Sklepní scéna Divadla v Řeznické jakoby chtěla přesvědčit i ty nejzarytější váhavce, kteří jí upírají právo na to, být posledním divadlem Městské části Praha 1. S nezastíranou vervou poskytuje prostor takovým představením, které nejenomže svým komorním charakterem vyhovují těsnému kontaktu divák-herec, ale nejsou jen líbivými hříčkami k popukání, z nichž je povětšinou smutno a prázdno. Tuto snahu dokládá i poslední premiéra, kterou minulou neděli byla inscenace podle dramatu Sama Sheparda “Simpatico“.

Americký dramatik a spisovatel Sam Shepard má na kontě více než 40 divadelních her, jedna z nich - “Pohřbené dítě”- byla dokonce v roce 1978 oceněná prestižní Pulitzerovou cenou. “Simpatico” je zatím předposledním dramatickým textem z pera toho velmi - a stále ještě - plodného autora. Premiéru měla v roce 1994 v Joseph Papp Public Theatre v New Yorku v režii samotného Sheparda. Líbila se tak, že se ji povedlo převést v krátké době i na filmové plátno. Ve filmu režiséra Matthew Warchuse si zahráli Nick Nolte, Jeff Bridges se Sharon Stoneovou a řadou další významných herců. Shepard k nim má ostatně blízko, kromě dramat se věnuje i psaní scénářů. Jeho "Paříž, Texas” zfilmoval Wim Wenders. A aby toho nebylo málo, získal Sherpad dokonce i nominaci na Oscara za herecký výkon ve filmu “Správná posádka”. Tak a teď k Simpatico.

Simpatico je hra o vině. O vině, na kterou nejde jen tak zapomenout, která kdesi hluboko v našich vzpomínkách hlodá a hlodá a s postupem času nemizí, naopak se prokousává do každodenních postřehů. Vina, o kterou v Simpaticu jde, není řádu válečných hrůz, ani krvavých vražd, je to takové morální uklouznutí. Takové, o kterém můžete skoro říci, že bylo v obraně, že je “skoro” normální. A právě to skoro staví veškerou ospravedlňující argumentaci na hlavu. Hrdinové této hry jsou dva rozdílní pánové, bohatý podvodník Carter (Martin Zahálka) a neúspěšný zoufalec Vinnie (Jan Hartl). Spojuje je nejen společné dětství, ale i ta vina. Carter se na ní snaží zapomenout a snad i věří, že se mu to i povedlo. Vinnie se právě dostal do situace, kdy už věří jen tomu, že vinu musí smýt, musí se přiznat, smazat 15 let utrpení svého i toho, komu tehdá ublížil. Problém je ten, že postižený jeho návrh nepřijímá, a jen on sám věří, že je takto možné začít znovu. Víc neprozradím.

Téma je nosné, dialogy velmi dobře napsané a scéna velmi velmi klasická. Co ovšem stojí na tomto přestavení za návštěvu, vstupenku a v Řeznické strávený večer, to jsou vynikající herecké výkony. Především Jana Hartla v roli Vinnieho. Jeho podvodníček je dětstky jímavý, přímo se třese chutí začít nový život život, přesvědčit sladkou Cecílii, že on je ten správný muž pro ní. V jeho dikci slyšíme přesně naději, kterou do Cartera a jeho přiznání vkládá, i bolest nad kdysi ztracenou ženou. Jeho pohyby jsou trhavé a jakoby nevědomými tiky s touto postavou splýval. Jeho protihrář má pro recenzenta obtížnější postavení, jeho hrdina je nesympatický, do sebe zahleděný komplotér. Přesto i on musí přiznat, že ani penězi starou vinu a vracející se výčitky svědomí nenapraví, a v tu chvíli se mu podaří diváka dojmout.

Sam Shepard “Simpatico”, režie Jiří Bábek, překlad Dana Hábová, scéna Adam Pitra

Hrají: Jan Hartl, Martin Zahálka, Kateřina Seidlová, Patr Křiváček, Jana Staňková, Martina Šťastná.

(Kamila Murlová)