Dnes už se bez telefonu skoro neobejdeme, mobilní telefon dokonce provází některé lidi ve dne, v noci. Pro přísně tajné rozhovory s kamarádem ze sousedství si však raději nainstalujeme soukromou telefonní linku.

Základní potřeby: (pro jednu stanici)

• mikrofonní a sluchátková vložka (nebo mikrotelefon)
• bzučák nebo zvonek
• tlačítko
• pákový přepínač
• 2 zdířky
• plochá baterie

Konstrukce telefonu:

Pro vzájemné spojení budeme potřebovat dvě shodné telefonní stanice. Tato konstrukce je určena už zkušenějším kutilům, začátečníci by se měli obrátit o pomoc na učitele fyziky, zkušenější kamarády nebo dospělé. V některých prodejnách s elektromateriálem jsou k dostání náhradní mikrofonní a sluchátkové vložky, které jsou základem našeho jednoduchého telefonu. Mikrofoní a sluchátkovou vložku, zvonek (bzučák), pákový přepínač, tlačítko a plochou baterii zapojíme podle schématu. Nejsložitější částí konstrukce bude asi pákový přepínač, na který zavěšujeme nebo odkládáme mikrotelefon.

   Konstrukční provedení telefonního přístroje může být různé:

obstaráme-li si běžné telefonní sluchátko (správně se mu říká mikrotelefon, v plastové rukojeti je na jednom konci mikrofoní, na druhém sluchátková vložka). Přístroj zabudujeme do vhodné dřevěné nebo plastové krabičky, výstupní zdířky zřetelně označíme např. písmeny A, B.

jinou konstrukční možností je oddělení mikrofonu a sluchátka, jak tomu bylo u prvních telefonů. Mikrofon přichytíme k základní desce, sluchátko umístíme do vhodné krabičky s malým ouškem. Na obrázku je znázorněna možná konstrukce přepínače: jeho páka je z mosazného nebo měděného plechu a je volně pohyblivá kolem mosazného šroubu. Mezi základní desku a páku vložíme při montáži mosaznou podložku. Oba kontakty jsou tvořeny úhelníčky ze stejného plechu, zavěšené sluchátko způsobí, že páka se dotýká dolního z nich. Gumička nebo jemná pružinka zajišťuje, že po sejmutí sluchátka se páka přesune k hornímu úhelníčku.

   Zhotovíme 2 shodné stanice a propojíme je dvěma vodiči, ovšem pozor: zdířka A první stanice musí být spojena se zdířkou B stanice druhé, zdířka B první stanice se zdířko A druhé stanice. Jinými slovy - spojovací vodiče mezi stanicemi musí být "překřížené", aby byly při hovoru obě baterie zapojeny do série.

Schématem krok za krokem:

   Na začátku jsou obě stanice v klidu, sluchátka jsou zavěšena na pákách přepínačů P₁ a P₂ . Když chceme zavolat ze stanice 1 do stanice 2, stiskneme tlačítko T₁ a oba zvonky zvoní. Když oba účastníci zvednou sluchátka a odlehčí páky přepínačů, spojí se obvody baterie - mikrofon - sluchátko obou stanic a můžeme si sdělovat svá tajemství. Po zavěšení obou sluchátek jsou obě stanice opět v klidu a připraveny pro další spojení.

Trochu historie:

   První, ještě velmi nedokonalý telefon zkonstruoval v roce 1876 americký profesor Alexander Graham Bell. Ve svém přístroji používal mikrofon, který vynalezl roku 1861 J.P.Reis. Reis už v roce 1860 vytvořil slovo telefon tím, že spojil dvě řecká slova télé (daleko) a fóne (zvuk). Velkým pokrokem v konstrukci telefonu byl vynález uhlíkového mikrofonu (D.E.Hughes, 1878). První oboustranný telefonní hovor byl uskutečněn 9. října 1876 mezi Bostonem a dvě míle vzdáleným Cambridge. V roce 1899 byla ve Spojených státech uvedena do provozu první telefonní ústředna a telefon začal dobývat svět. Významným pokrokem v telefonním spojení je využívání telekomunikačních družic, digitálních ústředen a mobilních telefonů.