Na hry prezidenta Havla na českých jevištích moc často nenatrefíte, skoro jakoby platilo, že “sejde z očí, sejde z mysli” a od té doby, co Václav Havel pro divadlo nepíše, nenajde se příliš režisérů, kteří mají chuť jeho hry oživit pro diváky. V Praze se nyní naskýtá zajímavá příležitost, inscenace Jakuba Špalka “Audience” v Divadle v Celetné s Janem Potměšilem v roli intelektuála Vaňka a Tomášem Kargerem jako sládkem jednoho nejmenovaného pivovaru.

Audience je zpočátku nezávazný banální dialog. Diskuse se jen pomalinku odpoutává od těžkopádného pivovarského “tak vy dneska přikulujete, Vaňku ! A s kým jste koulel ? Proč nepijete, pijte, tady pijeme všichni…” Vaněk, spisovatel v nemilosti, byl povolán na kus řeči a sládek jen s oklikami vybaluje, cože mu vlastně chtěl nabídnout. Vždyť, jak ho tam tak vidí ucucávat pivo, vzpomene si nejdříve na Bohdalku - “Znáš Bohdalku, že jo? A pozveš ji sem, že jo?” Teprve postupně se na diváka vyvalí realita sedmdesátých let v celé své barvitosti. Vaněk neujde pozornosti tajné policie ani v chladných sklepích pivovarnických a “chudák” sládek už neví, co by těm tajným na něho řekl. A tak mu ve své dobrotě nabídne teplé místo ve skladu za docela přirozenou a kamarádskou výpomoc. Vždyť ten tajnej “je jeden můj kámoš ze školy, a znáš to, jednou pomůžu já jemu, potom on mě a on to hlášení o tobě fakt moc potřebuje. A ty tak aspoň budeš vědět, co na tebe ví.” No tak.

Obchod skoro gentlemenský. Až na to mrazivé skoro. Ve Špalkově inscenaci se povedlo, že obě postavy jsou plnohodnotně vykreslené, nejsou - obklopeni basami piv - ani karikaturami opilců bez svědomí a kouska rozumu v těle, ani nejsou nanebevyzvedáváním hrdinství disidentů. Na sládkovi – vynikající Tomáš Karger – se ukazuje amorálnost doby, která žádnou morálku nepěstuje a jediné, co vyžaduje je poslušnost. Sládek nechce pochopit, co to znamená zrazení vlastních principů, zrazení sebe. Nechápe nebezpečí tohoto zahrávání si s “nemorální” mocí. V jeho dobrácké, chlapácké pozornosti k Vaňkovi, však cítíme, že by se mohla zvrtnout kamkoli.

Inscenačně je “Audience” strohá, pohyb na jevišti je minimální, a přesto vhodně a logicky rytmizuje přetržlivý dialog. Jan Potměšil v roli intelektuála je lidsky v nezvyklém prostředí nesvůj, jen s námahou – jakoby jí nechtěl věřit - odkrývá absurditu sládkovy nabídky. Tomáš Karger podává vysilující výkon, je obhroublý a zároveň mazaný - či mazaně dojemný? Žádá kamarádství, opilecky smrká Vaňkovi do kabátu - ta Bohdalka dovedla v roce 1975 ale rozplakat! - a zdá se, že ani nechápe, co nabízí. Výkony obou podtrhují esprit dramatické předlohy. Takže je vhodné připomenout, že sám pan autor byl na premiéře s novou “Audiencí” spokojen.

Audience je pro Divadlo v Celetné v přeplněném hracím plánu typicky malým nočním představením. Hraje se až od 22.30 hodin, ale k poslednímu metru stihnete i sklenku na baru. Nejbližší představení je na programu v sobotu 28. dubna. Mezitím ale čekejte i na on-line rozhovor s Tomášem Kargerem, jehož datum včas ještě upřesníme.

(km)