Byl synem profesora práv v Kielu a po maturitě se rozhodoval mezi dráhou klavírního virtuoza a fyzika. Vzdor radám svého profesora fyziky, že tato věda je uzavřena a nestojí za to, aby se jí mladý člověk věnoval, přiklonil se k fyzice a postaral se o to, aby v ní bylo o čem bádat. Věnoval se činnosti pedagogické a jako profesor teoretické fyziky v Berlíně napsal velkou učebnici tohoto oboru. Jeho oblíbeným předmětem byla termodynamika, a tak se dostal k termodynamice záření. Zapsal se však i do dějin teorie relativity objevem vztahu mezi hybností, energií a hmotností.

Planckova teorie světelného kvanta vzbudila jen malou pozornost. První z těch, kdo ji dále rozvinuli, byl Einstei, který pomocí ní vysvětlil fotoelektrický jev.

Planck se podílel na vývoji klasické termodynamiky, tedy formulaci první a druhé věty termodynamiky. Planck se zasadil o zdůraznění významu pojmu entropie. Zobecnil třetí větu termodynamickou, která se týká entropie.

Planck, jenž je zakladatelem kvantové teorie, se zabýval vyzařováním těles. Z roku 1900 je znám jeho vyzařovací zákon.