Energie může mít různou formu, stroje přeměňují jednu formu energie na jinou a přitom konají práci. Při deformování pružných těles jejich natahováním, stlačováním nebo třeba kroucením konáme práci a ta se "ukládá" ve formě deformační energie a využívá třeba v klasických hodinách, při pérování vozidel, v lukostřelbě a mnohde jinde.

Základní potřeby:

• prkénko, cívka od nití
• modelářská nebo klobouková guma
• těsnění, hřebíčky, špejle

1. Motorek z cívky od nití

Oba volné konce prostrčíme vodovodním "fíbrovým" těsnícím kroužkem a svázáním vytvoříme gumovou smyčku, kterou zachytíme delším kouskem špejle. Otáčením delší špejle zkrucujeme gumovou smyčku (kratší špejle se zachytí o hřebíčky a zabrání jejímu rozmotávání a práce, kterou přitom konáme, se přemění na deformační energii gumy. Položíme-li cívku na podlahu, gumová smyčka se roztáčí a cívka se pohybuje. Těsnící kroužek, zářezy v čelech cívky a delší špejle zpomalují roztáčení gumy a tím i pohyb hračky.

Tento jednoduchý motorek byl oblíbenou hračkou dětí už před mnoha lety. Dnes bude možná problémem najít vhodnou dřevěnou cívku od nití. Beze změny funkce však můžeme použít i cívku plastovou nebo dutý dřevěný váleček s nalepenými dřevěnými čely.

2. Loďka s gumovým motorkem

	Na toto lopatkové kolo navlečeme gumovou smyčku (např. z kloboukové gumy, kterou koupíme v prodejně textilní galanterie) a zachytíme ji za hřebíčky.
Délku smyčky upravíme tak, aby guma byla při nasazení kola mírně napnutá a dala se co nejvíc natočit. Gumu natáčíme směrem dozadu, loďku položíme na hladinu a lopatkové kolo pustíme. Jeho otáčením se loďka začne pohybovat dopředu.

   Po důkladném vyzkoušení můžeme doplnit palubu kapitánským můstkem a stožárem, celou loďku a lopatkové kolo natřeme vodovzdornou barvou jednak pro ozdobu, jednak na ochranu proti vsakování vody.

Trochu historie :

   Ve starověku byly lodě poháněny hlavně lidskou silou, například na římské válečné lodi z 1. století př.n.l. sedělo ve třech řadách nad sebou 144 veslařů. Tento způsob pohonu se používal v kombinaci s plachtami ještě dlouho ve středověku. Počínaje 16. stoletím začal zlatý věk plachetnic jak v obchodním, tak i ve válečném loďstvu. V polovině 19. století se místo plachet začal používat k pohonu parní stroj a parníky všeho druhu brázdily velké řeky, moře i oceány. Říční parníky byly tehdy obvykle poháněny dvěma velkými lopatkovými koly po stranách lodi. V současné době se na lodích používají dieselové motory, které pohánějí lodní šrouby na zádi lodi.