvß nutnost udr₧et pom∞rn∞ stßlΘ prost°edφ uvnit° t∞la - homeostßzu. ╚innost vÜech tkßnφ a orgßn∙ musφ b²t regulovßna a vzßjemn∞ propojena tak, aby jakßkoliv zm∞na ve vnit°nφm prost°edφ (t°eba zp∙sobenß horkem nebo zimou) automaticky vyvolala takovou odpov∞∩, kterß by tuto zm∞nu zmenÜila. U jednobun∞Φn²ch forem ₧ivota staΦily k udr₧enφ homeostßzy regulaΦnφ d∞je uvnit° jednotliv²ch bun∞k. U v∞tÜφch organism∙ se vÜak musely vyvinout p°eslo₧itΘ regulaΦnφ mechanismy, kterΘ byly schopnΘ °φdit a propojovat Φinnost bun∞k ve prosp∞ch celku. Proto se vyvinula spojenφ, kterß umo₧nila p°enßÜet informace na pom∞rn∞ dlouhou vzdßlenost. Jejich p°enos zprost°edkujφ molekuly t°φ soustav: endokrinnφ, kterß vyu₧φvß hormony pro °φzenφ lßtkovΘ v²m∞ny, nervovΘ s neuropeptidy, urΦen²mi pro p°enos a zpracovßnφ informacφ, a imunitnφ s cytokiny, °φdφcφmi obrannΘ pochody.

P°φklad, jak zp∙sob uspo°ßdßnφ vlßken urΦφ vlatnosti svalu. Pohyb svalu je umo₧n∞n klouzßnφm slab²ch vlßken podΘl vlßken siln∞jÜφch, avÜak s jinou strukturou a jin²m chemick²m slo₧enφm.