Nejste spokojeni se svým životem? Připadáte si jako v pasti? Všechno kolem je jednotvárné, nudné a bezvýchodné? Máte deprese a nevíte, co s nimi? Tak to radši nechoďte na filmový debut holandského dokumentaristy Erika de Bruyna s poněkud záhadným názvem "Divoké mušle". Rozhodně nebudete svědky šíleného úprku zdivočelých mořských živočichů, ale šíleného pokusu o útěk z ubíjejícího, monotónního a fádního života. Útěk z pasti, který si na vás přichystala vaše vlastní duše. Kdo nakonec zvítězí? Štěstí je vzdálená krajina, ale pivo je pivo.

Filmaři ze severozápadního koutu evropského kontinentu jsou ve svých snímcích většinou existenciální a syroví. Tak je tu další takový - Holanďan Erik de Bruyn. A v podání tohoto nového holandského talentu může být život pro někoho pěkná přítěž a jedno velké uvíznutí v bludném kruhu. Takový je i pro hlavního hrdinu Leena. Je sám, nespokojený, nepochopený, nešťastný, smutný. Pronásleduje ho mučivý vnitřní pocit nenaplněného a promarněného života v zapadákově na ostrově Zeeland jihozápadně od holandského pobřeží. Chce utéct, ale neví kam, neví jak, nedokáže se rozhoupat. Jistotou je podle něj blbá, nudná a ubíjející práce v loďařských docích jeho otčíma. Každý den to samé, pořád dokola a znovu až do smrti. Vize bezútěšné budoucnosti: zestárne, aniž by vytáhl paty z ostrova.

Uzavřen v kruhu vlastní existence, ze kterého se snaží prorazit ven víkendovými nekonečnými jízdami na své pýše – motorce značky Harley Davidson. Motorka jako symbol volnosti a svobody, po které tak strašně touží. Hard rockové koncerty spojené s motorkářskou komunitou, při kterých pivo teče proudem a muzika alespoň na chvíli přehluší strašnou prázdnotu života. Je osamělý, je sám. Divoký a neklidný. O holky by neměl nouzi, ale ta, kterou chce, ho chce i nechce. Z toho srabu Leena nedostanou ani jeho dva nejlepší kamarádi Daan a Jacob, kteří jsou jiní, kteří si v sobě nenesou ten strašný mučivý pocit jako Leen. Daan je pořádný řízek věčně v pohodě, nic ho netrápí, pracuje na své lodi, hraje v jedné z kapel a život si zpříjemňuje kouřením rozdrcených halucinogenních mořských mušlí. Každý z nich má svůj sen. Daan dobrou loď. Nejmladší Jacob, skvělý kytarista, vlastní kapelu, se kterou chce vydat desku. Leen svobodu. Celý film je Leenovým bezcílným útěkem, s okamžiky opojného zapomnění, když kolem uší sviští mořský vítr a pod koly ubíhá silnice.

Film je to pochmurný a krutě současný. Ještě větší pochmurnosti mu dodává naturalistická, nespoutaná a místy stejně jako Leen divoká kamera Joosta van Geldera. Nezkrotného a nespokojeného Leena si zahrál Fedja van Huet, jeden z nejlepších holandských herců současnosti, který už své herectví předvedl v oscarovém "Charakteru", a bravurně ho předvádí znovu.

Někdo si prostě nese prokletí v sobě a nikdy se ho nemůže zbavit, byť by se snažil sebevíc. Takže happyend je to poslední, co byste od této záležitosti mohli čekat. Happyend to rozhodně nebude. Jestli vám Leen připomíná tak trochu vás samotné, dejte si radši v první hospodě, na kterou narazíte, pivo. Nebo radši dvě.

(jib)