Eva Bernardinová Poklad (1990) Na břehu moře pod převisem skal žil muž Obydlí si jak hnízdo k skále přilepil Z lodi která ztroskotala on jediný se zachránil   Ve vsi která byla dost vzdálená znali ho jako muže bez jména Jenom občas rybu prodal něco málo nakupoval S nikým nemluvil   Jestli se někdo přiblížil do míst kde tenhle člověk žil uviděl dveře bez kliky Jenom vítr je pootvíral ale nevstoupil   Sedával na vysokém kameni o kamenný val opřený Měl moře plné oči plné uši Nač myslel čemu naslouchal a co si vlastně přál Sedával jako král   Když bylo moře vlídné klidné těšilo ho se potápět a pozorovat tichý svět Někdy z hlubiny zářivé vynášel věci neživé a zase je vracel moři zpět   Když se dlouho neobjevoval nikdo se o něj nestrachoval Byl pro lidí miň než dým Jenom když moře rozbouřené bylo pár lidi možná pomyslilo co je s ním   Moře sto tváři má tu běsní tu se usmívá A taky klamává   Dvě nekonečné modré pláně splývají Bezvětří Ale on slyší třískání plachet Žádnou loď nevidí Anebo slyší hlasy námořníků Ohlédne se Byl to klam V písku jsou jenom jeho vlastní stopy To nikdo nepochopí kdo nebyl s mořem sám   Někdy volalo moře Sy - nááč - ku! a on uviděl nad vodami svou matku Padl na kolena   V noci volala neznámá žena Mi - lááč - ku! ale co obejmul byla jenom pěna   Rackové s příbojem vznesli se nad skály A tak roky šly   II. Až pak jednou kluky tři přineslo jarní povětří Ten první byl dlouhovlasý ten třetí byl nakrátko Prostřední byl kudrnatý jako jehňátko   Blízko trůnu rejdili Z písku začli stavět hrad Hrozně ho to rozzlobilo Už už je chtěl hnát něco mu však zabránilo S jakou chutí pracovali Potom v písku něco psali konečně všichni tři vstali písek z kalhot vytřepali svému hradu zamávali   První běžel dlouhovlasý poslední ten nakrátko a uprostřed kudrnatý jako jehňátko   Přečetl si co napsali V písku stálo SLÁVA KRÁLI! Kopnutím rozvrátil hrad Není o co stát   Jenže po nějakém čase ti tři kluci jsou tu zase První přiběh dlouhovlasý Třetí s vlasy nakrátko a uprostřed kudrnatý jako jehňátko   Vylezli na jeho trůn Dlouho tam však nezůstali Zase se něčemu smáli honili se a padali Jehňátko se v písku válí Co tu chcete?! Vypadněte!   Všichni tři se hrozně lekli Lekli ale neutekli Dobrý den řek dlouhovlasý Dobrý den řek jehňátko A ten s vlasy nakrátko Proč tu nesmíme být pane?   Tady to je moje - zem! A shýbl se pro kámen   To ne pane! My už jdem! První běží dlouhovlasý Třetí s vlasy nakrátko A uprostřed kudrnatý jako jehňátko   Díval se jak běželi až z nich zbyly tečky tři   Pak vystoupil na svůj trůn Když chtěl usednouti už na zemi cosi leží. Nůž Patří někomu z těch tří je na něm nápis vyrytý OD TÁTY   Rozmáchl se ze všech sil aby co nejdál dohodil   Přišli ještě téhož dne A co bylo podivné neběželi Krokem šli do země se dívali Co hledali nenašli   Prostřel sítě Unaven usadil se na kámen a zdál se mu sen   Zdálo se mu že je malý Otec s matkou právě vstali on je ještě v postýlce nespí ale všechno ví tatínek už odchází Maminka se nad ním sklání Sy - nááč - ku! Je tak šťastný blažený   Vtom ho šramot probudil Šramot a přerývaný dech Kdo to sem leze po schodech?!   Byl to ten kudrnatý kluk Ten kudrnatý kluk to byl co krásný sen mu překazil!   Už už ho chtěl hnát Něco mu však zabránilo hned to udělat Za trůn se přikrčil   Kluk jednou rukou ohmatával val a druhou tvář si zakrýval jako by se bál Docela nahoře si klekl a potom v kruzích od kolen dlaněmi ohmatával zem   Jediné místo nevynechal a nezdálo se že by spěchal ačkoli už se stmívalo Měsíc vycházel nad mořem   Nožíčku nožíčku já jsem tě ztratil Ozvi se nožíčku dárečku tatíčkův   Vždyť já to vím ty nejsi daleko já to cítím   Pojď ke mně blíž než zrezivíš! Aspoň na chviličku kdybych viděl!   Nožíčku nožíčku já jsem tě ztratil Prosím tě nožíčku aby ses vrátil!   Muž dosud stál jak zkamenělý když pozoroval výjev celý   Chlapec se vracel pozpátku Pak objímal se s kamenem než pod patou ucítil zem   Měsíc už hořel nad mořem Na cestu svítil lidem všem Jenom ne tomu jednomu co se potácel k domovu   Mužovy prsty držící se skály ulouply kousek kamene Jak rybka malý větší ne Rozmáchl se ze všech sil aby co nejdál dohodil   Potom se svlékl a šel moři vstříc Znovu a znovu se ponořoval nikdo se o něj nestrachoval nikdo se o něj nebál Měsíc se do vln vléval   Rukama tápal po dně jak chlapec prve po kameni Hledali přece stejnou věc Připadal si jak vetřelec   A vlny pořád těžší byly písek s vodou promísily Tiskly ho ke dnu dunivé vysoké temné zuřivé   Až pochopil že tentokrát chce si ho moře ponechat K čemu mě drtíš? K čemu škrtíš? A moře řeklo: K smrti Sy - nááčku!   A tu mu hlavou šlehla myšlenka Vem si mě ale vrať ten nůž! Pro sebe už nechci nic Obrovská vlna ho zalehla Moře vešlo do lidských plic   To nikdo nepochopí kdo nebyl s mořem sám Nezbydou žádné stopy nezbyde vůbec nic   III. A když se zas otevřel den rackové s příbojem vznesli se nad skály Se skal se na tělo bezvládné dívali Čekali   Když slunce ohřálo syrový mořský dech tělo se probralo k životu po částech   Když slunce ohřálo i písek pod tělem uvědomil si muž že je živ že leží pod trůnem   Rány po celém těle ho bolely Nejvíc však bolela rána uvnitř těla: Když o sobě člověk ví že byl zlý   V uších mu hučelo když lezl po schodech vše se s ním točilo nebesa moře zem proto se objímal jak chlapec s kamenem a hmatal po šatech Když sevřel košili a chtěl ji oblékat dotkl se čehosi Bál se tam podívat Jenom prsty se přesvědčoval že se nemýlí Že mu moře přece dalo co ho málem život stálo   IV. Jen co se trochu zmátořil zamířil do vsi Nakoupil co nikdy jindy nekupoval do velkého rance to schoval A pak div to neudělal nikdy dřív S neznámým klukem dal se do řeči Penízek dal mu potají Řekni mi jak se jmenují ti tři co vždycky spolu běhají?   To přece pane každý ví Jsou kamarádi od dětství Petr je ten dlouhovlasý Marek chodí nakrátko Jan je vždycky uprostřed protože nevidí Taky už nemá tatínka zůstala mu jen maminka co já vím Marek a Petr jsou vždy s ním Chodí společně do školy pomáhají mu s úkoly a on jim   A on jim?   On je moc chytrý pane   Ty ne?   Já pane ne já propadám mě nebaví být s knížkou sám Raději všechno promlsám   Když splníš oč tě požádám něco moc dobrého ti dám Poslouchej co ti ukládám: Mám poklad   Jéé!   V krabici je a já ten poklad tomu dám kdo uhodne to co skrývá a dovnitř se nepodívá   Řekni to všem druhům svým Však ani slovo dospělým!   V. V neděli bylo moře klidné Z vesnice spěchal k útesu houf dětí V čele kluk který dospělým neřek ani muk Muž na ně čekal pod trůnem   Tak už jsme tady! Dobrý den! On však byl trochu rozzloben Řekl jsi to opravdu všem? Kdepak je Marek Petr Jan?   Tak to já pane nevím sám Řekl jsem to všem druhům svým a úplně prvně jim ani slovo dospělým   Už se těšíme velice kdepak je ta krabice ve které ten poklad máte a ten poklad tomu dáte kdo uhodne to co skrývá a dovnitř se nepodívá Kdepak je ta krabice?   Krabice je tady Zde   Můžem hádat?   Můžete   První hádá: je tam zlato Ne Druhý hádá: je tam stříbro Ne Třetí hádá drahokamy Čtvrtý hádá řetězy Pátý hádá prsteny Šestý perly   Ne a ne a ne   Tak co tedy vlastně je v té krabici záhadné? Už jsme všichni hádali   Všichni ne   A vtom na poslední chvíli tři kluci se objevili První Petr dlouhovlasý třetí Marek nakrátko uprostřed Jan kudrnatý jako jehňátko   Kde jste byli Kde jste byli? hned je všichni obklopili   Petr musel skládat dříví a my jsme mu pomáhali Co je s pokladem?   Všichni krčí rameny Snad to uhádnete vy   Nežli hádat budete přece jen mi řekněte proč jste prvně přišli sem? Prvně a pak kolikrát proč jste si tady začli hrát Co vás tu mohlo zajímat?   Vy   Já. Proč já?   Vy pane Vy Protože jste statečný Protože se nebojíte moře ani tmy Protože se potápíte   Ale jak to všechno víte?   Když jsme prvně přišli sem vy jste ve svém křesle spal a my jsme si mysleli že jste mořský král My jsme se vás hrozně báli domů jsme upalovali   Ale naši říkali abysme se vás nebáli že jste člověk jako my možná nešťastný   Já a neštastný?   Naše maminka říkala že se vám asi něco stalo co vás od lidí odehnalo   A moje sestra říkala že by se vás nebála Že kdybyste se ustrojil docela hezký byste byl   Ona je starší nežli já a je svobodná Už můžem hádat pane?   Hádejte Marku Petře Jane   Pane my jsme se dohodli Jan bude hádat za nás tři Jestli to tak jde? Proč ne Podmínky znáte: Uhodnout co krabice skrývá a dovnitř se nepodívat ten kdo uhodne poklad dostane   Jan ke krabici přistoupil Prsty do ni ponořil Zbledl jako by se lekl   Jane Jane Co je tam? Je tam poklad? Je   Je tam poklad?   Je ach je! Pane to je nádherné! Pane je ten poklad můj?   Tvůj   na nás taky pamatuj Ukaž nám poklad: Co to je ?   Zvedl nožík   To snad ne!   Co je na tom nádherné? Takovýchhle nožů je!   Nožíčku nožíčku já jsem tě ztratil dárečku tatíčkův ty ses mi vrátil   Pane vy jste mi ho našel   Našel ale zahodil Ať to ví všichni Zlý jsem byl Teprv když Jan sám přišel sem pochopil jsem jak to bolí když ztratíme ať cokoli co souvisí se srdcem Prosil jsem moře a ne málo A moře se slitovalo Děti už byly roztěkané Jiný poklad nemáte pane? Ne Tak ani stříbro ani zlato? Ne Ani perlu ani drahokam Nestálo sem chodit za to   Víš co je dražší nežli zlato? Ne Víš co je dražší nežli stříbro? Ne Víš co je dražší nežli drahokam? Když člověk nemusí být sám Rozumíš tomu? Rozumíte?   Ne   Já pane tomu rozumím usmál se Jan I když se někdy poperem s Petrem i s Marečkem jsem vděčný kamarádům svým Pane já vám rozumím   Ano ty mi rozumíš   Jé pane vy se usmíváte!   Já že se usmívám? Jakpak to víš když nevidíš?   Já každý úsměv slyším pane Když slyším úsměv zdá se mi že slunce chodí po zemi Pročpak nic neříkáte pane? Málem bych býval zapomněl co jsem vám ještě dáti chtěl   Položil pytel na kámen Všechny dobroty z pytle ven!   Co bylo bylo Buď jak buď! Všem vám teď přeju dobrou chuť!   Napřed vy pane Napřed vy   Ačkoli nerad cukroví vzal si perníček medový   Potom Jeník k moři klek na dlani podal mu koláček A jak vám budem říkat pane? Přece se ještě sejdeme nebo ne?   Přece se ještě sejdeme? Já žádné jméno nemám Jane   My vám nějaké vyberem Anebo vyberte si sám které slušelo by vám   Rád přijmu tvoje jméno Jan   VI. Díval se za nimi jak do vesnice šli Rackové pod trůnem drobečky zobali a potom se smíchem vznesli se nad skály Mávali Moře bylo hladké jak zrcadlo   Díval se za nimi jak do vesnice šli Zamával Mávali