Elektrifikace Československa: Podle statistik existovalo v roce 1918 v Československu 227 elektrických podniků a organizací a 193 elektráren. Převažoval proud stejnosměrný, ale vyráběl se i proud jednofázový, dvoufázový a třífázový. Vznikla tudíž potřeba proud i napětí unifikovat. Proto bylo důležitým krokem po vzniku samostatného Československa sjednocení elektrických sítí, které bylo realizované na základě Elektrifikačního zákonu, přijatého Národním shromážděním ČSR 22.7.1919. Na stavbu elektráren a pro další potřeby systematické elektrifikace, se podle tohoto zákonu vyčlenila suma 75 mil. Kč, z které 30 % připadlo Slovensku. Základem se stala třífázová soustava o 50 Hz s napětím 3 x 380/220 V pro místní sítě, 22 000 V v sítích přespolních a 100 000 V pro dálkový rozvod. Malé tepelné elektrárny byly brzy nahrazeny velkými, jako byla například dnes již neexistující elektrárna v Ervěnicích u Mostu. Tyto elektrárny s velkými výkony se stavěly v blízkosti uhelných dolů, které je zásobovaly potřebným palivem. Na Vltavě začala výstavba vltavské kaskády, jejíž první vodní průtokovou elektrárnou byla elektrárna ve Vraném (do provozu uvedena v roce 1936), poskytující výkon 12,5 MW. Další elektrárny vyrůstaly v průmyslových oblastech. Blízko velkých měst se začaly stavět místo kondenzačních elektráren i teplárny, využívající část páry odebrané z turbín k otopu bytů a továrních hal.