Dnes u₧ se bez telefonu skoro neobejdeme, mobilnφ telefon dokonce provßzφ n∞kterΘ lidi ve dne, v noci. Pro p°φsn∞ tajnΘ rozhovory s kamarßdem ze sousedstvφ si vÜak rad∞ji nainstalujeme soukromou telefonnφ linku.

Zßkladnφ pot°eby: (pro jednu stanici)

• mikrofonnφ a sluchßtkovß vlo₧ka (nebo mikrotelefon)
• bzuΦßk nebo zvonek
• tlaΦφtko
• pßkov² p°epφnaΦ
• 2 zdφ°ky
• plochß baterie

Konstrukce telefonu:

Pro vzßjemnΘ spojenφ budeme pot°ebovat dv∞ shodnΘ telefonnφ stanice. Tato konstrukce je urΦena u₧ zkuÜen∞jÜφm kutil∙m, zaΦßteΦnφci by se m∞li obrßtit o pomoc na uΦitele fyziky, zkuÜen∞jÜφ kamarßdy nebo dosp∞lΘ. V n∞kter²ch prodejnßch s elektromaterißlem jsou k dostßnφ nßhradnφ mikrofonnφ a sluchßtkovΘ vlo₧ky, kterΘ jsou zßkladem naÜeho jednoduchΘho telefonu. Mikrofonφ a sluchßtkovou vlo₧ku, zvonek (bzuΦßk), pßkov² p°epφnaΦ, tlaΦφtko a plochou baterii zapojφme podle schΘmatu. Nejslo₧it∞jÜφ Φßstφ konstrukce bude asi pßkov² p°epφnaΦ, na kter² zav∞Üujeme nebo odklßdßme mikrotelefon.

   KonstrukΦnφ provedenφ telefonnφho p°φstroje m∙₧e b²t r∙znΘ:

obstarßme-li si b∞₧nΘ telefonnφ sluchßtko (sprßvn∞ se mu °φkß mikrotelefon, v plastovΘ rukojeti je na jednom konci mikrofonφ, na druhΘm sluchßtkovß vlo₧ka). P°φstroj zabudujeme do vhodnΘ d°ev∞nΘ nebo plastovΘ krabiΦky, v²stupnφ zdφ°ky z°eteln∞ oznaΦφme nap°. pφsmeny A, B.

jinou konstrukΦnφ mo₧nostφ je odd∞lenφ mikrofonu a sluchßtka, jak tomu bylo u prvnφch telefon∙. Mikrofon p°ichytφme k zßkladnφ desce, sluchßtko umφstφme do vhodnΘ krabiΦky s mal²m ouÜkem. Na obrßzku je znßzorn∞na mo₧nß konstrukce p°epφnaΦe: jeho pßka je z mosaznΘho nebo m∞d∞nΘho plechu a je voln∞ pohyblivß kolem mosaznΘho Üroubu. Mezi zßkladnφ desku a pßku vlo₧φme p°i montß₧i mosaznou podlo₧ku. Oba kontakty jsou tvo°eny ·helnφΦky ze stejnΘho plechu, zav∞ÜenΘ sluchßtko zp∙sobφ, ₧e pßka se dot²kß dolnφho z nich. GumiΦka nebo jemnß pru₧inka zajiÜ¥uje, ₧e po sejmutφ sluchßtka se pßka p°esune k hornφmu ·helnφΦku.

   Zhotovφme 2 shodnΘ stanice a propojφme je dv∞ma vodiΦi, ovÜem pozor: zdφ°ka A prvnφ stanice musφ b²t spojena se zdφ°kou B stanice druhΘ, zdφ°ka B prvnφ stanice se zdφ°ko A druhΘ stanice. Jin²mi slovy - spojovacφ vodiΦe mezi stanicemi musφ b²t "p°ek°φ₧enΘ", aby byly p°i hovoru ob∞ baterie zapojeny do sΘrie.

SchΘmatem krok za krokem:

   Na zaΦßtku jsou ob∞ stanice v klidu, sluchßtka jsou zav∞Üena na pßkßch p°epφnaΦ∙ P₁ a P₂ . Kdy₧ chceme zavolat ze stanice 1 do stanice 2, stiskneme tlaΦφtko T₁ a oba zvonky zvonφ. Kdy₧ oba ·Φastnφci zvednou sluchßtka a odlehΦφ pßky p°epφnaΦ∙, spojφ se obvody baterie - mikrofon - sluchßtko obou stanic a m∙₧eme si sd∞lovat svß tajemstvφ. Po zav∞Üenφ obou sluchßtek jsou ob∞ stanice op∞t v klidu a p°ipraveny pro dalÜφ spojenφ.

Trochu historie:

   Prvnφ, jeÜt∞ velmi nedokonal² telefon zkonstruoval v roce 1876 americk² profesor Alexander Graham Bell. Ve svΘm p°φstroji pou₧φval mikrofon, kter² vynalezl roku 1861 J.P.Reis. Reis u₧ v roce 1860 vytvo°il slovo telefon tφm, ₧e spojil dv∞ °eckß slova tΘlΘ (daleko) a f≤ne (zvuk). Velk²m pokrokem v konstrukci telefonu byl vynßlez uhlφkovΘho mikrofonu (D.E.Hughes, 1878). Prvnφ oboustrann² telefonnφ hovor byl uskuteΦn∞n 9. °φjna 1876 mezi Bostonem a dv∞ mφle vzdßlen²m Cambridge. V roce 1899 byla ve Spojen²ch stßtech uvedena do provozu prvnφ telefonnφ ·st°edna a telefon zaΦal dob²vat sv∞t. V²znamn²m pokrokem v telefonnφm spojenφ je vyu₧φvßnφ telekomunikaΦnφch dru₧ic, digitßlnφch ·st°eden a mobilnφch telefon∙.