╚eskΘ Vßnoce

  Stejn∞ jako u v∞tÜiny evropsk²ch nßrod∙ i nßrod∙ jin²ch sv∞tadφl∙ pat°φ takΘ v ╚eskΘ republice Vßnoce mezi nejv∞tÜφ a nejoblφben∞jÜφ svßtky v roce. ╚esk² nßrod si v pr∙b∞hu staletφ vytvo°il tak osobitou podobu t∞chto svßtk∙, ₧e pojem "╚eskΘ Vßnoce" mß specifick² kulturnφ v²znam. Zahrnuje bohatou tradici lidov²ch obyΦej∙, ob°ad∙ a s nimi spojen²ch folkl≤rnφch projev∙.
Od st°edov∞ku a₧ do dneÜnφ doby se vßnoΦnφ motivy objevujφ ve v²tvarnΘm um∞nφ, v dφlech v²znamn²ch osobnostφ ΦeskΘ literatury a v neposlednφ °ad∞ majφ koledy, pastorely i jinΘ skladby inspirovanΘ Vßnocemi pevnΘ mφsto v d∞jinßch ΦeskΘ hudby. Vßnoce pat°φ k historickΘmu a kulturnφmu pov∞domφ ΦeskΘho nßroda.
A jak se slavφ Vßnoce dnes?

MikulßÜ

Prvnφ p°edzv∞stφ vßnoΦnφho obdobφ, zejmΘna pro d∞ti, je MikulßÜ. V p°edveΦer svßtku tohoto sv∞tce, 5. prosince, chodφ po m∞st∞ MikulßÜ v doprovodu Φerta a and∞la, navÜt∞vuje d∞ti a rozdßvß jim dßrky. Nejd°φve se ovÜem zeptß, zdali byly hodnΘ, a pokud ne, musφ slφbit, ₧e se v p°φÜtφm roce polepÜφ. Ke spojenφ postavy sv. MikulßÜe (St. Nicolaus, Santa Claus) s vßnoΦnφ nadφlkou, tak jak je tomu v Anglii, USA, èvΘdsku i jinde, ve st°ednφ Evrop∞ nedoÜlo. MikulßÜskß tradice vychßzφ z legendy o svatΘm MikulßÜi - biskupovi, kter² ₧il ve 4. stoletφ v MalΘ Asii a byl proslul² sv²m zbo₧n²m ₧ivotem a dobroΦinnostφ. MikulßÜskß nadφlka se dodr₧uje ve vÜech slovansk²ch zemφch. Zvyk velmi zlidov∞l a k postav∞ MikulßÜe, od∞nΘho do dlouhΘho plßÜt∞ a s berlou v ruce, se p°idal jeÜt∞ Φert a and∞l jako p°edstavitelΘ protikladu dobra a zla.

Advent

Pravß vßnoΦnφ nßlada se vÜak zaΦφnß projevovat ji₧ na poΦßtku adventnφho obdobφ, kterΘ zaΦφnß prvnφ ze Φty° adventnφch ned∞lφ p°ed èt∞dr²m dnem. Letos p°ipadß prvnφ adventnφ ned∞le na 1. 12. Dodnes je stßle ₧iv² prastar² p°edvßnoΦnφ obyΦej, kdy na svßtek sv. Barbory (4. 12.) se trhajφ v∞tviΦky t°eÜnφ, viÜnφ Φi zlatΘho deÜt∞ a jsou dßvßny do tepla, aby do èt∞drΘho dne rozkvetly.
M∞sto je v tu dobu ji₧ slavnostn∞ vyzdobenΘ, v²lohy obchod∙ se jen t°pytφ vßnoΦnφ v²zdobou a na mnoha mφstech jsou ji₧ vztyΦeny vßnoΦnφ stromy jako hlavnφ symboly nadchßzejφcφch svßtk∙. Nejv∞tÜφ vßnoΦnφ strom b²vß tradiΦn∞ na Starom∞stskΘm nßm∞stφ a na Pra₧skΘm hrad∞, kde amatΘrÜtφ i profesionßlnφ um∞lci po celΘ adventnφ a vßnoΦnφ obdobφ zpφvajφ koledy a lidovΘ pφsn∞. Pod vßnoΦnφmi stromy jsou obvykle umφst∞nΘ pokladniΦky, kam lidΘ mohou p°ispφvat na dobroΦinnΘ ·Φely. V historick²ch Φßstech m∞sta, nap°. na Starom∞stskΘm nßm∞stφ, na VßclavskΘm nßm∞stφ, na nßm∞stφ Republiky, na p∞Üφ z≤n∞ v centru m∞sta, ale i v okrajov²ch Φtvrtφch probφhajφ vßnoΦnφ trhy, kde je mo₧nΘ nakoupit typickΘ vßnoΦnφ zbo₧φ - ozdoby, svφΦky, prskavky, betlΘmy, adventnφ v∞nce, keramiku, vßnoΦnφ p°ßnφ, hraΦky, sladkosti, jmelφ, ΦokolßdovΘ kolekce, vizovickΘ peΦivo apod. Je mo₧nΘ zde spat°it i ukßzky v²roby tradiΦnφch lidov²ch °emesel - kovß°e, sklß°e, rytce, v²robce ozdob.

TΘma Vßnoc se samoz°ejm∞ nem∙₧e vyhnout ani kulturnφmu d∞nφ ve m∞st∞. SpφÜe naopak. V²stavy, koncerty v pra₧sk²ch kostelφch i koncertnφch sßlech, festivaly adventnφ hudby, benefiΦnφ koncerty, specißlnφ po°ady pro d∞ti - nabφdka je Üirokß a vybrat si m∙₧e opravdu ka₧d². Pro v∞tÜinu ╚ech∙ k Vßnoc∙m nerozluΦn∞ pat°φ vßnoΦnφ mÜe s lidov²mi pastorßlnφmi prvky ΦeskΘho kantora a skladatele Jana Jakuba Ryby (1765 - 1815) Hej mist°e, vsta≥ byst°e. V adventnφ dob∞ b²vß Φasto uvßd∞na zejmΘna v kostelφch.

LidΘ se vÜak v adventnφ dob∞ nev∞nujφ pouze nßvÜt∞vßm v²stav a koncert∙. Odjak₧iva se p°ed Vßnocemi uklφzel a vßnoΦnφ v²zdobou zkrßÜloval cel² d∙m. Nakupujφ se dßrky pro blφzkΘ a p°ßtele, rozesφlajφ se vßnoΦnφ a novoroΦnφ blahop°ßnφ, peΦou se vßnoΦky z kynutΘho t∞sta a vßnoΦnφ peΦivo (vanilkovΘ rohlφΦky, r∙zn∞ zdobenΘ drobnΘ peΦivo z lineckΘho t∞sta - Φφm vφce druh∙, tφm lΘpe) a vÜe se p°ipravuje na vyvrcholenφ vßnoΦnφch svßtk∙ - èt∞dr² den. JeÜt∞ p°edtφm je ovÜem t°eba zakoupit vßnoΦnφ stromeΦek, obvykle smrk nebo borovici a kapra - typick² Üt∞droveΦernφ pokrm. Kolem 20. prosince se v ulicφch m∞sta objevujφ kßd∞ s rybami, u nich₧ se kupujφ tyto velice chutnΘ sladkovodnφ ryby, kterΘ se ve velkΘm chovajφ zejmΘna za ·Φelem Üt∞droveΦernφ veΦe°e.

StromeΦek a èt∞dr² den

Na èt∞dr² den 24. 12., v n∞kter²ch rodinßch i d°φve, se zdobφ vßnoΦnφ stromeΦek, stavφ se betlΘm - prostorovΘ zobrazenφ betlΘmskΘho Narozenφ, balφ se dßrky a p°ipravuje se vÜe na slavnostnφ veΦe°i. Typickou Üt∞droveΦernφ veΦe°φ je dnes rybφ polΘvka, sma₧en² kapr a bramborov² salßt. Recept∙ na p°φpravu svßteΦnφho menu existuje celß °ada, liÜφ se podle rodinn²ch i krajov²ch zvyklostφ. O atmosfΘru ΦeskΘho èt∞drΘho veΦera nejsou ochuzeni ani turistΘ, kter²ch v tomto obdobφ p°ijφ₧dφ do Prahy velkΘ mno₧stvφ. V∞tÜina restauracφ a hotel∙ toti₧ pro svΘ hosty p°ipravuje tradiΦnφ Üt∞droveΦernφ menu.

Historie zdobenφ vßnoΦnφho stromeΦku nenφ u nßs p°φliÜ dlouhß. Traduje se, ₧e prvnφ vßnoΦnφ stromek v Praze postavil na Vßnoce r. 1812 v Libe≥skΘm zßmeΦku pro svΘ Üt∞droveΦernφ hosty °editel StavovskΘho divadla J. K. Liebich. Velmi brzy pak vßnoΦnφ stromek zaΦala strojit Φeskß Ülechta a v m∞Ü¥ansk²ch rodinßch zcela zdomßcn∞l ve 40. letech 19. stoletφ. D°φve se vßnoΦnφ stromeΦek zdobil cukrovφm, lidov²mi v²tvory ze d°eva, pernφku Φi peΦiva, dnes p°eva₧ujφ t°pytivΘ ozdoby z foukanΘho skla a barevnΘ °et∞zy.

Vßnoce jsou rodinn²mi svßtky, kdy by nikdo nem∞l z∙stat doma sßm. Na èt∞dr² veΦer se proto schßzφ u veΦe°e celß rodina a pokud je n∞kdo osam∞l², obvykle ho zvou sousedΘ Φi znßmφ do sv²ch rodin. Po slavnostnφ veΦe°i nastßvß nejoΦekßvan∞jÜφ chvφle, na kterou se cel² rok t∞Üφ zejmΘna d∞ti. Rozbalujφ se toti₧ dßrky, kterΘ "Je₧φÜek" nad∞lil pod vßnoΦnφ stromeΦek. Je₧φÜek nad∞luje dßrky tak tajn∞, ₧e ho p°itom jeÜt∞ nikdo nespat°il a nespat°φ, m∙₧eme si ho jen p°edstavovat. O èt∞drΘm veΦeru vstupuje do naÜich p°φbytk∙, aby po sob∞ zanechal dßrky pod stromeΦkem, na n∞m₧ rozsvφtil svφΦky a tajemn∞ zmizφ d°φv, ne₧ doznφ cinkot vßnoΦnφho zvonkuà U rozsvφcenΘho stromeΦku se dodnes zpφvajφ koledy. Mezi nejznßm∞jÜφ a nejoblφben∞jÜφ stßle pat°φ Narodil se Kristus Pßn (15. stoletφ), Chtφc, aby spal (17. stoletφ), VeselΘ vßnoΦnφ hody (2. polovina 17. stoletφ), Nesem vßm noviny (z r. 1847) a Tichß noc (p∙vodem rakouskß z r. 1818, u nßs zßhy zdomßcn∞la). O p∙lnoci se obvykle chodφ do kostela na p∙lnoΦnφ mÜi.

StaroΦeskΘ zvyky

èt∞dr² den b²val kdysi postnφm dnem, doprovßzen²m °adou lidov²ch zvyk∙, od rozmanit²ch pov∞r a₧ po poetickΘ obyΦeje. Nap°. b∞hem dne se m∞l dodr₧ovat p°φsn² p∙st. RodiΦe slibovali d∞tem, ₧e uvidφ veΦer zlatΘ prasßtko, pokud p∙st dodr₧φ. LidΘ takΘ v∞°ili, ₧e poΦet sedφcφch u Üt∞droveΦernφho stolu nesmφ b²t lich², proto p°edem zvali hosty, aby se tomuto nebezpeΦφ vyhnuli. VeΦe°e byla v₧dy bohatß a m∞la obvykle n∞kolik chod∙. Typick²m pokrmem byl kuba (kroupy s houbami), hrachovß nebo ΦoΦkovß polΘvka, hubnφk (nßkyp s houbami); n∞kdy se jedla takΘ ryba, ale nebyla p°iliÜ oblφbena, proto₧e platila za postnφ jφdlo. Kapr se stal pokrmem vßnoΦnφch tabulφ teprve v 19. stoletφ. èt∞dr² den b²val podle lidovΘ vφry nejvhodn∞jÜφm dnem roku pro p°edvφdßnφ budoucnosti. Rßno se lidΘ chodili um²t k potoku Φi ke studni, aby byli cel² rok zdravφ. Dodnes lidΘ po veΦe°i rozkrajujφ jablka a podle tvaru jadernφku odhadujφ osud. Pokud mß jadernφk podobu k°φ₧e, mß p°ijφt nemoc Φi dokonce smrt, hv∞zda p°inßÜφ Üt∞stφ, majetek. Do vody se lije roz₧havenΘ olovo a vznikl² tvar napovφdß, co se stane, a nebo se po vod∞ pouÜt∞jφ lodiΦky z o°echov²ch sko°ßpek, aby naznaΦily, kter² Φlen rodiny se dostane nejdßle do sv∞ta.

Vßnoce jsou spolu spolu s Velikonocemi jednφm ze dvou hlavnφch svßtk∙ v k°es¥anskΘm cφrkevnφm roce. Jejich zßkladem je biblick² p°φb∞h o zrozenφ Spasitele Je₧φÜe Krista a oslava tΘto udßlosti. U₧ samotnΘ pojmenovßnφ Vßnoce ukazuje na v∞tÜφ poΦet posvßtn²ch nocφ. V pov∞domφ majφ vÜak lidΘ v dneÜnφ dob∞ s tφmto svßtkem spojeny pouze t°i dny - èt∞dr² den (24. 12.), o kterΘm jsme se u₧ zmφnili, Bo₧φ hod vßnoΦnφ (25. 12.) a sv. èt∞pßn (26. 12.). 25. a 26. prosinec jsou op∞t velmi slavnostnφ dny, kterΘ se nesou ve znamenφ rodinn²ch nßvÜt∞v, slavnostnφch ob∞d∙ a veΦe°φ. Obvykle se podßvß typicky Φesk² pokrm peΦenß husa se zelφm a knedlφky nebo kachna, pop°. kr∙ta. B²vß rovn∞₧ zvykem v tuto dobu zajφt do n∞kterΘho z kostel∙, ve kter²ch jsou ji₧ od èt∞drΘho dne vystaveny jesliΦky. N∞kterΘ jsou opravdu neobvyklΘ a stojφ za pozornost. Nap°. v kostele sv. Mat∞je b²vajφ ka₧doroΦn∞ jesliΦky z pernφku, v kostele Panny Marie And∞lskΘ na HradΦanech zase jesliΦky v nad₧ivotnφ velikosti. JesliΦky je mo₧no spat°it ve v∞tÜin∞ kostel∙ v historick²ch Φßstech m∞sta, nap°. v chrßmu sv. Vφta na Pra₧skΘm hrad∞, v kostele sv. Jakuba, Panny Marie Sn∞₧nΘ, kostele sv. Petra a Pavla na VyÜehrad∞, u sv. Ludmily aj.