Charakteristika středověku, utváření feudálních vztahů v západní Evropě

Zatímco starověká civilizace se rozkládá kolem Středozemního moře, ve středověku se posouvá těžiště evropských dějin do střední a západní Evropy. K antické vzdělanosti přistupovaly nové etnické skupiny - germánské, slovanské a arabské, které se staly novými nositeli středověké kultury.

3 základní civilizační centra:
1) Skupina latinské kultury západní:
- národy germánské, románské a západní Slované
2) Skupina kultury byzantsko-slovanské:
- Balkán
3) Skupina kultury islámské a arabské:
- přední Asie, severní Afrika, část Pyrenejského poloostrova, jih dnešní Francie

ZEMĚDĚLSTVÍ

Raně středověká společnost, stejně jako celá středověká civilizace, měla zemědělský charakter. V samotném způsobu přípravy a obdělávání půdy nedošlo ve středověku, v porovnání s předchozím obdobím, k žádným převratným změnám. Již raně středověký rolník používal k obdělávání půdy dvě orná nářadí - HÁK,neboli rádlo a PLUH. K přípravě půdy sloužila i jiná nářadí např. brány, rýče a motyky.
Existovalo několik osevních systémů, ve kterých nakonec převládl trojhonný systém - 1. díl se nechal ležet ladem, na 2. dílu se pěstoval ozim a na 3. dílu se pěstoval jař. Práci na poli usnadnilo používání železných nástrojů a nářadí, jež sebou přinesla agrární revoluce ve 12.-13. století. Dochází k rozšíření škály pěstovaných druhů plodin o luštěniny a různé druhy zeleniny.
Vesnice začala nabývat uspořádané podoby, domy byly stavěny podle určitého systému. Jejím středem byla náves, nebo centrální ulice. Stále častěji se objevovaly plně nadzemní roubené stavby. Vedle toho se objevovaly další typy staveb jako stodoly, kůlny a nebo krčmy. Vznikaly nově řízené panské dvory, které byly soběstačné. Rozvíjí se obchod - není v rukou franků, ale v rukou kočovných obchodníků a kupců (např. Židů). Obchodovali především s Byzantskou říší. Existuje peněžní měna - DENÁR, ražen ve stříbře.

SPOLEČNOST

Středověká společnost měla své osobité uspořádání, založené na HIERATICKÉM PRINCIPU. Toto uspořádání vystihovalo učení o trojím lidu. Společnost byla rozdělena do tří základních skupin: knížata, šlechta a poddaní. Páteří celé sociální organizace středověké společnosti byl LENNÍ SYSTÉM. Slovem léno se označovala půda, kterou panovník předal za odměnu do užívání jiné osobě. Těmi, kdo půdu tímto způsobem získali, byli ovšem především členové královi družiny. Základní podmínkou pro existenci šlechty bylo získání práva na dědičnou držbu půdy. Byly vytvořeny určité právní normy, které však nebyly pevně ustáleny. Základem nového práva bylo předání půdy do dědičného pronájmu - PACHTU, za který musel poddaný zaplatit určitý finanční obnos.

CÍRKEV

Církev byla především jednotou všech věřících. Církev nebyla uspořádána do nějakého celku, ve kterém si všichni členové byli rovni. Výkon kněžských funkcí však příslušel jen biskupům - těch bylo v prvotním sboru vždy několik a také oni si byli z počátku rovni. Avšak jak stoupal jejich osobní vliv, přestávala jejich vzájemná rovnost platit. Bylo zapotřebí některé příliš četné sbory rozdělit. Do čela nově vzniklých sborů byli voleni noví biskupové, kteří ale zůstávali podřízeni biskupovi původního sboru. Jemu se začalo říkat arcibiskup neboli metropolita. Později se začal projevovat převažující vliv biskupa hl. města říše Říma. Tomu se začalo říkat PAPEŽ.
V době Karla Velikého začaly vznikat farní obvody, jejichž centrem byl farní kostel. Několik farností tvořilo děkanství.

UMĚNÍ

Z antických vzorů vyrůstalo i raně středověké umění. S jeho prvními projevy se setkáváme v římských podzemních pohřebištích - KATAKOMBÁCH. V nich nalezneme kamenné rakve, sarkofágy s bohatou sochařskou výzdobou. U kostelů se setkáváme se dvěma základními typy - bazilikou a centrální stavbou. Bazilika byla určena pro shromáždění věřících a kázání. Stala se proto biskupským kostelem a ve svém půdorysu nabyla postupně tvaru kříže. Kostely mají centrální půdorys kruhového, elipsovitého nebo mnohoúhelníkového tvaru, byly stavěny jako památníky.
Symbolika se plně uplatnila i na velkém množství drobných liturgických předmětů i předmětů určených pro každodenní potřebu, jako byly křížky, kalichy a šperky.

KŘESŤANSKÁ VZDĚLANOST

Nové křesťanské pojetí světa a člověka, opírající se o Písmo svaté, bylo třeba shrnout do ucelené myšlenkové soustavy. Toto první období křesťanského myšlení se nazývá PATRISTIKA, což je doba učení prvních církevních svatých otců. První křesťanští myslitelé, mezi nimiž vynikal Řek Origenes a Říman Tertullianus, ve svém učení navazovali na celou antickou kulturu.

Vrcholným výtvorem patristiky je filozofické a teologické dílo biskupa AURELIA AUGUSTINA. Augustinovo filozofické myšlení vede k rozlišení světů: nebeského království božího, jež je sídlem dobra a jehož projevem je církev a světa pozemského, v němž sídlí zlo a jehož projevem je světský stát. Své myšlenky o lidské společnosti vyložil v díle O obci boží.

LITERATURA
- zaměřena především na obhajobu církve a křesťanství

POEZIE
- věnuje se opěvování panovníků

ARCHITEKTURA
- zaznamenala velký rozmach
- inspirovala se pozdějším italským uměním
- sídlo Karla Velikého v Cáchách, chrám Panny Marie
- typické - sloupy dovezené z Itálie
- nejčastější typ - centrální bazilika
- kostely zdobeny freskami a mozaikami (náboženské příběhy a motivy)

MALÍŘSTVÍ
- světské malířství existovalo, ale malby se nezachovaly
- dodnes známá knižní malba (knihy s náboženským obsahem)

VZDĚLÁNÍ

Vzdělávací program pro klášterní školy vypracoval rádce gótského krále Theodoricha Cassiodora. Jeho základem bylo postupné zvládnutí tzv. sedmera svobodných umění, jež byly známy již od 5. století. Sedm svobodných umění se dělilo na dvě skupiny.
1. TRIVIUM
- gramatika, rétorika a dialektika (logika)
2. KVADRIVIUM
- aritmetika, geometrie, astronomie a hudba

Pro zachování a šíření vzdělanosti byly zakládány knihovny. Největší význam měly knihovny klášterní.

POČÁTEK STŘEDOVĚKU

Za počátek středověku považujeme svržení posledního římského císaře ROMULA AUGUSTA germánským vůdcem ODOAKEREM roku 476 n.l..

Na území západní Evropy se vytvořili tzv. barbarské - převážně germánské státy, které přicházeli do styku s antickou římskou civilizací a kulturou a přejímaly mnohé její prvky. Jedním z nejvýznamnějších bylo křesťanství. Jako první z těchto barbarských států vznikla v první polovině 6. století v severní Itálii OSTROGÓTSKÁ ŘÍŠE (493-555 n.l.). Pod tlakem Avarů museli svá dosavadní sídla v Panonii opustit LANGOBARDOVÉ a ti zde vybudovali vlastní stát, jehož centrem se stala Pavia. Langobardskou říši, trvající 2. století (568-774 n.l.) vyvrátilo až tažení franckého krále Karla Velikého. Jiným kmenem, jenž vytvořili raně středověký stát v západní Evropě byli VIZIGÓTI.

VIZIGÓTI
Přišli do Galie asi na počátku 5. století. Od západořímských císařů dostali půdu mezi řekami LOARE a GARONNE. Římané chtěli využít Vizigóty proti jiným barbarským státům. V 2.polovině 5. století pronikli až k ústí RHONY, osidlují toto území, a pronikají dále až na Pyrenejský poloostrov. Přišli v době, kdy u nich začíná rozklad rodové společnosti, přizpůsobili se otrokářské společnosti. Usadili se v kulturně nejrozvinutější části Galie. Zachoval se zákoník, který obsahuje řadu prvků z římského práva.

BURGUNDOVÉ
Přicházejí v polovině 5. století a byla jim podstoupena oblast Ženevského jezera, zmocnili se oblasti kolem řeky RHONY. Hlavní město - LYON. Nahradili panství římské nadvlády a vytvořili si vlastní BURGUDSKÉ KRÁLOVSTVÍ. Římané je považovali za spojence. Dochází k diferenciaci společnosti (rozdělení vrstev). Část svobodných Burgundů byla znevolněna, začíná pracovat pro velké vlastníky půdy, dochází k rozvrstvení i dalších svobodných Burgundů.