ZDROJE VNIT╪N═ ENERGIE ZEM╠

V hlubinßch Zem∞ dochßzφ nep°etr₧it∞ k p°emis¥ovßnφ hmoty. T∞₧Üφ lßtky klesajφ ke st°edu Zem∞ a lehΦφ se posouvajφ vzh∙ru.
Tento jev se dß nßzorn∞ p°iblφ₧it jednoduch²m pokusem: zat°epeme-li zkumavkou, v nφ₧ je n∞kolik r∙zn²ch kapalin, kterΘ se spolu vzßjemn∞ nemφsφ, zaΦne se po chvφli na dn∞ zkumavky usazovat kapalina nejhustÜφ a nad nφ postupn∞ mΘn∞ hustΘ.Toto odd∞lovßnφ r∙zn∞ hust²ch lßtek je zp∙sobeno zemskou p°ita₧livostφ - gravitacφ. P°i velmi vzdßlenΘm p°irovnßnφ lze tento jev oznaΦit za voln² pßd, t∞₧Üφ horniny se p°esunujφ k t∞₧iÜti Zem∞ a tφm klesß jejich potencißlnφ energie. Proto₧e se vÜak energie jako takovß neztrßcφ, p°em∞≥uje se na energii tepelnou a popsan² jev je tedy jednφm z vnit°nφch zdroj∙ zemskΘho tepla.

KonvekΦnφ proud∞nφ ve svrchnφm plßÜti Zem∞.

Tepelnß energie se takΘ uvol≥uje p°i p°irozenΘm radioaktivnφm rozpadu nestabilnφch izotop∙ n∞kter²ch prvk∙. Jde hlavn∞ o uran U²³⁸ a U²³⁵, thorium Th²³² a draslφk K⁴⁰.
Teplotu m∙₧eme m∞°it p°φmo jen na povrchu Zem∞ a v °ßdov∞ kilometrov²ch hloubkßch v dolech a ve vrtech.
Ve v∞tÜφch hloubkßch se teplota urΦuje z m∞°enφ r∙zn²ch fyzikßlnφch jev∙ a z jejich hodnocenφ na zßklad∞ naÜich znalostφ fyziky. Jednou z nej·Φinn∞jÜφch metod je m∞°enφ rychlosti Üφ°enφ a dalÜφch vlastnostφ seismick²ch vln p°i jejich pr∙chodu zkouman²m prost°edφm.
P°i povrchu Zem∞ nenφ teplota hornin stßlß. Do hloubky 1,5 a₧ 2 m dochßzφ k dennφmu kolφsßnφ teploty, do 20 a₧ 30 m kolφsß teplota podle roΦnφ doby. Hloub∞ji je teplota v jednotliv²ch mφstech stßlß, roste pouze sm∞rem do v∞tÜφch hloubek. Rychlost jejφho r∙stu v jednotliv²ch oblastech vyjad°uje zvlßÜtnφ jednotka geotermick² stupe≥.
Geotermick² stupe≥ udßvß poΦet metr∙ do hloubky, kdy dojde ke zv²Üenφ teploty o l░ C. V Evrop∞ je pr∙m∞rnß hodnota geotermickΘho stupn∞ 33 m/░ C. To znamenß, ₧e teplota hornin vzroste o 1░ C ka₧d²ch 33 m do hloubky. Hodnota geotermickΘho stupn∞ se zv∞tÜujφcφ hloubkou zvyÜuje, ale potom zaΦφnß klesat.

	Pr∙chod seismick²ch vln Zemφ.

Teplota tedy s hloubkou roste. Na hranici zemskΘ k∙ry a plßÜt∞ se teploty pohybujφ od 500 do 1000 ░ C, ve vnit°nφm jßd°e se teplota blφ₧φ 4 000 ░ C. P°enos tepla v horninßch se vyjad°uje tzv. tepeln²m tokem. Velikost tepelnΘho toku urΦφme jako mno₧stvφ tepla, kterΘ projde jednotkou plochy (nap°. metrem ΦtvereΦnφm) na zemskΘm povrchu za urΦitou Φasovou jednotku. Tato velikost zßvisφ na vzdßlenosti od zdroj∙ zemskΘho tepla pod povrchem a takΘ na geologickΘ stavb∞ oblasti. Proto se v oblastech s nedßvnou vulkanickou (sopeΦnou) Φinnostφ vyskytujφ vyÜÜφ hodnoty tepelnΘho toku ne₧ v oblastech vulkanicky delÜφ dobu uklidn∞n²ch. P°i zemskΘm povrchu, pop°. p°i hladin∞ mo°e je zemskΘ teplo p°edßvßno do atmosfΘry.

SeismickΘ vlny.

Vnit°nφ teplo Zem∞ m∙₧e b²t v n∞kter²ch vhodn²ch oblastech vyu₧φvßno jako v²znamn² zdroj energie. Tato geotermßlnφ energie je obnovitelnß a navφc zcela Φistß, nenaruÜujφcφ ₧ivotnφ prost°edφ. V neposlednφ °ad∞ je i velmi levnß. V nejv∞tÜφm rozsahu se jφ vyu₧φvß na Islandu, kde pro to existujφ p°φmo ideßlnφ podmφnky. Voda a pßra oh°ßtß v hork²ch "·trobßch" ostrova hluboko pod povrchem (Island je proslul² stovkami hork²ch pramen∙ vytΘkajφcφch p°φmo a₧ na povrch) vytßpφ domy, sklenφky a roztßΦφ turbφny elektrßren.