|
|
| Miroslav Žamboch, narozen 13.1.1972.
Vystudoval Fakultu fyzikálního a jaderného inženýrství na ČVUT.
Poprvé publikoval v roce 1993 v magazínu Poutník povídku Zpověď
válečníka, se kterou vyhrál soutěž O nejlepší fantasy roku 1992.
Píše fantasy, hard science fiction, detektivní příběhy pohybující se
na pomezí reality a neskutečna. Přispěvatel do časopisů Ikárie,
Světýlko a do fandomovských publikací. V roce 2000 knižně publikoval
„Poslední bere vše“, soubor tří fantasy novel ze světa extrémně
náročného na přežití. Koníčky: dobrá literatura, horská cyklistika,
běh, plavání, posilování. Část z honorářů za literární činnost
vyměňuje za přívlastková vína z moravské (i české) produkce.
Oblíbená značka: Ryzlink vlašský, v dobách nouze jakékoliv suché
víno pěstované na našem území. Zvláštní znamení: neznámé, osobní
prezentace http://www.miroslavzamboch.cz, mail
mira@miroslavzamboch.cz. |
|
| |
 |
 |
 |
 |
Paranoidní kyberpunkový scifikomix
M.M.Dexter
je Figura a hraje Hru. V pitoreskním světě megapolis
OldHeap city si zajišťuje existenci řešením obskurních,
zamotaných a čím dále více smrtonosných případů. Někdy
se jeho klienti rekrutují i z řad jeho nepřátel a on,
aby obstál, musí bojovat proti svým přátelům. Ve sbírce
jsou tři nejnovější případy:
Složitá záležitost –
Co všechno se může vyklubat ze zakázky, kdy má M.M.D.po
3 x 24 hodin dělat osobního strážce desetileté holčičce.
Konce jsou více než nečekané a ze vzpomínek se vynořují
dávno zapomenuté dětské přízraky.
Špinavý kšeft –
Sherlock Holmes naprosto propadl své kokainové vášni a
definitivně se postavil na druhou stranu zákona. Policie
je proti jeho genialitě naprosto bezmocná, avšak
zločineckým bandám až dosud ovládajícím podsvětí, se
nové pořádky nelíbí.
Do morku kostí – Čím je
žena krásnější, tím větší problémy přináší. Jestliže je
navíc geniální a prohnaná zároveň, problémy přerůstají
ve skutečné trable. Pokud se s ní člověk ještě zaplete,
často zaplatí více věcmi, než jen vyraženými předními
zuby. | |
|
 |
 |
 | |
|
 |
 |
 |
|
Divný klient
... vmáčkl jsem Blanku mezi dvě auta a
skrčil se za ní. Potřebovali jsme se schovat. Nejlépe na celé
tři dny. Prohlédl jsem si vozy vedle nás. Byly to luxusní
limuzíny s celým hejnem zabezpečovacích zařízení. Bez nářadí a
s oteklýma polámanýma rukama jsem si netroufal. Do
kultivovaného šumu bouráků se vmísilo hluboké brumlání násilím
krocených čtyřválců.. Opatrně jsem vyhlédl. Byli čtyři a mezi
honosné fasády bank a decentní obchodníky se hodili jako pěst
na oko. Zbraně měli schované, ale jednoznačně patřili k gangu.
Zřejmě pátrači, kteří neměli působit zbytečný rozruch. První z
nich držel v ruce jakousi krabičku a upřeně ji pozoroval. při
tom s ní pozvolna otáčel. Štěnice! Já nebo Blanka jsme na sobě
nesli štěnici a oni nás podle ní sledovali! Odjistil jsem
pistoli, ale motorkář schoval přístroj a ukázal kumpánům na
chlapa, který právě vycházel z R.E.H. banky. Muž za ruku vedl
asi jedenáctiletou holčičku. Byl oblečený do šedého,
rafinovaně střiženého saka. Přestože se návrhář snažil jak
nejvíce mohl, dokázal jeho postavu zcivilizovat jen zčásti. Z
dálky možná vypadal jako vysoký, sportovně založený úředník,
ale zblízka to byl prostě chlap vysoký přes dva metry, vážící
stodvacet kilo, bez gramu zbytečného tuku. Znali ho a báli se
ho všichni finančníci ve městě a jeho modré oči je strašili i
ve snech. I jejich manželky. Ty však ve snech nestrašil.
Přezdívali mu žralok. ...(pokračování) | |
|
 |
 |
 |
|
|
|
|
Temná trilogie : Heroic dark-fantasy.
Titulní
povídka Zpověď válečníka získala v soutěži „O nejlepší
fantasy roku 1992“ první místo a svému autorovi přinesla
titul Sir Řádu fantasy – Nositel meče.
Naturalistické, kruté a až příliš reálné. Lidská
mostra, monstrózní lidé. Věk meče, sekery, moci a
krve.
Z dob, kdy milosrdenství bylo slabostí a
projevit ho, si mohli dovolit jen ti nejsilnější. Ale i
ti za to často pykali. | |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
Ocel, krev a Smrt
Z lesa vyšel muž. Spíše chlapec.
Čtrnáctiletý hoch s nejskrovnější výbavou osamělého chodce.
Nerozhodně se zastavil na volném prostranství a zvědavě se
rozhlédl. Úzký pás nehostinného skalnatého pobřeží a ještě
nehostinnější širý oceán. Vlny se se sykotem rozbíjely o břeh,
prudký vítr je obíral o jejich pyšné pěnové chocholy, sem tam
mořské proudy vyplavily ledovou kru. Chlapec se přiblížil k
rozhraní vody a země a zůstal stát. Na hocha svého věku byl
vysoký a vyzáblý. V jeho tváři se ostře rýsovaly kosti lebky,
ze zapadlých očí a z úsporných pohybů čišel hlad. Hlad tak
častý, že si ho Olaf Hangeron ani neuvědomoval. Zkušeně vybral
nejpříhodnější místo pro tábořiště, nanosil zásobu
zledovatělého dřeva a s rychlostí získanou dlouhým cvikem
rozdělal oheň....(pokračování) | |
|
|
|
|
|
|
|
|
| Příběh lesa je seriál 11-ti mikropohádek pro ještě
nečtenáře i malé čtenáře o malém borovicovém semínku
zavátém větrem na nehostinnou zemi, o jeho trampotách a
nebezpečích, které muselo překonat, než vyrostlo v strom
a položilo základ celému lesu. Mikropohádky jsou
kraťoučké a při předčítání před spaním zaberou ještě
méně času než večerníček. Doporučují světlušky a skautky
z Kralupsko - Libčického střediska Osmička: Lucka, Lída,
Andrea, Petra, Magda, Týna, Ája, Martina, Adéla, Klára,
Nikola, Ivana, Jana, Katka,Tereza 1., Tereza 2. Tereza
3. . . . | |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
1. O prvním semínku
Vítr hvízdavě a studeně fučel
přes ostrá skaliska a smutně se rozhlížel po nehostinné zemi
okolo. Jeho povinností sice bylo foukat, vát i fučet, jenomže
raději by se proháněl mezi korunami stromů a ševelil v
hebounké zelené trávě. Najednou si všiml, že uprostřed
nejprudšího vzdušného proudu se vznáší semínko. Bylo těžké a
hnědé a vítr okamžitě pochopil, že tohle semínko běžně nelétá,
jako například chmýříčka pampelišek.
„Ahoj,“ pozdravil
slušně, „nechtělo bys někam zanést?“
Semínko unaveně
vzdychlo.
„Za bouře jsem se dostalo do vzduchu, docela
rádo bych už padlo na zem. Kam bys mě mohl posadit?“...(pokračování) | |
|
|
|
| |
zpět / hlavní
stránka / kategorie
