Francouzský fyzik polského původu Marie Curie-Sklodowská se narodila v roce 1867 ve Varšavě v rodině gymnaziálního profesora matematiky a fyziky. V té době nemohly v Polsku ženy studovat na univerzitě, a proto odešla do Paříže, kde se seznámila s Pierrem Curiem. Jako první žena se stala profesorkou na pařížské Sorbonně (1906), jako první žena obdržela Nobelovu cenu, a to dokonce ve dvou oblastech (v roce 1903 za fyziku za zkoumání radiačních jevů a v roce 1911 získala Nobelovu cenu za chemii – za objev radia a polonia).

Její první vědecká práce byla z oblasti magnetických vlastností kalených ocelí. Po Becquerelově objevu záření uranových solí zjistila, že toto záření je vlastností atomů uranu a že jej vysílá i thorium. Tento jev nazvala radioaktivitou a příslušné látky radioaktivními.

V roce 1898 spolu s manželem Pirrem objevila polonium a později radium. V roce 1903 prokázala existenci prvku radium a určila jeho atomovou hmotnost, v roce 1910 izolovala radium v kovovém stavu. Od roku 1914 byla ředitelkou Ústavu radia - pavilonu Curie, kde zdokonalila kvantitativní metodu radioaktivních měření a vychovala celou řadu významných badatelů v nové vědní oblasti, kterou založila – radiochemii.

Celý život se věnovala výzkumu radioaktivních látek a její výzkumy v oblasti radioaktivity posunuly lidstvo o krok dopředu, ale bohužel byly také jednou z příčin její smrti. V roce 1934 umírá na chorobu vyvolanou účinky záření rádia.

Její dcera Iréne Curiová s manželem Fréderikem Joliotem obdrželi rok po její smrti Nobelovu cenu za objev umělé radioaktivity.