D∞jiny um∞nφ jako d∞jiny ducha Vφde≥skß kariΘra Maxe Dvo°ßka Znßm² Φesk² historik um∞nφ Max Dvo°ßk, v n∞mecky mluvφcφch zemφch stßle populßrnφ, byl u nßs odsouzen k p∙lstoletΘmu mlΦenφ. Nynφ vychßzφ prvnφ ·pln² Φesk² p°eklad jeho spisu Idealismus a naturalismus v gotickΘm socha°stvφ a malφ°stvφ (1918), ve kterΘm rozpracoval nov² pohled na gotickΘ um∞nφ jako na um∞nφ, kterΘ p°ekonalo antiku. Max Dvo°ßk byl v²znamn²m p°edstavitelem vφde≥skΘ kunsthistorickΘ Ükoly. Proti starÜφm dogmatick²m teoriφm o vzestupu a ·padku v um∞nφ prosazoval Wickhoffovo pojetφ um∞nφ jako neustßlΘho v²voje a hledßnφ. Takzvanß ·padkovß obdobφ vysv∞tloval jako v∞domß vzdßnφ se dosa₧en²ch vymo₧enostφ ve prosp∞ch novΘ tvorby a novΘho v²voje, jako p°ekonßvßnφ ustrnul²ch konvencφ. Tφm p°ispφval k objevovßnφ dosud zapomenut²ch Φi zavrhovan²ch obdobφ: v²znamn∞ se podφlel se na uznßnφ hodnot man²rismu a na jeho prosazenφ jako samostatnΘho slohovΘho fenomΘnu (Greco a man²rismus, 1920). V dφlech um∞leckΘho sm∞ru "pojmenovanΘho co nejneÜ¥astn∞ji man²rismem" nalezl zdroj velkΘ spiritußlnφ krßsy. Jedna z velk²ch tezφ, kterΘ Max Dvo°ßk v teorii i praxi prosazoval, byla, ₧e popis a kritika um∞leck²ch d∞l musφ vychßzet z vhodn²ch um∞leck²ch m∞°φtek, vychßzejφcφch z ducha doby a z dφla samΘho. Hodnotil dφla podle toho, o co um∞nφ v tΘ dob∞ usilovalo a co ji₧ dosßhlo. Uv∞domoval si, ₧e n∞kdy ani dφla jednoho autora nelze hodnotit vÜechna stejn²m metrem, nap°φklad ve studii o Michelangelovi Φteme: "Pokusme se jen popsat "Obrßcenφ Pavla" tak, jak bychom popisovali n∞jak² obraz Raffaelovy doby (à) Brzy bychom museli uznat, ₧e takov² popis je nevhodn² a ₧e se povß₧liv∞ blφ₧φ nesmyslu." Max Dvo°ßk ost°e odmφtal hodnocenφ v²tvarn²ch d∞l podle stupn∞ v∞rnosti zobrazenΘho objektu. Zobrazenφ v∞rnß p°φrod∞ pova₧oval za projev kultu sv∞tsk²ch statk∙, za projev materialistickΘ kultury. Naopak m∞l Dvo°ßk velkΘ porozum∞nφ pro d∞jinnß obdobφ, kterß neusilovala o v∞rnΘ zobrazenφ skuteΦnosti. O v²znamu d∞l v∞rn²ch p°φrod∞ (naturalistick²ch) v d∞jinßch v²tvarnΘho um∞nφ napsal: "Sledujeme-li vÜeobecn² v²voj um∞nφ, zjistφme, ₧e anaturalistickß obdobφ byla Φast∞jÜφ a delÜφ, ne₧ naturalistickß, a ₧e takΘ v obdobφch naturalistick²ch zachoval se odkaz obdobφ anaturalistick²ch jako spodnφ proud, tak₧e naturalisticky zam∞°enß obdobφ vypadajφ jako ostr∙vky uprost°ed velkΘho proudu, jemu₧ vyjßd°enφ vnit°nφho vzruÜenφ je d∙le₧it∞jÜφ ne₧ v∞rnost p°φrod∞." DVO╪┴KOVO ML┴D═ Max Dvo°ßk se narodil se roku 1874 v Roudnici nad Labem. Jeho otec i d∞deΦek byli archivß°i knφ₧at Lobkovic∙, spravovali archiv mimo°ßdnΘ historickΘ ceny a knihovnu se sto tisφci svazky. Max Dvo°ßk byl takΘ p°edurΦen k povolßnφ archivß°e a proto odeÜel do Prahy studovat historii na ΦeskΘ univerzit∞. Byl ₧ßkem Jaroslava Golla, Antonφna Rezka a Josefa Emlera. Nejvφce jej zaujalo pojetφ historie profesora Golla, p°φsn∞ objektivnφ, d∙sledn∞ op°enΘ o studium a kritiku pramen∙, nazφrajφcφ historickou lßtku v celΘ rozlehlosti a bohatosti vzßjemn²ch vztah∙ a p°φΦinnostφ, vΦetn∞ historie um∞nφ. Goll∙v vliv na sv∙j ₧ivot shrnul pozd∞ji Dvo°ßk v gratulaci k profesorov²m Üedesßtinßm: Mimo Wickhoffa ned∞kuji ₧ßdnΘmu ze sv²ch uΦitel∙ tolik jako Vßm - to, Φemu jsem se nauΦil ve VaÜem seminß°i, provßzφ mne cel²m ₧ivotem a tvo°φ nejpodstatn∞jÜφ Φßstku mΘho v∞deckΘho programu. AΦ je to mnoho, velmi mnoho, p°edce jsem se nauΦil jeÜt∞ vφc, co nepadß na pole v∞dy, ale to se nedß tak lehko °φct. Spolu₧ßk z univerzity Josef èusta (historik, pozd∞ji prezident ╚eskΘ akademie v∞d) se stal Dvo°ßkov²m d∙v∞rn²m p°φtelem na cel² ₧ivot. Studovali spolu na Institutu pro rakousk² d∞jepis ve Vφdni, proslulΘm st°edisku studia pomocn²ch historick²ch v∞d. Oba byli Gollov²mi ₧ßky a oba m∞li spoleΦn² styl historickΘ prßce - vid∞li d∞jiny um∞nφ v souvislosti s d∞jinami spoleΦensk²mi a politick²mi. Kdy₧ se Max Dvo°ßk pozd∞ji rozhodl studovat st°edov∞kΘ a renesanΦnφ um∞nφ ve spojenφ se soudob²mi nßbo₧ensk²mi proudy, s duchovnφm obsahem teologick²ch d∞l, dopisoval si o sv²ch poznatcφch se èustou a dodßval: Ve Vφdni nemßm o tom s k²m mluvit: naÜim vφde≥sk²m historik∙m schßzφ porozum∞nφ pro otßzky tohoto druhu tΘm∞° ·pln∞. Na univerzit∞ se Dvo°ßk seznßmil takΘ s Josefem Peka°em, o Φty°i roky starÜφm. Dvo°ßk sledoval z odbornΘho zßjmu Peka°ovy prßce a vysoce oce≥oval Peka°∙v preciznφ sloh, p°esv∞dΦivost dedukcφ a v∞deckou ·rove≥. WICKHOFF Na Institutu pro rakousk² d∞jepis, kde Dvo°ßk od roku 1894 studoval, p°ednßÜel d∞jiny um∞nφ Franz Wickhoff, profesor vφde≥skΘ univerzity a °editel um∞leckohistorickΘho ·stavu. V rßmci vydßnφ starov∞kΘho kodexu "Vφde≥skß geneze" vydal sta¥ o °φmskΘm um∞nφ, kde proti starÜφmu obecnΘmu pojetφ rozkv∞tu a ·padku tvorby, je₧ m∞lo °φmskΘ um∞nφ za ·padkovΘ, ukßzal, ₧e °φmskΘ um∞nφ °eÜilo zcela novΘ a svΘ vlastnφ problΘmy, a ₧e um∞leckou tvorbu urΦitΘ doby nelze posuzovat na zßklad∞ p°edjat²ch hledisek, odvozen²ch od tvorby jinΘ. V um∞nφ je stßl² v²voj a ka₧dß doba mß svoje vlastnφ novΘ problΘmy. Tφm otev°el cestu k um∞nφ on∞ch dob, kterΘ byly dosud z um∞leckohistorickΘho bßdßnφ v podstat∞ vylouΦeny jako ·padkovΘ. Dvo°ßka hluboce ovlivnila tato Wickhoffova prßce, je₧ otevφrala zapomenutou krßsu starΘho um∞nφ a p°ibli₧ovala je souΦasnφk∙m. "Zpronev∞°il se svΘ prvnφ lßsce" - historii - a rozhodl se zcela v∞novat d∞jinßm um∞nφ. Vzdal se zajiÜt∞nΘho mφsta v roudnickΘm archivu a stal se Wickhoffov²m asistentem. Dvo°ßkova kariΘra rychle stoupala: byl ve 25 letech univerzitnφm asistentem, v 28 letech docentem, v 31 letech mimo°ßdn²m a v 35 letech °ßdn²m profesorem d∞jin um∞nφ. Patnßct let pracoval spoleΦn∞ s Wickhoffem, pom∞r uΦitele a ₧ßka se mezitφm zm∞nil v pom∞r p°ßtelsk², ba v pom∞r synovsk². Bezd∞tn² Wickhoff v n∞m spat°oval svΘho nßstupce. K ran²m Dvo°ßkov²m pracφm pat°φ Iluminßto°i Jana ze St°edy (1901) o Φesk²ch iluminovan²ch rukopisech z doby Karla IV., obÜφrn² a zcela nov∞ spat°en² obraz v²voje st°edov∞kΘho miniaturnφho malφ°stvφ zßpadnφ a st°ednφ Evropy. Ji₧ tφmto dφlem vzbudil pozornost metodickou zralostφ, Üφ°φ rozhledu a odvahou. Nßsledovala Zßhada um∞nφ brat°φ van Eyck∙ (1904), vylφΦenφ poΦßtk∙ novΘho malφ°skΘho slohu, nizozemskΘho naturalismu na zaΦßtku 15. stoletφ. Po Wickhoffov∞ smrti roku 1909 se Max Dvo°ßk stal jeho nßstupcem na univerzit∞ a °editelem um∞leckohistorickΘho ·stavu. ╚INNOST V OCHRAN╠ PAM┴TEK Brzy se Dvo°ßk sblφ₧il i s profesorem A. Rieglem, jen₧ zastßval podobnΘ pojetφ d∞jin um∞nφ. Kdy₧ Riegl t∞₧ce onemocn∞l, p°evzal Dvo°ßk roku 1905 jeho povinnosti v centrßlnφ komisi pro ochranu pamßtek. Po Rieglov∞ smrti p°evzal jeho funkci rakouskΘho generßlnφho konzervßtora. Nem∞l zprvu osobnφ vztah k ochran∞ pamßtek, avÜak novΘ problΘmy jej brzy zaujaly natolik, ₧e pamßtkß°skΘ prßci v∞noval vÜechny sφly a vÜechen Φas. Tehdy se st°etßvala dv∞ hlediska, podle nov∞jÜφho nßhledu se pamßtka zabezpeΦovala a zachovßvala co nejvφce v dosavadnφm stavu, podle starÜφho pojetφ - purismu - se odstra≥ovaly z pamßtek mladÜφ dopl≥ky, jako fasßdy, v∞₧e Φi portßly, a bez nßle₧itΘ opory v historick²ch pramenech dom²Ülely Φasto nesprßvn∞ "p∙vodnφ" tvary (takovou nev∞rohodnou rekonstrukci prod∞lal nap°. KarlÜtejn). Dvo°ßk zastßval a prosazoval nov∞jÜφ nßzor, zachovßnφ vÜech Φßstφ pamßtky. Bylo t°eba postavit ochranu pamßtek na pevnou zßkladnu, chrßnit pamßtky systematicky, vypracovat zßkony a pravidla. Max Dvo°ßk redigoval prvnφ soupis um∞leck²ch pamßtek Rakouska. TakΘ v N∞mecku jej nov∞ zalo₧enß SpoleΦnost pro n∞meckou um∞nov∞du pov∞°ila, aby spolu s prof. Dehiem a Goldschmidtem provßd∞l soupis pamßtek. Mimo jinΘ dßle zalo₧il um∞leckohistorickou roΦenku (od r.1907) a ·Φastnil se °eÜenφ vÜech sporn²ch otßzek okolo Φesk²ch pamßtek (nap°. kdy₧ se jednalo o str₧enφ baroknφ bßn∞ katedrßly sv. Vφta na Pra₧skΘm hrad∞). O svΘ prßci v ╚echßch napsal: "TrpkΘ je to p°ece, ₧e kde₧to vÜude jinde, v kulturn∞ nejzpßteΦniΦt∞jÜφch zemφch, v Tyrolsku nebo v Dalmacii, v Bukovin∞ nebo v HaliΦi, mßm spory jen s lidmi, kte°φ majφ materielnφ interess na starΘm stavu v∞cφ, a intellektualnφ vedoucφ kruhy stojφ na mΘ stran∞, u nßs vÜak se setkßvßm jen s odporem." Mezi mnoha povinnostmi tak°ka nezb²val Φas na teoretickou prßci. A₧ za prvnφ sv∞tovΘ vßlky, kdy Φinnost centrßlnφ pamßtkovΘ komise polevila, mohl se Dvo°ßk op∞t vrßtit k soustavnΘ v∞deckΘ prßci. Postupem Φasu si vybudoval novΘ pojetφ d∞jin um∞nφ jako d∞jin idejφ a duchovnφho v²voje lidstva. Nynφ cht∞l tφmto nov²m zp∙sobem zachytit v²voj evropskΘho um∞nφ od starok°es¥anskΘ malby po baroko. B∞hem prvnφ sv∞tovΘ vßlky napsal prvnφ spis Idealismus a naturalismus v gotickΘm socha°stvφ a malφ°stvφ (1918), nßsledovaly studie o malφ°stvφ v katakombßch, Dⁿrerov∞ Apokalypse, Sch÷ngauerovi a nizozemskΘm man²rismu, o Petru Brueghelovi a Grecovi. V univerzitnφch p°ednßÜkßch propracoval italskou renesanci a man²rismus. IDEALISMUS A NATURALISMUS V GOTICK╔M SOCHA╪STV═ A MAL═╪STV═ V ·vodu tohoto svΘho nejv²znamn∞jÜφho dφla Max Dvo°ßk p°edeslal, ₧e st°edov∞kΘ socha°stvφ a malφ°stvφ se dosud posuzovalo v podstat∞ podle stanoviska italsk²ch teoretik∙ um∞nφ doby renesance a baroka, a to podle hlediska v∞rnosti p°φrod∞, p°iΦem₧ pod v∞rnostφ p°φrod∞ se dosud rozum∞ly p°ibli₧n∞ ty po₧adavky na p°edm∞tnou objektivitu lφΦenφ a reprodukce forem, jakΘ se vyvinuly v um∞nφ patnßctΘho a poΦφnajφcφho ÜestnßctΘho stoletφ a od tΘ doby z∙staly ve vÜeobecnΘm v∞domφ nejni₧Üφ hranicφ toho, co se m∙₧e vy₧adovat od v∞cn∞ v∞rnΘho zobrazenφ podle p°φrody. V²voj gotickΘho um∞nφ vÜak nenφ mo₧nΘ z tohoto hlediska smyslupln∞ popsat, ale je t°eba posoudit tehdejÜφ um∞leck² zßm∞r a ·Φinek na soudobΘho divßka. Nßsledn∞ se pokouÜφ osv∞tlit v²znam gotick²ch pamßtek, do tΘ doby p°evß₧n∞ chßpan²ch pouze jako historickΘ dokumenty a sv∞dectvφ primitivnφch v²vojov²ch stup≥∙, a charakterizovat um∞leckΘ snahy st°edov∞ku. Navrhl rozd∞lenφ gotickΘho um∞nφ na v²vojovß obdobφ, vychßzeje p°itom z obecnΘho myÜlenkovΘho v²voje lidstva. ZaΦφnß obrovsk²m p°evratem, jak² pro um∞nφ znamenal p°φchod k°es¥anstvφ. Tento p°evrat charakterizuje p°edevÜφm jako zm∞nu obsahu um∞leck²ch d∞l, p°echod od zobrazenφ ideßl∙ tohoto sv∞ta k ideßl∙m nadp°irozen²m a jejich vztahu k divßkovi, k novΘmu duchovnφmu pojetφ osobnosti. Gotika se odvracφ od antickΘho zobrazovßnφ objekt∙ v sob∞ uzav°en²ch k dφl∙m se subjektivnφm vztahem k divßkovi. Od 12. stoletφ datuje obdobφ novΘho objevovßnφ reßlnΘho sv∞ta, je₧ zaΦalo objevem subjektivnφch lidsk²ch pocit∙ a pokraΦovalo objevem p°φrody jako sv∞dka vÜemoci a moudrosti bo₧φ, jako bo₧φ podφvanΘ v nejmenÜφm z jeho v²tvor∙. Tφm se stala v²znamnß jednotlivß a jedineΦnß pozorovßnφ, tak₧e jednou vid∞nΘ zaΦalo b²t vnφmßno jako pravdiv∞jÜφ, ne₧ tradiΦnφ norma krßsy. Jako dalÜφ v²znamn² v²vojov² meznφk ukazuje Dvo°ßk vznik novΘho vztahu k um∞nφ, kdy se sv∞t um∞nφ etabloval jako nezßvisl² na sv∞t∞ materißlnφm a nßbo₧enskΘm, co₧ spojuje se jmΘnem Giottov²m. Um∞leck² v²voj gotiky zavrÜuje nizozemsk²m malφ°stvφm, kde zobrazenφ urΦitΘ skuteΦnΘ osoby v urΦit² okam₧ik mohlo b²t poprvΘ v d∞jinßch um∞nφ jedin²m nßm∞tem v²tvarnΘho dφla. Studie o gotice p°edvedla v nejextrΘmn∞jÜφ podob∞ neuv∞°iteln∞ slo₧it² a p°ece sd∞ln² Dvo°ßk∙v jazyk, kter² si v∞dec postupn∞ vypracoval k zachycenφ abstraktnφch myÜlenek, a o kterΘm napsal jeden z univerzitnφch posluchaΦ∙: "A to bylo tajemstvφm jeho nezapomenutelnΘho p°ednesu, ₧e ka₧dß v∞ta v₧dy vyjad°ovala myÜlenku, byla vypjata jejφm rytmem a jejφ gradacφ, m∞la jejφ reliΘf a vzlet. Dvo°ßk mluvil jako psal, v dlouh²ch umn²ch v∞tnφch periodßch, s mnoh²mi vedlejÜφmi a vsunut²mi v∞tami - a p°ece nikdy hlavnφ v∞t∞, op°edenΘ a zahrazenΘ vedlejÜφmi v∞tn²mi p°φtoky, nechyb∞l v²rok, nechyb∞lo sloveso, je₧ n∞meckß °eΦ pravideln∞ klade na sam² konec v∞ty." Dvo°ßkovi p°ekladatelΘ se proto v₧dy sna₧ili zprost°edkovat nejen obsah, ale i stylistickou zvlßÜtnost, aΦkoli, jak pφÜe Jan Krofta, p°ekladatel statφ o italskΘmu um∞nφ, "jsem si byl v∞dom, ₧e se tφm Φasto proh°eÜuji proti duchu ΦeskΘho jazyka i proti modernφ p°ekladatelskΘ zßsad∞, p°eklßdat spφÜe myÜlenku ne₧ slova". N┴VRAT DO ╚ECH? JeÜt∞ v roce 1904 usiloval Dvo°ßk o mφsto v Praze. AvÜak ji₧ roku 1909, po Wickhoffov∞ smrti, pφÜe p°φteli èustovi: ProΦ Wickhoff ₧il a bojoval, p°em∞na d∞jin um∞nφ v exaktnφ historickou v∞du, v∞deckß zßv∞¥ jeho Ükoly, spoΦφvß nynφ na m∞ a je mou povinnostφ, abych na n∞meck²ch universitßch ji hßjil a udr₧oval, abych pokraΦoval v tom, co Wickhoff zalo₧il. V Praze by to nebylo mo₧no, pon∞vad₧ bych tam nemohl mφti tolik ₧ßk∙ jako jinde a musel opustit Monumenta artis Germaniae. JeÜt∞ jednou jej èusta zval do Prahy - po vzniku ΦeskoslovenskΘho stßtu, ale Dvo°ßk byl u₧ natolik zakotven ve Vφdni, ₧e ani odejφt nemohl. Pozvßnφ toti₧ obdr₧el v napjatΘ situaci: v Rakousku mohli b²t podle nedßvno vydanΘho na°φzenφ stßtnφmi ·°ednφky jen lidΘ n∞meckΘ nßrodnosti a Dvo°ßkovi hrozil vyhazov z univerzity. Jeho kolegovΘ a ₧ßci se vÜak proti tomu jednohlasn∞ op°eli a obhßjili Dvo°ßkovo setrvßnφ na dosavadnφm profesorskΘm mφst∞. Z vd∞Φnosti Dvo°ßk odmφtß nejistΘ p°est∞hovßnφ do Prahy. Udr₧el si i postavenφ v oboru ochrany pamßtek - stal se prezidentem rakouskΘho stßtnφho pamßtkovΘho ·°adu a byl jmenovßn °ßdn²m Φlenem vφde≥skΘ akademie. Uprost°ed prßce zastihla ÜestaΦty°icetiletΘho Maxe Dvo°ßka nßhle a neΦekan∞ smrt na zßmku hrab∞te Kⁿhna v HruÜovanech na Morav∞ roku 1921. Ani ohlas Dvo°ßkova dφla v ╚echßch nebyl velk². Teprve patnßct let po Dvo°ßkov∞ smrti zaΦala vychßzet jeho v∞tÜφ dφla Φesky: Um∞nφ jako projev ducha (1936, Praha, Laichter), Listy o ₧ivot∞ a um∞nφ (1943, VyÜehrad), ItalskΘ um∞nφ od renesance k baroku (1946, Praha, Laichter). Nßsledovala dlouhß odmlka. SebranΘ spisy vydalo v n∞meckΘm originßle nakladatelstvφ Piper v Mnichov∞ v p∞ti svazcφch, z nich₧ prvnφ byl D∞jiny um∞nφ jako d∞jiny ducha (1923, 2.vyd. 1928), soubor pracφ z let 1918-20, obsahuje i v²Üe jmenovan² spis o gotickΘm um∞nφ. V poslednφ dob∞ vyÜel Φesky Katechismus pamßtkovΘ pΘΦe (1991, Praha, Monumenta), v elektronickΘ podob∞ Idealismus a naturalismus v gotickΘm um∞nφ (2000, Jihlava, Neknihy). DANA MENTZLOV┴ Autorka je p°ekladatelka. Max Dvo°ßk: Idealismus a naturalismus v gotickΘm um∞nφ. Jihlava, Neknihy 2000. www.neknihy.cz, 40 KΦ, 62 s. (v elektronickΘ podob∞). Max Dvorak: Das RΣtsel der Kunst der Brⁿder van Eyck. Klassische Texte der Wiener Schule der Kunstgeschichte, II. Abt. Bd.1. Wien, UniversitΣtsverlag der Hochschⁿlerschaft an der UniversitΣt Wien 1999. www.amazon.de, DM 55,00. 247 S. Max Dvorak: Kunstgeschichte als Geistesgeschichte. Berlin, Gebr. Mann 1995. www.amazon.de, DM 148,00.