České Vánoce

  Stejně jako u většiny evropských národů i národů jiných světadílů patří také v České republice Vánoce mezi největší a nejoblíbenější svátky v roce. Český národ si v průběhu staletí vytvořil tak osobitou podobu těchto svátků, že pojem "České Vánoce" má specifický kulturní význam. Zahrnuje bohatou tradici lidových obyčejů, obřadů a s nimi spojených folklórních projevů.
Od středověku až do dnešní doby se vánoční motivy objevují ve výtvarném umění, v dílech významných osobností české literatury a v neposlední řadě mají koledy, pastorely i jiné skladby inspirované Vánocemi pevné místo v dějinách české hudby. Vánoce patří k historickému a kulturnímu povědomí českého národa.
A jak se slaví Vánoce dnes?

Mikuláš

První předzvěstí vánočního období, zejména pro děti, je Mikuláš. V předvečer svátku tohoto světce, 5. prosince, chodí po městě Mikuláš v doprovodu čerta a anděla, navštěvuje děti a rozdává jim dárky. Nejdříve se ovšem zeptá, zdali byly hodné, a pokud ne, musí slíbit, že se v příštím roce polepší. Ke spojení postavy sv. Mikuláše (St. Nicolaus, Santa Claus) s vánoční nadílkou, tak jak je tomu v Anglii, USA, Švédsku i jinde, ve střední Evropě nedošlo. Mikulášská tradice vychází z legendy o svatém Mikuláši - biskupovi, který žil ve 4. století v Malé Asii a byl proslulý svým zbožným životem a dobročinností. Mikulášská nadílka se dodržuje ve všech slovanských zemích. Zvyk velmi zlidověl a k postavě Mikuláše, oděného do dlouhého pláště a s berlou v ruce, se přidal ještě čert a anděl jako představitelé protikladu dobra a zla.

Advent

Pravá vánoční nálada se však začíná projevovat již na počátku adventního období, které začíná první ze čtyř adventních nedělí před Štědrým dnem. Letos připadá první adventní neděle na 1. 12. Dodnes je stále živý prastarý předvánoční obyčej, kdy na svátek sv. Barbory (4. 12.) se trhají větvičky třešní, višní či zlatého deště a jsou dávány do tepla, aby do Štědrého dne rozkvetly.
Město je v tu dobu již slavnostně vyzdobené, výlohy obchodů se jen třpytí vánoční výzdobou a na mnoha místech jsou již vztyčeny vánoční stromy jako hlavní symboly nadcházejících svátků. Největší vánoční strom bývá tradičně na Staroměstském náměstí a na Pražském hradě, kde amatérští i profesionální umělci po celé adventní a vánoční období zpívají koledy a lidové písně. Pod vánočními stromy jsou obvykle umístěné pokladničky, kam lidé mohou přispívat na dobročinné účely. V historických částech města, např. na Staroměstském náměstí, na Václavském náměstí, na náměstí Republiky, na pěší zóně v centru města, ale i v okrajových čtvrtích probíhají vánoční trhy, kde je možné nakoupit typické vánoční zboží - ozdoby, svíčky, prskavky, betlémy, adventní věnce, keramiku, vánoční přání, hračky, sladkosti, jmelí, čokoládové kolekce, vizovické pečivo apod. Je možné zde spatřit i ukázky výroby tradičních lidových řemesel - kováře, skláře, rytce, výrobce ozdob.

Téma Vánoc se samozřejmě nemůže vyhnout ani kulturnímu dění ve městě. Spíše naopak. Výstavy, koncerty v pražských kostelích i koncertních sálech, festivaly adventní hudby, benefiční koncerty, speciální pořady pro děti - nabídka je široká a vybrat si může opravdu každý. Pro většinu Čechů k Vánocům nerozlučně patří vánoční mše s lidovými pastorálními prvky českého kantora a skladatele Jana Jakuba Ryby (1765 - 1815) Hej mistře, vstaň bystře. V adventní době bývá často uváděna zejména v kostelích.

Lidé se však v adventní době nevěnují pouze návštěvám výstav a koncertů. Odjakživa se před Vánocemi uklízel a vánoční výzdobou zkrášloval celý dům. Nakupují se dárky pro blízké a přátele, rozesílají se vánoční a novoroční blahopřání, pečou se vánočky z kynutého těsta a vánoční pečivo (vanilkové rohlíčky, různě zdobené drobné pečivo z lineckého těsta - čím více druhů, tím lépe) a vše se připravuje na vyvrcholení vánočních svátků - Štědrý den. Ještě předtím je ovšem třeba zakoupit vánoční stromeček, obvykle smrk nebo borovici a kapra - typický štědrovečerní pokrm. Kolem 20. prosince se v ulicích města objevují kádě s rybami, u nichž se kupují tyto velice chutné sladkovodní ryby, které se ve velkém chovají zejména za účelem štědrovečerní večeře.

Stromeček a Štědrý den

Na Štědrý den 24. 12., v některých rodinách i dříve, se zdobí vánoční stromeček, staví se betlém - prostorové zobrazení betlémského Narození, balí se dárky a připravuje se vše na slavnostní večeři. Typickou štědrovečerní večeří je dnes rybí polévka, smažený kapr a bramborový salát. Receptů na přípravu svátečního menu existuje celá řada, liší se podle rodinných i krajových zvyklostí. O atmosféru českého Štědrého večera nejsou ochuzeni ani turisté, kterých v tomto období přijíždí do Prahy velké množství. Většina restaurací a hotelů totiž pro své hosty připravuje tradiční štědrovečerní menu.

Historie zdobení vánočního stromečku není u nás příliš dlouhá. Traduje se, že první vánoční stromek v Praze postavil na Vánoce r. 1812 v Libeňském zámečku pro své štědrovečerní hosty ředitel Stavovského divadla J. K. Liebich. Velmi brzy pak vánoční stromek začala strojit česká šlechta a v měšťanských rodinách zcela zdomácněl ve 40. letech 19. století. Dříve se vánoční stromeček zdobil cukrovím, lidovými výtvory ze dřeva, perníku či pečiva, dnes převažují třpytivé ozdoby z foukaného skla a barevné řetězy.

Vánoce jsou rodinnými svátky, kdy by nikdo neměl zůstat doma sám. Na Štědrý večer se proto schází u večeře celá rodina a pokud je někdo osamělý, obvykle ho zvou sousedé či známí do svých rodin. Po slavnostní večeři nastává nejočekávanější chvíle, na kterou se celý rok těší zejména děti. Rozbalují se totiž dárky, které "Ježíšek" nadělil pod vánoční stromeček. Ježíšek naděluje dárky tak tajně, že ho přitom ještě nikdo nespatřil a nespatří, můžeme si ho jen představovat. O Štědrém večeru vstupuje do našich příbytků, aby po sobě zanechal dárky pod stromečkem, na němž rozsvítil svíčky a tajemně zmizí dřív, než dozní cinkot vánočního zvonku… U rozsvíceného stromečku se dodnes zpívají koledy. Mezi nejznámější a nejoblíbenější stále patří Narodil se Kristus Pán (15. století), Chtíc, aby spal (17. století), Veselé vánoční hody (2. polovina 17. století), Nesem vám noviny (z r. 1847) a Tichá noc (původem rakouská z r. 1818, u nás záhy zdomácněla). O půlnoci se obvykle chodí do kostela na půlnoční mši.

Staročeské zvyky

Štědrý den býval kdysi postním dnem, doprovázeným řadou lidových zvyků, od rozmanitých pověr až po poetické obyčeje. Např. během dne se měl dodržovat přísný půst. Rodiče slibovali dětem, že uvidí večer zlaté prasátko, pokud půst dodrží. Lidé také věřili, že počet sedících u štědrovečerního stolu nesmí být lichý, proto předem zvali hosty, aby se tomuto nebezpečí vyhnuli. Večeře byla vždy bohatá a měla obvykle několik chodů. Typickým pokrmem byl kuba (kroupy s houbami), hrachová nebo čočková polévka, hubník (nákyp s houbami); někdy se jedla také ryba, ale nebyla přiliš oblíbena, protože platila za postní jídlo. Kapr se stal pokrmem vánočních tabulí teprve v 19. století. Štědrý den býval podle lidové víry nejvhodnějším dnem roku pro předvídání budoucnosti. Ráno se lidé chodili umýt k potoku či ke studni, aby byli celý rok zdraví. Dodnes lidé po večeři rozkrajují jablka a podle tvaru jaderníku odhadují osud. Pokud má jaderník podobu kříže, má přijít nemoc či dokonce smrt, hvězda přináší štěstí, majetek. Do vody se lije rozžhavené olovo a vzniklý tvar napovídá, co se stane, a nebo se po vodě pouštějí lodičky z ořechových skořápek, aby naznačily, který člen rodiny se dostane nejdále do světa.

Vánoce jsou spolu spolu s Velikonocemi jedním ze dvou hlavních svátků v křesťanském církevním roce. Jejich základem je biblický příběh o zrození Spasitele Ježíše Krista a oslava této události. Už samotné pojmenování Vánoce ukazuje na větší počet posvátných nocí. V povědomí mají však lidé v dnešní době s tímto svátkem spojeny pouze tři dny - Štědrý den (24. 12.), o kterém jsme se už zmínili, Boží hod vánoční (25. 12.) a sv. Štěpán (26. 12.). 25. a 26. prosinec jsou opět velmi slavnostní dny, které se nesou ve znamení rodinných návštěv, slavnostních obědů a večeří. Obvykle se podává typicky český pokrm pečená husa se zelím a knedlíky nebo kachna, popř. krůta. Bývá rovněž zvykem v tuto dobu zajít do některého z kostelů, ve kterých jsou již od Štědrého dne vystaveny jesličky. Některé jsou opravdu neobvyklé a stojí za pozornost. Např. v kostele sv. Matěje bývají každoročně jesličky z perníku, v kostele Panny Marie Andělské na Hradčanech zase jesličky v nadživotní velikosti. Jesličky je možno spatřit ve většině kostelů v historických částech města, např. v chrámu sv. Víta na Pražském hradě, v kostele sv. Jakuba, Panny Marie Sněžné, kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, u sv. Ludmily aj.