První kamna na uhlí si dal v Praze patentovat Christoph Bergner, povoláním alchymista, roku 1766. Tak dlouho však byl svými sousedy osočován z otravování vzduchu kouřem, až mu topit uhlím tehdejší městská rada zakázala.Bergner měl však tvrdou hlavu a topil tak dlouho, až se k němu dostavila komise, aby kamna zapečetila. Zarputilý alchymista komisi vyhnal, a když se vrátila spolu s policejním doprovodem, použil proti strážníkům dokonce pistoli. Nakonec se to obešlo bez krve, ale také bez kamen na uhlí. Pokrok musel ještě chvíli počkat i když z dnešního hlediska se nám rozhodnutí pražských radních jeví spíše jako moudré než zpátečnické.
Od Bergnerových časů mnoho vody neuplynulo, přesto se lidé naučili topit nejen uhlím, ale i produkty z ropy a také plynem. Obyčejná kamna nahradilo ústřední a dálkové vytápění.

Abychom dali zadost rčení "nic nového pod sluncem", musíme poznamenat, že ústřední topení užívali ve svých palácích a především lázních již staří Římané před více než dvěma tisíci lety. Nejen však staří Římané či jiné vyspělé starověké civilizace v Malé Asii, Indii ajinde. Teplovzdušné vytápění bývalo ve středověku i na Pražském hradě (topilo se v něm samozřejmě výhradně dřevem).