Vlaky nejsou jen dopravnφ prost°edky, jako t°eba auta. Majφ zvlßÜtnφ kouzlo (pokud ovÜem n∞kam nutn∞ nepot°ebujete a vlak nemß hodinu zpo₧d∞nφ) a jsou vlastn∞ spφÜe souΦßstφ krajiny. Tedy aspo≥ koleje urΦit∞.

╚as je bezesporu zßkladnφm limitaΦnφm faktorem i m∞°φtkem lidskΘho ₧ivota. Navφc se °φkß, ₧e Φas je velice nespravedliv² (n∞kdo ₧ije dlouho, jin² krßtce) a zßrove≥ velice spravedliv² (nebo¥ um°ou vÜichni).

Tak ho tady koneΦn∞ mßme. Ptßci °vou a kytky smrdφ, napsal kdysi Ivan Mlßdek, ale takto dramatickΘ to tedy nenφ. Ostatn∞, jaro je p°φjemnΘ.

Toneme doslova v zßplav∞ nejr∙zn∞jÜφch text∙ p°esycen²ch informacemi (n∞kterΘ texty - zejmΘna pak ty politickΘ - tento rys naopak naprosto postrßdajφ). Jedno vÜak majφ vÜechny texty spoleΦnΘ.

┌vodnφ dφl tohoto opravdu netradiΦnφho serißlu se pokusφ vysv∞tlit, o co vlastn∞ p∙jde, aΦkoli mo₧nß, ₧e se z toho vÜeho vyvine n∞co docela jinΘho...

(Zprßva o novΘm druhu toxikomßnie a jejφm celkov∞ destruktivnφm vlivu na zdrav² v²voj lidskΘ osobnosti).

Tak jsem op∞t jednou vyrazil do poho°φ Bukk (to jsou MA╧ARSK╔ HORY! - u₧ to spojenφ znφ divn∞). Vyrazil jsem v p∞t rßno, byl jsem pod prvnφm kopcem cca v sedm t°icet a v osm t°icet u₧ jsem byl naho°e.

VolnΘ odpoledne, krßsn² den a sama sob∞ dlouho slibovanß prochßzka s fo¥ßkem se koneΦn∞ seÜly v jeden okam₧ik. Balφm braÜnu, objektivy a nakonec se zblßznφm a beru i stativ. Zabaleno, nalo₧eno, rychlß porada se sebou sam²m a hurß p°es louky k potoku.

Jak znßmo, naÜi planetu ob²vß krom∞ jin²ch ₧ivoΦiÜn²ch druh∙ i "pßn tvorstva", odborn∞ zvan² Homo sapiens. B∞hem 20. stoletφ naÜeho letopoΦtu se vÜak p°irozen²m v²vojem vytvo°ila i jeho novß forma - Homo sapiens photographiensis. Na prvnφ pohled se zdßnliv∞ nijak neodliÜuje. Jak ho tedy poznat?