Historie této elektronické skupiny se píše již od roku 1980, kdy došlo k jejímu založení v anglickém Basildonu. Neuvěřitelných dvacet let Depeche Mode existují a uspokojují své fanoušky po celém světě. I v Čechách mají trvalé zázemí – už před revolucí zde existovalo silné sdružení Depeche Mode Friends. V tomto roce přichází kapela s novou deskou “Exciter” a také s novým turné, v jehož rámci navštíví i Českou republice. Sice až v září, ale těšit se můžeme už teď.

Začátek osmdesátých let byl obdobím novoromantismu a syntezátorového popu vůbec. Depeche Mode již v tomto období působili na tehdejší scéně velmi progresivně. Jejich debutové album Speal And Spell (1981) je sice hodně diskotékové, objevují se však na něm velmi netradiční a tehdy skutečně originální zvuky. Kapela začala s prvními demonahrávkami obcházet vydavatelství začátkem osmdesátých let, ale nikde neuspěla. Elektronický pop kombinovaný s kytarami u gramofirem nenacházel odezvu, ale díky zběsilým koncertním show v hospodě Bridge House na okraji Londýna si jich všimnul majitel malé nahrávací společnosti Some Bizzare. Ten zařadil jejich písničku Photographic na právě chystanou kompilaci, kde se mimo jiné objevili i Soft Cell. Kapelu kontaktoval šéf Mute Records Daniel Miller a nabídl jim smlouvu na první album.

Přestože Depeche Mode velmi záhy dosáhli věhlasu a jejich nosiče se úspěšně prodávají dodnes, nikdy svou vydavatelskou agenturu Mute neopustili. Již při prvním albu Speak And Spell se Miller stal dlouhodobým rádcem, producentem kapely a i dnes se na albech této kapely podílí. Sestava David Gahan (zpěv), Andrew Fletcher, Martin Lee Gore a Vince Clarke se s první deskou dostává do Top 20 a jejich syntezátorový elektropop si záhy získává příznivce. Od kapely však krátce po vydání odchází Vincent Clarke, který se později realizuje s Alison Moyet ve skupině Yazoo a v druhé polovině osmdesátých let láme hitparády v duu Erasure. Kapela však velmi záhy působí opět jako čtveřice, k Depeche Mode se na inzerát přidává Alan Wilder. Druhé album A Broken Frame sice obsahuje hity jako See You a The Meaning Of Life, ale z celé tvorby Depeche Mode působí jako nejslabší deska. Jakoby se kapela chvíli po odchodu Vince Clarka hledala. Jako autor všech písniček jej však nahrazuje Martin Gore a hned na třetím albu Construction Time Again (1983) ukazuje, kam se asi tvorba kapely bude ubírat. Nahrávka přináší skutečně na tehdejší dobu revoluční pohled na popovou hudbu. Hutné elektronické zvuky místy evokují až industriální hudbu a všemu pak vévodí honosně působící melodika. Z alba se stává hitem skladba Everything Counts, která i dnes působí neuvěřitelně moderně. Depeche Mode dodnes zařazují tuto písničku na koncertech. V roce 1984 vydávají Depeche Mode další album Some Great Reward, díky němuž se stávají jasnou masovou záležitostí a trochu nechtěně se stávají pro mnohé posluchače romantickou a zasněnou kapelou. Album obsahuje hodně rychlé vypalovačky jako Master And Servant, ale do paměti fanoušků se zapisuje především díky klavírnímu songu Somebody, který nazpíval Gore.

Zásadní zlom přichází po vydání singlové kompilace a to v roce 1986, kdy Depeche Mode vydávají Black Celebration. Album je skutečným zlomem – to, co bylo lehce vykresleno na Construction Time Again, zde skupina uvádí do skutečné podoby. Black Celebration je temná deska, je kompilátem moderní elektroniky a industriálu. Skupina ještě než zalezla do studia, strávila hodně času například na skládkách, kde hledala vhodné nástroje pro vyrábění autentických zvuků. Skladby Stripped, Question Of Time a Black Celebration dosahují u fanoušků téměř kultovních rozměrů. Music For The Masses (1987) je pak už jen stvrzením kvalit. Zvuk Depeche Mode se otevírá skutečně každému, kdo má zájem o moderní pop. Následuje velkolepé turné, z něhož v americké Pasadeně pořizuje kapela záznam (101, 1988), který je dodnes považován za jedno z nejlepších živých alb. Skupina v roce 1988 vystupuje také před vyprodanou Sportovní halou v Praze. Jde o vůbec první návštěvu aktuálně slavné kapely v tehdejším Československu. Koncem roku 1989 vydává kapela singl Personal Jesus, ve zvukově hodně jednoduché písničce se objevují opět živé kytary a písnička jakoby předznamenávala další revoluční album té doby. To se objevuje už v roce 1990 a dostává název Violator. Při poslechu této nahrávky nabude posluchač dojmu, že na zvukově čisté a perfektně nahrané desce není snad jediná chyba. Z desky pochází i další slavný singl - krásná skladba Enjoy The Silence. Po Black Celebration jde u Depeche Mode o jednoznačně nejuznávanější a nejlepší nahrávku. Songs Of Faith And Devotion (1994) je sice komerčně hodně úspěšná nahrávka, ale skalním příznivcům chvilku trvalo, než nový zvuk kapely rozdýchali. Z alba jakoby mizí klasický rukopis Depeche Mode, skupina však jede dál a slaví velké úspěchy. Album se dostává do čela hitparád a kapela vyráží na velkolepé turné. To se však pro skupinu stává osudným. David Gahan se po turné sesype a po dlouhotrvající závislosti na drogách se rozhodne skoncovat se životem. Naštěstí však neúspěšně a končí na léčení. Údajné roztržky mezi členy kapely a zapříčiňují odchod Alana Wildera a kapele je v tu chvíli prorokován rychlý konec. Depeche Mode se také na delší dobu odmlčují. Až v druhé polovině devadesátých let je jasno, skupina funguje a dokonce prý chystá album. Martin Gore, vyléčený David Gahan a Andrew Fletecher, to je sestava, v níž v roce 1997 vydává kapela nahrávku Ultra. Ostrý zvuk kytarového singlu Barrel Of Gun je hodně netypický, Depeche Mode jakoby chtěli udělat písničku s typicky “upraveným” hlasem ala U2 na albu Pop. Napětí a čekání se však vyplatilo, albem Ultra kapela své příznivce opět přesvědčuje. Následující singl It´s No Good, kde jsou dominující výrazné klávesy, pak evokuje hit ze začátku devadesátých let Enjoy The Silence.

(kv)