T̎BA
Ropnß lo₧iska se otevφrajφ a t∞₧φ hlubinn²mi vrty, z nich₧ ropa bud sama
vyv∞rß, n∞kdy dokonce tryskß do mnohametrovΘ v²Üe, nebo se Φerpß. V p°φpad∞
samovolnΘho v²toku se pochopiteln∞
z ·stφ vrtu musφ jφmat a bezpeΦn∞ odvßd∞t. P°i Φerpßnφ lze v∞tÜinou
vyu₧φvat tlaku plyn∙, shromß₧d∞n²ch ve svrchnφ Φßsti lo₧iska, pod nepropustnou
vrstvou hornin.
Vrty hloubenΘ pro t∞₧bu ropy prochßzejφ nejr∙zn∞jÜφmi horninami o r∙znΘ
tvrdosti a soudr₧nosti. Aby se jejich st∞ny nezavalovaly a vrt tak nebyl poruÜen,
zabezpeΦujφ se st∞ny vrtu ocelov²mi rourami - pa₧nicemi. Pa₧nice jsou do vrtu
spouÜt∞ny ji₧ v pr∙b∞hu vrtßnφ vrtnΘ nß°adφ jimi prochßzφ. Po dokonΦenφ
vrtu se na jejich nejsvrchn∞jÜφ Φßsti p°ipojuje jφmacφ za°φzenφ. VRT┴N═
NejjednoduÜÜφ a takΘ Φasto pou₧φvan² zp∙sob se naz²vß vrtßnφ nßrazovΘ.
Vrtn²m nß°adφm je
v tomto p°φpad∞ dlßto upevn∞nΘ na vrtnΘm soutyΦφ, kterΘ tvo°φ ocelovΘ trubky
spojovanΘ zßvity. V₧dy kdy₧ se hloubka o urΦit² ·sek zv∞tÜφ, p°iÜroubuje se na
vrtnΘ soutyΦφ dalÜφ dφl. DΘlka vrtnΘho soutyΦφ se v₧dy rovnß hloubce vrtu co₧
m∙₧e b²t i n∞kolik set metr∙.
Vlastnφ vrtßnφ probφhß tak, ₧e se vrtnΘ soutyΦφ s dlßtem nadzvedne a prudce
spustφ na dno vrtu. Dlßto p°itom "odloupne" sv²m ost°φm kus horniny. P°ed
dalÜφm nßrazem se soutyΦφ i s dlßtem pootoΦφ, tak₧e dopadß na jinΘ mφsto dna
vrtu: D°φve se p°i nßrazovΘm vrtßnφ zav∞Üovalo dlßto
na lano. Aby ·der byl ·Φinn∞jÜφ, bylo zat∞₧ovßno zßva₧φm.
P°i otßΦivΘm (rotaΦnφm) vrtßnφ se mφsto dlßta pou₧φvajφ tzv. vrtnΘ korunky,
v∞tÜinou osßzenΘ pr∙myslov²mi diamanty, aby m∞ly co nejv∞tÜφ tvrdost. Vrtn²
stroj otßΦφ soutyΦφm s korunkou a ta horninu na dn∞ vrtu obruÜuje a rozm∞l≥uje.
Vrtat m∙₧eme bu∩ za sucha, nebo s tzv. v²plachem. V²plach je kapalina o vysokΘ
hustot∞, kterß chladφ vrtn² nßstroj a takΘ brßnφ zavalenφ dosud nezapa₧en²ch
Φßstφ vrtu. Do vrtu se z povrchu vhßnφ a zase odΦerpßvß. Tφmto zp∙sobem se
odstra≥uje ze dna vrtu rozdrcenß hornina a vrt se tak plynule Φistφ. U vrtßnφ za
sucha se dr¥ musφ vynßÜet vzh∙ru zvlßÜtnφ vßlcovou nßdobou s odklßp∞cφm dnem.
T╠ÄBA Z MO╪SK╔HO DNA
MnohΘ pob°e₧nφ stßty vyu₧φvajφ pro t∞₧bu ropy lo₧iska nachßzejφcφ se v tzv.
Üelfu tj. v p°φb°e₧nφ Φßsti mo°skΘho dna, sva₧ujφcφ se zvolna od Φßry
pob°e₧φ.
Jen v Severnφm mo°i, poblφ₧ Anglie Φi Norska je u₧ dnes t∞₧eno na 50 lo₧isek,
jejich₧ zßsoby se odhadujφ nejmΘn∞ na 2 miliardy tun ropy a 1500 miliard krychlov²ch
metr∙ zemnφho plynu. Ropa
i plyn se tu t∞₧φ (z hloubek a₧ 180 metr∙) z vrtn²ch ploÜin umφst∞n²ch v mo°i.
Jde o technicky velice nßroΦnou operaci ve velmi nep°φzniv²ch klimatick²ch
podmφnkßch. Nßklady na p°φpravnΘ prßce i provoz jsou vysokΘ. T∞₧nφ ploÜiny
vy₧adujφ neustßlou ·dr₧bu, provßd∞nou z velkΘ Φßsti hloubkov²mi potßp∞Φi.
P°i prudk²ch bou°φch, a ty nejsou v t∞chto konΦinßch nijak neobvyklΘ, dochßzφ
obΦas i k p°ekocenφ Φi potopenφ v∞₧e nebo k jin²m havßriφm, kterΘ ohro₧ujφ
zdravφ i ₧ivoty posßdek t∞chto t∞₧nφch ploÜin.
⌐ Copyright Simopt,
s.r.o. 1998
|