Utváření středověké Evropy Autor:Jana Kučerová - charakteristika středověku, utváření feudálních vztahů v západní Evropě - Francká říše - vznik anglického státu, Francie, počátky německé říše - Arabové a jejich kulturní odkaz - románský sloh Charakteristika středověku, utváření feudálních vztahů v západní Evropě Zatímco starověká civilizace se rozkládá kolem Středozemního moře, ve středověku se posouvá těžiště evropských dějin do střední a západní Evropy. K antické vzdělanosti přistupovaly nové etnické skupiny - germánské, slovanské a arabské, které se staly novými nositeli středověké kultury. 3 základní civilizační centra:
Raně středověká společnost, stejně jako celá středověká civilizace, měla zemědělský
charakter. V samotném způsobu přípravy a obdělávání půdy nedošlo ve středověku,
v porovnání s předchozím obdobím, k žádným převratným změnám. Již raně středověký
rolník používal k obdělávání půdy dvě orná nářadí - HÁK,neboli rádlo a PLUH.
K přípravě půdy sloužila i jiná nářadí např. brány, rýče a motyky. SPOLEČNOST Středověká společnost měla své osobité uspořádání, založené na HIERATICKÉM PRINCIPU. Toto uspořádání vystihovalo učení o trojím lidu. Společnost byla rozdělena do tří základních skupin: knížata, šlechta a poddaní. Páteří celé sociální organizace středověké společnosti byl LENNÍ SYSTÉM. Slovem léno se označovala půda, kterou panovník předal za odměnu do užívání jiné osobě. Těmi, kdo půdu tímto způsobem získali, byli ovšem především členové královi družiny. Základní podmínkou pro existenci šlechty bylo získání práva na dědičnou držbu půdy. Byly vytvořeny určité právní normy, které však nebyly pevně ustáleny. Základem nového práva bylo předání půdy do dědičného pronájmu - PACHTU, za který musel poddaný zaplatit určitý finanční obnos. CÍRKEV Církev byla především jednotou všech věřících. Církev nebyla uspořádána do
nějakého celku, ve kterém si všichni členové byli rovni. Výkon kněžských funkcí
však příslušel jen biskupům - těch bylo v prvotním sboru vždy několik a také
oni si byli z počátku rovni. Avšak jak stoupal jejich osobní vliv, přestávala
jejich vzájemná rovnost platit. Bylo zapotřebí některé příliš četné sbory rozdělit.
Do čela nově vzniklých sborů byli voleni noví biskupové, kteří ale zůstávali
podřízeni biskupovi původního sboru. Jemu se začalo říkat arcibiskup neboli
metropolita. Později se začal projevovat převažující vliv biskupa hl. města
říše Říma. Tomu se začalo říkat PAPEŽ. UMĚNÍ Z antických vzorů vyrůstalo i raně středověké umění. S jeho prvními projevy
se setkáváme v římských podzemních pohřebištích - KATAKOMBÁCH. V nich nalezneme
kamenné rakve, sarkofágy s bohatou sochařskou výzdobou. U kostelů se setkáváme
se dvěma základními typy - bazilikou a centrální stavbou. Bazilika byla určena
pro shromáždění věřících a kázání. Stala se proto biskupským kostelem a ve svém
půdorysu nabyla postupně tvaru kříže. Kostely mají centrální půdorys kruhového,
elipsovitého nebo mnohoúhelníkového tvaru, byly stavěny jako památníky. KŘESŤANSKÁ VZDĚLANOST Nové křesťanské pojetí světa a člověka, opírající se o Písmo svaté, bylo třeba shrnout do ucelené myšlenkové soustavy. Toto první období křesťanského myšlení se nazývá PATRISTIKA, což je doba učení prvních církevních svatých otců. První křesťanští myslitelé, mezi nimiž vynikal Řek Origenes a Říman Tertullianus, ve svém učení navazovali na celou antickou kulturu.
LITERATURA VZDĚLÁNÍ Vzdělávací program pro klášterní školy vypracoval rádce gótského krále Theodoricha
Cassiodora. Jeho základem bylo postupné zvládnutí tzv. sedmera svobodných umění,
jež byly známy již od 5. století. Sedm svobodných umění se dělilo na dvě skupiny. Pro zachování a šíření vzdělanosti byly zakládány knihovny. Největší význam měly knihovny klášterní.
Za počátek středověku považujeme svržení posledního římského císaře ROMULA AUGUSTA germánským vůdcem ODOAKEREM roku 476 n.l.. Na území západní Evropy se vytvořili tzv. barbarské - převážně germánské státy,
které přicházeli do styku s antickou římskou civilizací a kulturou a přejímaly
mnohé její prvky. Jedním z nejvýznamnějších bylo křesťanství. Jako první z těchto
barbarských států vznikla v první polovině 6. století v severní Itálii OSTROGÓTSKÁ
ŘÍŠE (493-555 n.l.). Pod tlakem Avarů museli svá dosavadní sídla v Panonii opustit
LANGOBARDOVÉ a ti zde vybudovali vlastní stát, jehož centrem se stala Pavia.
Langobardskou říši, trvající 2. století (568-774 n.l.) vyvrátilo až tažení franckého
krále Karla Velikého. Jiným kmenem, jenž vytvořili raně středověký stát v západní
Evropě byli VIZIGÓTI. BURGUNDOVÉ
|