Menu |
|  | |
 |
Co obsahuje vyhořelé palivo
Vyhořelé palivo z jaderných reaktorů tvoří méně než 1 % objemu všech
jaderných odpadů na světě, avšak obsahuje přes 90 % veškeré radioaktivity. Jeden
reaktor s výkonem kolem 1000 MW produkuje ročně kolem 30 tun vyhořelého paliva.
Protože palivo má vysokou hustotu, představuje to objem jen asi 1,5 m3. Palivo vyňaté z reaktoru
obsahuje stále ještě 95 % nespotřebovaného uranu, z toho 1 % štěpitelného 235U
a 1 % štěpitelného izotopu plutonia 239Pu. Ostatní štěpné produkty,
které dnes považujeme za odpad, tedy představují jen asi 1 200 kg. Hlavní podíl
radioaktivity nesou mezi těmito štěpnými produkty cesium 137Cs a stroncium 90Sr,
oba s poločasem rozpadu kolem 30 let. V důsledku radioaktivního rozpadu vyhořelé
palivo postupně ztrácí radioaktivitu a četné radioizotopy přecházejí na neaktivní
prvky, jejichž oddělení
z odpadu by v budoucnu mohlo být zajímavé. Je to např. platina, ruthenium, rhodium,
paladium, stříbro, prvky vzácných zemin atd. Jak se s ním zachází
Palivové články pro tlakovodní reaktory jsou pokryty obalem z vysoce odolné slitiny
zirkonia, která je mnohem odolnější než například nerezavějící ocel. Palivové
články v reaktoru musely vydržet teploty kolem 300 °C a tlak přes 12 MPa, snadno tedy
odolají mnohem mírnějším podmínkám při skladování a další manipulaci.
Vyhořelé články se z reaktoru vyjmou a pod hladinou vody kanálem převezou do bazénu
vyhořelého paliva, který je v reaktorové hale vedle reaktoru. Tam jsou pod vodou
uloženy asi 3 až 4 roky. Voda je neustále chladí, protože radioaktivním rozpadem se
v nich stále vyvíjí teplo. Jejich radioaktivita klesne mezitím asi na 50 % původní
hodnoty. Vyhořelé články se pak vloží do speciálních kontejnerů a odvezou do
meziskladu vyhořelého paliva. Zde se skladují řádově několik desítek let.
Jiným způsobem jak zacházet s vyhořelým jaderným palivem je jeho přepracování. V každém případě je ho nakonec nutno
uložit do hlubinného úložiště.
© Copyright Simopt, s.r.o. 1999 - 2002
|
|
|
|
|
|