Širé moře, zátočiny v rákosí a rajská písečná pláž, na které se povalují desítky nahých těl. Krásné mladé dívky, ztepilí mladíci, tlusté matróny a postarší pánové s povislým břichem - a všichni jsou si rovni. Kolem nich se však motá skupiny oblečených filmařů, kteří na naháčích chtějí předvést to přirozené - tedy zvířecí a nemorální. Takové je Vyhnání z ráje režisérky Věry Chytilové.

Doktor Rosťa si filozofuje pod slunečníkem se svým přítelem, když se vynoří nahatý pupkáč a shání lékařskou pomoc. Vleče Rosťu houštím, z něhož se pomalu vynořují další naháči a nahatice. Jeho lékařská povinnost je brzy splněna a - klap. Z Rosti doktora je najednou Rosťa režisér, který tu natáčí film o naháčích, jenž má však být především podobenstvím o zvířeti v nás. Asistuje mu lehce moralizující scénárista, pohotový kameraman, přiteplalý pomocný režisér a také ruský producent Igor, který hodlá své "děngi" investovat do filmu. Představuje si však spíše akčňák s nahotinkami v popředí, protože na to by lidi do kina přitáhl. Taky potřebuje udat svou mladou dceru, která se chce stát se herečkou. Což se jí režisér proutník, jehož manželství se stárnoucí filmovou hvězdou se pomalu rozpadá, snaží vyplnit. Oblečený s megafonem v ruce a penězi ruského producenta v kapse poměrně snadno manipuluje davem nahých komparzistů. Ti se povalují v písečných dunách, v dešti mrznou ve vodě a i jiným více či méně drastickým způsobem se snaží vyplnit jeho vizi o znovunalezení zničeného ráje a ztracené přirozenosti, kdy všichni jsou si stejně naze rovni. V davu se na jedné straně projevuje kolektivní solidarita i prvky davové psychózy, s níž bez milosti vyloučí chybujícího. Režisérova manipulace s herci i potenciálním divákem zachází postupně velmi daleko, a směřuje tak k nevyhnutelnému tragickému konci.

Snímek Vyhnání z ráje má podtitul “Jemná pozorování druhu homo sapiens”. Chytilová své hrdiny zbavila šatů a tím jakoby se ho snažila zbavit i všech společenských pout. Především scénami s neherci navazuje na kvalitu svých starších snímků, komickými, někdy až snad schválně trapnými, momenty pokračuje spíše v “Dědictví aneb Kurva hoši guten tag”. I tady je však přítomné moralizování a kritický pohled na lidské nešvary a slabosti, které spojuje celou její tvorbu. Někdy je však příliš skryto za nahým davem, že si divák musí chvílemi v duchu deklamované poselství filmu připomínat, jinak by měl pocit, že se ocitl v “Slunce, seno, erotika”. Sklouznutí do bezduché erotické komedie se však Chytilová naštěstí uchránila. Pomohla jí v tom i téměř dokumentární roztřesená digitální kamera, vážná hudba i herecké výkony. Nikdo z herců (Bolek Polívka, Otakáro Schmidt, Arnošt Goldflam, Jiří Pecha, Chantal Poullain) se sice nepředvedl v nějaké nové poloze, ale drží si kvalitní standard. Nezapomenutelné tak zřejmě zůstanou především divácky vděčné postavičky ruského producenta Milana Šteindlera a ochotného teplého asistenta Petra Vacka. Jinak jde o chvílemi zábavná, chvílemi však trochu nudná pozorování lidského druhu, které si v paměti jako nejlepší kousek první dámy českého filmu asi neuchováme.

(dp)

Autor:

Doporučit článek Vytisknout článek

Hodnocení článku Výsledek: 3,47