NejjednoduÜÜφ galvanick² Φlßnek se sklßdß z elektrolytu a dvou elektrod. Jako elektrolyt se pou₧φvß kyselina sφrovß. Kladnß elektroda je z m∞di a zßpornß ze zinku. Po z°ed∞nφ kyseliny sφrovΘ vodou uvol≥ujφ molekuly vody pevnou vazbu molekul kyseliny, kterß se rozÜt∞pφ na kladnΘ a zßpornΘ ionty. Mezi nßboji je ale rovnovßha a elektrolyt z∙stßvß elektricky neutrßlnφ. Po pono°enφ zinkovΘ elektrody do elektrolytu se zaΦne zinek rozpouÜt∞t a jeho kationty nabφjφ elektrolyt kladn∞. Zinkovß elektroda se nabφjφ zßporn∞ a mezi kladnou a zßpornou elektrodou se objevφ nap∞tφ 1,05 V. Jestli₧e na svorky galvanickΘho Φlßnku p°ipojφme spot°ebiΦ, poruÜφ se rovnovß₧n² stav, elektrony se p°es spot°ebiΦ odvßd∞jφ ze zinkovΘ elektrody na elektrodu m∞d∞nou a vznikß tak elektrick² proud.

P∙vodnφ Φlßnky byly mokrΘ s tekut²m elektrolytem. Dnes se nejvφce pou₧φvajφ suchΘ Φlßnky, kterΘ majφ mezi elektrodami p≤rovitou hmotu nasycenou elektrolytem.

• Typy galvanick²ch Φlßnk∙: suchΘ LeclanchΘovy Φlßnky, alkalickΘ a rtu¥ovΘ Φlßnky
• Tvar: vßlcov², ploch² a hranat²
• Pou₧itφ: kapesnφ svφtilny, rozhlasovΘ p°φstroje, p°enosnΘ vysφlaΦe a p°ijφmaΦe, dalÜφ drobnΘ p°φstroje dennφho pou₧itφ.

Prvnφ zdroje galvanickΘho proudu: ╚lßnek Leclanche∙v, Bunsen∙v a Meidring∙v (zleva).

⌐ Copyright Simopt, s.r.o. 1999 - 2002