|
Video v notebooku - 1.část
 Také vás někde na cestách nebo na dovolené napadlo „Kdybych tak teď mohl sestříhat včerejší záběry…“? Máte pravdu, proč ztrácet čas a čekat na dlouhé zimní večery, kdy budete marně vzpomínat co je na tomhle záběru a litovat, že jste tenkrát nenatočili ještě to či ono, protože to by bylo do filmu to pravé. Sám jsem si tuto otázku kladl často a vždy se stejným výsledkem. Tento problém může vyřešit jen notebook, který má alespoň teoreticky všechny předpoklady k tomu, aby mohl klasické PC nahradit.
S rostoucím trhem přenosných zařízení klesá jejich cena a naopak, svým výkonem se začínají blížit svým „plnokrevným“ kolegům. Nechybí ani rozhraní, která jsou pro práci s videem nezbytná. Tím mám na mysli zejména Fire Wire, které není dnes ničím neobvyklým ani u notebooků na platformě Windows a někteří výrobci dokonce zdůrazňují jeho význam poznámkou For Digital Video. Přesto jsme v posledních letech byli svědky toho, že tvrzení výrobce je jedna věc a využitelnost zařízení nebo technologie věc druhá. Protože přenosná zařízení obecně nepatří mezi nejlevnější, vždy se vyplatí je konfrontovat se svými nároky - a v oblasti zpracování videa to patří dvojnásob. Proto se v tomto článku zaměříme na notebook z jiného pohledu – z pohledu uživatele, který je chce využívat mimo jiné i ke zpracování videa.
Notebook
K tomuto účelu jsem měl zapůjčen notebook Toshiba Satellite 5100-201 – zde jsou jeho parametry:
Procesor Intel® Mobile Pentium® 4, 1.6 GHz, operační paměť 384/512MB SDRAM, displej 15.0" TFT (1024×768), grafická karta nVidia GeForce 4 GO, 32 MB DDR, pevný disk 30.0 GB S.M.A.R.T., mechaniky FDD 3,5", DVD/CD-RW mechanika 8×/8×/8× (obě součástí dodávky), zvukový systém Toshiba Bass Enhanced Systém, 16-bit SBPro kompatibilní, integrované stereo reproduktory, klávesnice UK 86 kl., 8 Hot Keys, 2 windows kl., EUR klávesa, Multimedia Bar (ovladač DVD/CD), polohovací zařízení TouchPad, komunikace 1× LAN 10/100 Ethernet, Interní modem V.90, rozhraní 3×USB, 1×LAN, 1×TV, 1×IEEE 1394, 1× P, 1× SVGA, 1×sluch, S/PDIF out., 1×micr., PC Card 2× PC Card typ II nebo PC Card 1× typ III, podpora CardBus, rozměry/hmotnost 336×296×52,5 mm, 3,8 kg, akumulátory Lio-ion baterie, 3 hodiny provozu, externí AC adaptér, software Windows XP CZ Home Edition, MS Works Suite 2002 EN, Easy CD Creator, Win DVD, záruka 1 rok mezinárodní, možno prodloužit na tři roky
Harware a software
Rozhodně jde o nadstandardně výkonný a vybavený stroj, který jistě nereprezentuje běžný průměr. Proto může být celkový závěr pro majitele méně výkonných NB mírně zkreslený, ale i oni zde jistě najdou inspiraci. Osobně jsem konfiguraci Toshiby přivítal z jednoho prostého důvodu – mohl jsem výkon NB porovnat s podobně konfigurovanou PC sestavou (CPU P4 1,6A, 512 MB DDR, Fire Wire řadič s chipsetem Texas Instrument a VGA Matrox G450). V testu jsem se zaměřil na komunikaci NB s videokamerami (Sony PC 100E, TRV 7100E, Panasonic GS5) – tj. záznam na pevný disk a export zpět na DV/D8. Zároveň jsem se snažil posoudit pružnost NB při editaci v různě náročných aplikacích. K tomu posloužil následující software: Scenalyzer Live, Ulead Video Studio 6.0, Vegas Video 3.0, Adobe Premiere 6.02, Aist Movie Pack 4.0, Pinnacle DV Edition 4.02 a Canopus Softexplode Pro. Ještě je třeba zmínit, proč jsem zvolil tyto aplikace. O Scenalyzeru Live je známo, že jde o výborný nástroj pro zachytávání videa a že je poměrně benevolentní vůči čipsetu Fire Wire .
 
Videoeditační programy jsem volil tak, aby byly zastoupeny od těch nejjednodušších (v našem případě Video Studio), až po složitější (Premiere) nebo kompoziční (Movie Pack). Softexplode je pouze zásuvný modul pro Premiere k vytváření 3D přechodů, ale protože je optimalizovaný pro grafické karty s čipy nVidia a pro rozhraní OpenGL, rozhodl jsem se jeho prostřednictvím vyzkoušet výkon grafické karty. Zároveň jsem provedl několik praktických testů pro porovnání rychlosti CPU a VGA notebooku a PC – ty najdete v samostatné tabulce ve druhé části.
Jak a kam s videem
Začněme záznamem videa na pevný disk. Scenalyzeru, ani nahrávacím modulům editorů nečinilo problémy správně detekovat připojenou videokameru a identifikovat jejího výrobce. Samotný záznam proběhl bez nejmenších problémů, aniž by došlo k výpadku jediného snímku. A to i přes to, že disk notebooku zdaleka nedosahuje parametrů „velkých“ pevných disků. Navíc byl NB znevýhodněn absencí druhého disku, určeného výhradně pro video data. Kapacita jeho disku byla sice jen 30 GB, ale i ten poskytuje je slušný prostor. Budeme-li brát v úvahu, že jedna hodinová páska ukousne cca 13 GB, pak by neměl být problém přenést do notebooku 2 hod DV záznamu /zbytek nechme systému a aplikacím). Ideálním způsobem, jak se vypořádat s nedostatečnou kapacitou by bylo použití externího Fire Wire disku, který nabízí nejen podstatně více úložného prostoru, ale i lepší parametry rychlosti. Navíc by byla vyřešena otázka přenositelnosti dat mezi notebookem a klasickým PC. Bohužel je nutné, aby NB disponoval alespoň dvěma konektory Fire Wire. V případě, že je podobně jako u Toshiby jen jeden, musíme museli bychom zařízení přepojovat nebo konektory rozšířit pomocí samostatné karty do PC Card slotu. Jistým východiskem by bylo i použití HDD s rozhraním USB, ale vzhledem k tomu, že na rozšíření standardu USB 2.0 si budeme nějaký čas u přenosných zařízení počkat, není USB 1.1 tím nejlepším řešením.
Video v notebooku
K práci s videem v prostředí videoeditačních programů lze říci jen jedno – oproti stejně konfigurovanému PC rozdíl prakticky nepostřehnete. I zde se video choval zcela korektně. Zaregistroval jsem jen jeden menší nedostatek, který je podle mého názoru zapříčiněn pomalejším diskem a zejména jeho kratší přístupovou dobou. Setkal jsem se s názory, že ta při zpracování videa nehraje žádnou roli. S tím ale nelze souhlasit. Musíme vzít v potaz, že na ose videoeditoru mohou být video sekvence poskládány v jiném pořadí, než jsou fyzicky uloženy na disku. Tím je kontinuita video sekvencí narušena a při scrubbingu nebo zrychleném přehrávání k nim musí disk přistupovat co nejrychleji na různých místech ploten. Právě přitom se mi zdálo, že pomalejší odezva disku se mírně promítla v rychlosti zobrazování v náhledovém okně monitoru. Při běžném přehrávání však bylo vše v pořádku.
 
Komplikace jsem nezaznamenal ani při zobrazení na externím TV monitoru, nepočítám-li omezení spojené s obyčejným Fire Wire řadičem. Jakmile v Premiere povolíme funkci pro využití videokamery coby externího digitálně analogového převodníku, není náhled na monitoru notebooku plynulý. U Video Studia nebo Vegasu dochází k mírné prodlevě po stisknutí Play a zobrazením na TV (na monitoru je pak náhled deaktivován). Toto menší omezení však nemůžeme přičítat na vrub notebooku, protože s ním se potýkají i PCI Fire Wire řadiče. Navíc nepředpokládám, že byste si na cesty s sebou brali i TV. Zvláštní pozornost si zaslouží TFT display. Složitější editory, neřku-li kompoziční programy jsou nemilosrdné k velikosti pracovní plochy. Přestože nativní rozlišení displeje Toshiby bylo velmi dobré - 1024x768, je to opravdu jen slušný základ pro solidní editaci videa. Naštěstí je možné připojit externí monitor, na který můžeme odložit méně používané panely. Popravdě řečeno, kvalita zobrazení mě nadchla – doba odezvy displeje je vynikající, takže video netrpělo „duchy“ nebo rozmazáním ani ve scénách s rychlým pohybem. Přesto bych k závěrečným úpravám doporučil klasický CRT monitor a jistě TV monitor. U TFT i LCD displejů dochází s mírnou změnou pozorovací úhlu ke splynutí detailů, zejména v tmavých plochách videa.
Jistě vás zajímá komfort obsluhy. I v tomto případě je videoeditace velmi specifická, protože vyžaduje značnou přesnost, kterou někdy těžko docilujeme běžnou myší. Používání touchpadu vyžaduje v prvé řadě jistou zručnost. Pokud si ovládání osvojíte, lze je relativně dobře používat ve spojení s jednoduššími videoeditory. U složitějších, zejména Premiere jsem se při složitějších úkonech musel vrátit k myši. Některé akce totiž vyžadují kombinace tlačítek myši a klávesových zkratek, což je s touchpadem téměř nemožné. Ovládání mohou zpříjemnit klávesové zkratky, které však low-end editorům často chybí. Z výše zmíněných editorů se mi bez myši nejlépe ovládal Pinnacle DV Edition (k zobrazení zatím bohužel vyžaduje firemní HW) a Video Studio. Vegas a Premiere mají příliš titěrná tlačítka a mnoho kombinovaných funkcí. Ve spojení s kompozičním softwarem typu After Effects nebo Movie Pack na touchpad raději zapomeňte. Proto rozhodně doporučuji doplnění NB o starou dobrou myš do USB portu a pokud možno optickou (i podložka zabírá místo).
...dokončení v další části
|
|
[ rubrika: video hardware ] - [ autor: Jan Kosnar ] - [ uveřejněno: 9.8.2002 8:01 ]
|
|
|
