Eva Bernardinovß Poklad (1990) Na b°ehu mo°e pod p°evisem skal ₧il mu₧ Obydlφ si jak hnφzdo k skßle p°ilepil Z lodi kterß ztroskotala on jedin² se zachrßnil   Ve vsi kterß byla dost vzdßlenß znali ho jako mu₧e bez jmΘna Jenom obΦas rybu prodal n∞co mßlo nakupoval S nik²m nemluvil   Jestli se n∞kdo p°iblφ₧il do mφst kde tenhle Φlov∞k ₧il uvid∞l dve°e bez kliky Jenom vφtr je pootvφral ale nevstoupil   Sedßval na vysokΘm kameni o kamenn² val op°en² M∞l mo°e plnΘ oΦi plnΘ uÜi NaΦ myslel Φemu naslouchal a co si vlastn∞ p°ßl Sedßval jako krßl   Kdy₧ bylo mo°e vlφdnΘ klidnΘ t∞Üilo ho se potßp∞t a pozorovat tich² sv∞t N∞kdy z hlubiny zß°ivΘ vynßÜel v∞ci ne₧ivΘ a zase je vracel mo°i zp∞t   Kdy₧ se dlouho neobjevoval nikdo se o n∞j nestrachoval Byl pro lidφ mi≥ ne₧ d²m Jenom kdy₧ mo°e rozbou°enΘ bylo pßr lidi mo₧nß pomyslilo co je s nφm   Mo°e sto tvß°i mß tu b∞snφ tu se usmφvß A taky klamßvß   Dv∞ nekoneΦnΘ modrΘ plßn∞ spl²vajφ Bezv∞t°φ Ale on slyÜφ t°φskßnφ plachet Äßdnou lo∩ nevidφ Anebo slyÜφ hlasy nßmo°nφk∙ OhlΘdne se Byl to klam V pφsku jsou jenom jeho vlastnφ stopy To nikdo nepochopφ kdo nebyl s mo°em sßm   N∞kdy volalo mo°e Sy - nßßΦ - ku! a on uvid∞l nad vodami svou matku Padl na kolena   V noci volala neznßmß ₧ena Mi - lßßΦ - ku! ale co obejmul byla jenom p∞na   RackovΘ s p°φbojem vznesli se nad skßly A tak roky Üly   II. A₧ pak jednou kluky t°i p°ineslo jarnφ pov∞t°φ Ten prvnφ byl dlouhovlas² ten t°etφ byl nakrßtko Prost°ednφ byl kudrnat² jako jeh≥ßtko   Blφzko tr∙nu rejdili Z pφsku zaΦli stav∞t hrad Hrozn∞ ho to rozzlobilo U₧ u₧ je cht∞l hnßt n∞co mu vÜak zabrßnilo S jakou chutφ pracovali Potom v pφsku n∞co psali koneΦn∞ vÜichni t°i vstali pφsek z kalhot vyt°epali svΘmu hradu zamßvali   Prvnφ b∞₧el dlouhovlas² poslednφ ten nakrßtko a uprost°ed kudrnat² jako jeh≥ßtko   P°eΦetl si co napsali V pφsku stßlo SL┴VA KR┴LI! Kopnutφm rozvrßtil hrad Nenφ o co stßt   Jen₧e po n∞jakΘm Φase ti t°i kluci jsou tu zase Prvnφ p°ib∞h dlouhovlas² T°etφ s vlasy nakrßtko a uprost°ed kudrnat² jako jeh≥ßtko   Vylezli na jeho tr∙n Dlouho tam vÜak nez∙stali Zase se n∞Φemu smßli honili se a padali Jeh≥ßtko se v pφsku vßlφ Co tu chcete?! Vypadn∞te!   VÜichni t°i se hrozn∞ lekli Lekli ale neutekli Dobr² den °ek dlouhovlas² Dobr² den °ek jeh≥ßtko A ten s vlasy nakrßtko ProΦ tu nesmφme b²t pane?   Tady to je moje - zem! A sh²bl se pro kßmen   To ne pane! My u₧ jdem! Prvnφ b∞₧φ dlouhovlas² T°etφ s vlasy nakrßtko A uprost°ed kudrnat² jako jeh≥ßtko   Dφval se jak b∞₧eli a₧ z nich zbyly teΦky t°i   Pak vystoupil na sv∙j tr∙n Kdy₧ cht∞l usednouti u₧ na zemi cosi le₧φ. N∙₧ Pat°φ n∞komu z t∞ch t°φ je na n∞m nßpis vyryt² OD T┴TY   Rozmßchl se ze vÜech sil aby co nejdßl dohodil   P°iÜli jeÜt∞ tΘho₧ dne A co bylo podivnΘ neb∞₧eli Krokem Üli do zem∞ se dφvali Co hledali nenaÜli   Prost°el sφt∞ Unaven usadil se na kßmen a zdßl se mu sen   Zdßlo se mu ₧e je mal² Otec s matkou prßv∞ vstali on je jeÜt∞ v post²lce nespφ ale vÜechno vφ tatφnek u₧ odchßzφ Maminka se nad nφm sklßnφ Sy - nßßΦ - ku! Je tak Ü¥astn² bla₧en²   Vtom ho Üramot probudil èramot a p°er²van² dech Kdo to sem leze po schodech?!   Byl to ten kudrnat² kluk Ten kudrnat² kluk to byl co krßsn² sen mu p°ekazil!   U₧ u₧ ho cht∞l hnßt N∞co mu vÜak zabrßnilo hned to ud∞lat Za tr∙n se p°ikrΦil   Kluk jednou rukou ohmatßval val a druhou tvß° si zakr²val jako by se bßl Docela naho°e si klekl a potom v kruzφch od kolen dlan∞mi ohmatßval zem   JedinΘ mφsto nevynechal a nezdßlo se ₧e by sp∞chal aΦkoli u₧ se stmφvalo M∞sφc vychßzel nad mo°em   No₧φΦku no₧φΦku jß jsem t∞ ztratil Ozvi se no₧φΦku dßreΦku tatφΦk∙v   V₧dy¥ jß to vφm ty nejsi daleko jß to cφtφm   Poj∩ ke mn∞ blφ₧ ne₧ zrezivφÜ! Aspo≥ na chviliΦku kdybych vid∞l!   No₧φΦku no₧φΦku jß jsem t∞ ztratil Prosφm t∞ no₧φΦku aby ses vrßtil!   Mu₧ dosud stßl jak zkamen∞l² kdy₧ pozoroval v²jev cel²   Chlapec se vracel pozpßtku Pak objφmal se s kamenem ne₧ pod patou ucφtil zem   M∞sφc u₧ ho°el nad mo°em Na cestu svφtil lidem vÜem Jenom ne tomu jednomu co se potßcel k domovu   Mu₧ovy prsty dr₧φcφ se skßly ulouply kousek kamene Jak rybka mal² v∞tÜφ ne Rozmßchl se ze vÜech sil aby co nejdßl dohodil   Potom se svlΘkl a Üel mo°i vst°φc Znovu a znovu se pono°oval nikdo se o n∞j nestrachoval nikdo se o n∞j nebßl M∞sφc se do vln vlΘval   Rukama tßpal po dn∞ jak chlapec prve po kameni Hledali p°ece stejnou v∞c P°ipadal si jak vet°elec   A vlny po°ßd t∞₧Üφ byly pφsek s vodou promφsily Tiskly ho ke dnu dunivΘ vysokΘ temnΘ zu°ivΘ   A₧ pochopil ₧e tentokrßt chce si ho mo°e ponechat K Φemu m∞ drtφÜ? K Φemu ÜkrtφÜ? A mo°e °eklo: K smrti Sy - nßßΦku!   A tu mu hlavou Ülehla myÜlenka Vem si m∞ ale vra¥ ten n∙₧! Pro sebe u₧ nechci nic Obrovskß vlna ho zalehla Mo°e veÜlo do lidsk²ch plic   To nikdo nepochopφ kdo nebyl s mo°em sßm Nezbydou ₧ßdnΘ stopy nezbyde v∙bec nic   III. A kdy₧ se zas otev°el den rackovΘ s p°φbojem vznesli se nad skßly Se skal se na t∞lo bezvlßdnΘ dφvali ╚ekali   Kdy₧ slunce oh°ßlo syrov² mo°sk² dech t∞lo se probralo k ₧ivotu po Φßstech   Kdy₧ slunce oh°ßlo i pφsek pod t∞lem uv∞domil si mu₧ ₧e je ₧iv ₧e le₧φ pod tr∙nem   Rßny po celΘm t∞le ho bolely Nejvφc vÜak bolela rßna uvnit° t∞la: Kdy₧ o sob∞ Φlov∞k vφ ₧e byl zl²   V uÜφch mu huΦelo kdy₧ lezl po schodech vÜe se s nφm toΦilo nebesa mo°e zem proto se objφmal jak chlapec s kamenem a hmatal po Üatech Kdy₧ sev°el koÜili a cht∞l ji oblΘkat dotkl se Φehosi Bßl se tam podφvat Jenom prsty se p°esv∞dΦoval ₧e se nem²lφ Äe mu mo°e p°ece dalo co ho mßlem ₧ivot stßlo   IV. Jen co se trochu zmßto°il zamφ°il do vsi Nakoupil co nikdy jindy nekupoval do velkΘho rance to schoval A pak div to neud∞lal nikdy d°φv S neznßm²m klukem dal se do °eΦi Penφzek dal mu potajφ ╪ekni mi jak se jmenujφ ti t°i co v₧dycky spolu b∞hajφ?   To p°ece pane ka₧d² vφ Jsou kamarßdi od d∞tstvφ Petr je ten dlouhovlas² Marek chodφ nakrßtko Jan je v₧dycky uprost°ed proto₧e nevidφ Taky u₧ nemß tatφnka z∙stala mu jen maminka co jß vφm Marek a Petr jsou v₧dy s nφm Chodφ spoleΦn∞ do Ükoly pomßhajφ mu s ·koly a on jim   A on jim?   On je moc chytr² pane   Ty ne?   Jß pane ne jß propadßm m∞ nebavφ b²t s knφ₧kou sßm Rad∞ji vÜechno promlsßm   Kdy₧ splnφÜ oΦ t∞ po₧ßdßm n∞co moc dobrΘho ti dßm Poslouchej co ti uklßdßm: Mßm poklad   JΘΘ!   V krabici je a jß ten poklad tomu dßm kdo uhodne to co skr²vß a dovnit° se nepodφvß   ╪ekni to vÜem druh∙m sv²m VÜak ani slovo dosp∞l²m!   V. V ned∞li bylo mo°e klidnΘ Z vesnice sp∞chal k ·tesu houf d∞tφ V Φele kluk kter² dosp∞l²m ne°ek ani muk Mu₧ na n∞ Φekal pod tr∙nem   Tak u₧ jsme tady! Dobr² den! On vÜak byl trochu rozzloben ╪ekl jsi to opravdu vÜem? Kdepak je Marek Petr Jan?   Tak to jß pane nevφm sßm ╪ekl jsem to vÜem druh∙m sv²m a ·pln∞ prvn∞ jim ani slovo dosp∞l²m   U₧ se t∞Üφme velice kdepak je ta krabice ve kterΘ ten poklad mßte a ten poklad tomu dßte kdo uhodne to co skr²vß a dovnit° se nepodφvß Kdepak je ta krabice?   Krabice je tady Zde   M∙₧em hßdat?   M∙₧ete   Prvnφ hßdß: je tam zlato Ne Druh² hßdß: je tam st°φbro Ne T°etφ hßdß drahokamy ╚tvrt² hßdß °et∞zy Pßt² hßdß prsteny èest² perly   Ne a ne a ne   Tak co tedy vlastn∞ je v tΘ krabici zßhadnΘ? U₧ jsme vÜichni hßdali   VÜichni ne   A vtom na poslednφ chvφli t°i kluci se objevili Prvnφ Petr dlouhovlas² t°etφ Marek nakrßtko uprost°ed Jan kudrnat² jako jeh≥ßtko   Kde jste byli Kde jste byli? hned je vÜichni obklopili   Petr musel sklßdat d°φvφ a my jsme mu pomßhali Co je s pokladem?   VÜichni krΦφ rameny Snad to uhßdnete vy   Ne₧li hßdat budete p°ece jen mi °ekn∞te proΦ jste prvn∞ p°iÜli sem? Prvn∞ a pak kolikrßt proΦ jste si tady zaΦli hrßt Co vßs tu mohlo zajφmat?   Vy   Jß. ProΦ jß?   Vy pane Vy Proto₧e jste stateΦn² Proto₧e se nebojφte mo°e ani tmy Proto₧e se potßpφte   Ale jak to vÜechno vφte?   Kdy₧ jsme prvn∞ p°iÜli sem vy jste ve svΘm k°esle spal a my jsme si mysleli ₧e jste mo°sk² krßl My jsme se vßs hrozn∞ bßli dom∙ jsme upalovali   Ale naÜi °φkali abysme se vßs nebßli ₧e jste Φlov∞k jako my mo₧nß neÜ¥astn²   Jß a neÜtastn²?   NaÜe maminka °φkala ₧e se vßm asi n∞co stalo co vßs od lidφ odehnalo   A moje sestra °φkala ₧e by se vßs nebßla Äe kdybyste se ustrojil docela hezk² byste byl   Ona je starÜφ ne₧li jß a je svobodnß U₧ m∙₧em hßdat pane?   Hßdejte Marku Pet°e Jane   Pane my jsme se dohodli Jan bude hßdat za nßs t°i Jestli to tak jde? ProΦ ne Podmφnky znßte: Uhodnout co krabice skr²vß a dovnit° se nepodφvat ten kdo uhodne poklad dostane   Jan ke krabici p°istoupil Prsty do ni pono°il Zbledl jako by se lekl   Jane Jane Co je tam? Je tam poklad? Je   Je tam poklad?   Je ach je! Pane to je nßdhernΘ! Pane je ten poklad m∙j?   Tv∙j   na nßs taky pamatuj Uka₧ nßm poklad: Co to je ?   Zvedl no₧φk   To snad ne!   Co je na tom nßdhernΘ? Takov²chhle no₧∙ je!   No₧φΦku no₧φΦku jß jsem t∞ ztratil dßreΦku tatφΦk∙v ty ses mi vrßtil   Pane vy jste mi ho naÜel   NaÜel ale zahodil A¥ to vφ vÜichni Zl² jsem byl Teprv kdy₧ Jan sßm p°iÜel sem pochopil jsem jak to bolφ kdy₧ ztratφme a¥ cokoli co souvisφ se srdcem Prosil jsem mo°e a ne mßlo A mo°e se slitovalo D∞ti u₧ byly rozt∞kanΘ Jin² poklad nemßte pane? Ne Tak ani st°φbro ani zlato? Ne Ani perlu ani drahokam Nestßlo sem chodit za to   VφÜ co je dra₧Üφ ne₧li zlato? Ne VφÜ co je dra₧Üφ ne₧li st°φbro? Ne VφÜ co je dra₧Üφ ne₧li drahokam? Kdy₧ Φlov∞k nemusφ b²t sßm RozumφÜ tomu? Rozumφte?   Ne   Jß pane tomu rozumφm usmßl se Jan I kdy₧ se n∞kdy poperem s Petrem i s MareΦkem jsem vd∞Φn² kamarßd∙m sv²m Pane jß vßm rozumφm   Ano ty mi rozumφÜ   JΘ pane vy se usmφvßte!   Jß ₧e se usmφvßm? Jakpak to vφÜ kdy₧ nevidφÜ?   Jß ka₧d² ·sm∞v slyÜφm pane Kdy₧ slyÜφm ·sm∞v zdß se mi ₧e slunce chodφ po zemi ProΦpak nic ne°φkßte pane? Mßlem bych b²val zapomn∞l co jsem vßm jeÜt∞ dßti cht∞l   Polo₧il pytel na kßmen VÜechny dobroty z pytle ven!   Co bylo bylo Bu∩ jak bu∩! VÜem vßm te∩ p°eju dobrou chu¥!   Nap°ed vy pane Nap°ed vy   AΦkoli nerad cukrovφ vzal si pernφΦek medov²   Potom Jenφk k mo°i klek na dlani podal mu kolßΦek A jak vßm budem °φkat pane? P°ece se jeÜt∞ sejdeme nebo ne?   P°ece se jeÜt∞ sejdeme? Jß ₧ßdnΘ jmΘno nemßm Jane   My vßm n∞jakΘ vyberem Anebo vyberte si sßm kterΘ sluÜelo by vßm   Rßd p°ijmu tvoje jmΘno Jan   VI. Dφval se za nimi jak do vesnice Üli RackovΘ pod tr∙nem drobeΦky zobali a potom se smφchem vznesli se nad skßly Mßvali Mo°e bylo hladkΘ jak zrcadlo   Dφval se za nimi jak do vesnice Üli Zamßval Mßvali