CO JE ÄIVOT ?

VÜichni ₧ivoΦichovΘ i rostliny se sklßdajφ ze stejn²ch prvk∙, tvo°φcφch cukry, tuky a bφlkoviny. Tyto lßtky slou₧φ rovn∞₧ jako zdroj energie. VÜechny ₧ivotnφ d∞je v t∞le lze p°evΘst na p°em∞nu energie, naz²vanou celkov² metabolismus. Chemickou energii potravin tak lze p°evΘst na mechanickou, elektrickou i sv∞telnou. Velikost metabolismu se liÜφ u studenokrevn²ch a teplokrevn²ch ₧ivoΦich∙, zßvisφ i na jejich hmotnosti, teplot∞ okolφ, pracovnφm zatφ₧enφ, mno₧stvφ a druhu potravy, zp∙sobu a rychlosti pohybu i na p°ekonßvßnφ odporu prost°edφ.

Otßzku Co je ₧ivot? si kladou mnozφ, ale dodnes na ni ₧ßdn² v∞dec s koneΦnou platnostφ nedokßzal odpov∞d∞t. ÄivΘ organismy pr² lze poznat p°edevÜφm podle toho, ₧e se umφ rozmno₧ovat. VÜechny ostatnφ projevy, jako je schopnost strßvit potravu, udr₧ovat teplotu t∞la, um∞t se pohybovat, nebo reagovat na drß₧d∞nφ atd. nejsou tak podstatnΘ.

Äivot na naÜφ planet∞ vznikl n∞kdy v dob∞ mezi 4,5 miliardami let, kdy se naÜe planeta formovala, a 3,5 miliardami let, dobou, z nφ₧ pochßzejφ zkamen∞liny ji₧ pom∞rn∞ vyvinut²ch forem ₧ivota. Tento v²voj od prvk∙, vytvo°en²ch v mezihv∞zdn²ch prostorßch, a₧ k Φlov∞ku, pohlφ₧ejφcφmu zp∞t na hv∞zdy, byl dlouh², slo₧it² a na naÜφ planet∞ mo₧nß i nevyhnuteln².
   Äivot, jak jej znßme, vy₧aduje toti₧ planetu obφhajφcφ kolem hv∞zdy v urΦitΘ vzdßlenosti (aby se voda mohla vyskytovat v kapalnΘm stavu), vy₧aduje rovn∞₧ bohatou zßsobu chemikßliφ i energie. P∙vodnφ atmosfΘra obsahovala plyny jako oxid uhelnat² (CO), oxid uhliΦit² (CO₂), vodu (H₂O) a Φpavek (NH₃), vyvrhovanΘ sopkami. UltrafialovΘ zß°enφ a zßsahy blesk∙ je p°em∞nily na aminokyseliny, tedy organickΘ kyseliny nutnΘ k v²stavb∞ bφlkovin. Prvotnφ d∞diΦn² materißl pomocφ bφlkovin postupn∞ vytvo°il bu≥ky, prvnφ ₧ivΘ organismy,je₧ sv²mi ₧ivotnφmi pochody zm∞nily p∙vodn∞ ned²chatelnou atmosfΘru na atmosfΘru ₧ivΘmu organismu p°φznivou, slo₧enou z kysli'ku a dusφku. Se vznikem oz≤novΘ vrstvy, zadr₧ujφcφ ultrafialovΘ zß°enφ niΦφcφ ₧ivot, se dalÜφ organismy mohly postupn∞ rozÜφ°it na suchou zem, kde se vyvinuly ve svΘ slo₧it∞jÜφ a pokroΦilejÜφ formy.

Hork² podmo°sk² pramen, kde takΘ mohl vzniknout ₧ivot. V rozpukanΘm rozhranφ mezi horkou lßvou a ztuhl²m dnem se sluΦujφ prvotnφ organickΘ lßtky. V puklinßch probφhß samoorganizace a tak vznikajφ p°edch∙dci dneÜnφch bakteriφ, schopnφ jakΘsi lßtkovΘ v²m∞ny. Uvnit° val∙ na rozhranφ s praoceßnem se vyvφjφ fotosyntΘza.

VÜichni ₧ivoΦichovΘ i rostliny - tedy bakterie, rßkos, tcho°i i Φlov∞k - se sklßdajφ ze stejn²ch prvk∙, z nich₧ zßkladnφ je uhlφk (C), dßle p°eva₧ujφ vodφk (H), kyslφk (O) a dusφk (N). Tyto prvky tvo°φ zßkladnφ biologickΘ slouΦeniny - cukry, tuky, bφlkoviny a nukleovΘ kyseliny. NukleovΘ kyseliny jsou nositelkami genetick²ch pokyn∙ (d∞diΦnosti). Ostatnφ slouΦeniny majφ stavebnφ funkci a jsou zdrojem energie organism∙. Bφlkoviny tvo°φ takΘ podstatu enzym∙, biologick²ch katalyzßtor∙, kterΘ umo₧≥ujφ obdobnΘ chemickΘ reakce u v∞tÜiny organism∙, ani₧ by se samy zm∞nily. Jejich ·loha je nesmφrn∞ d∙le₧itß proto, ₧e sni₧ujφ teplotu, za nφ₧ se reakce uskuteΦ≥ujφ. Pokud by neexistovaly, musela by teplota mnohdy dosahovat n∞kolik stovek stup≥∙, nebo by reakce neprobφhala v∙bec. Kdybychom enzymy nem∞li, ₧ivotnφ pochody, mezi n∞₧ pat°φ trßvenφ nebo udr₧ovßnφ t∞lesnΘ teploty, by nebyly mo₧nΘ.

Zp∙sob, jak²m ₧ivΘ organismy s energiφ hospoda°φ, je vÜak neobvykl². Odporuje n∞kter²m zßsadßm, kterΘ platφ pro ne₧ivou p°φrodu. Zde vφme, ₧e systΘm t°eba kßdinka napln∞nß vodou a dopln∞nß o krystalky soli ponechan² sßm sob∞ zaujme stav o nejmenÜφm obsahu volnΘ energie a souΦasn∞ klesne jeho uspo°ßdanost. S∙l se rozpustφ a jejφ molekuly ji₧ nenajdeme na dn∞ uspo°ßdanΘ do krystalk∙, ale jsou rozpt²leny vÜude ve vod∞ - °φkßme, ₧e systΘm je mΘn∞ uspo°ßdan². Tento nepo°ßdek ale p°φroda poklßdß za velmi ladn² a dßvß mu p°ednost nepo°ßdek je velmi pravd∞podobn².

	Uzav°eme-li ₧iv² organismus, zahyne.  Proto musφ b²t zabezpeΦena v²m∞na lßtek a energiφ s okolφm.

Zcela opaΦn∞ je tomu u ₧iv²ch organism∙. Nap°φklad strom b∞hem Φasu roste, obsah volnΘ energie v n∞m stoupß m∙₧eme se o tom p°esv∞dΦit spßlenφm r∙zn∞ star²ch strom∙. StarÜφ strom poskytne mnohem vφce d°eva, a tedy i tepla. T∞lo ₧iv²ch organism∙ se stavφ z p∙vodn∞ roztrouÜen²ch atom∙, vytvß°φ slo₧itΘ molekuly a ty pak jeÜt∞ slo₧it∞jÜφ orgßny - uspo°ßdanost tedy stoupß. Dochßzφ k tomu proto, ₧e na rozdφl od ne₧ivΘ p°φrody nep°edstavujφ uzav°enΘ systΘmy, ale neustßle n∞co od p°φrody odebφrajφ a n∞co do nφ vracejφ: stromy vy₧adujφ vlßhu, ₧iviny a oxid uhliΦit², vyluΦujφ kyslφk. ÄivoΦichovΘ vy₧adujφ p°φsun vody, bφlkovin a kyslφku a vyluΦujφ jejich zplodiny potΘ, co je strßvφ. Kdybychom ₧ivΘ organismy dr₧eli naprosto uzav°enΘ t°eba pod sklen∞n²m poklopem, zahynuly by.