Máme tu šílence, který hodlá zničit nejprestižnější soutěž krásy Spojených států, vyhrožuje a nikdo neví, kdy a jak udeří. Ale máme tu taky perfektně vyzbrojenou FBI, která musí řešit praktiky ruské mafie stejně jako ochránit několik desítek adeptek na titul Miss. Vymyslí plán a vpašuje mezi ně jednu ze svých nejlepších agentek, která považuje podobné soutěže na absolutní blbost, a boxovací pytel jí je rozhodně bližší než rtěnka. Michael Caine coby vizážista si bere do parády Sandru Bullockovou, coby drsnou agentku Gracii Hartovou, aby společně s Benjaminem Brattem coby jejím fešáckým kolegou dopadli padoucha, zachránili krásky a dobrali se šťastného konce.

Pygmalion je věčně mladý, neopotřebuje se, nevyčpí a přitahuje filmové tvůrce dnes stejně jako před padesáti lety. Vzít dívku a v šibeničním termínu ji předělat na absolutně dokonalou bytost pro určité prostředí tak, aby nikdo nic nepoznal je myšlenka dost atraktivní, aby překonala věky. Místo květinářky z ulice Lízy, kterou Henry Higgins přetvořil v naprosto dokonalou dámu a uvedl ji do vysoké společnosti, tu máme opravdu, ale opravdu drsnou agentku FBI, která vás knockouktuje jednou dobře mířenou ranou na solar plexus. Z bytu, který jemnou ženskou ručku viděl opravdu zdálky, nevychází, pokud nemá na různých částech těla alespoň šest pistolí různých ráží. Pije pivo z flašky, cpe se pizzou, a chlapi v práci, ve které je zatraceně dobrá, ji jako ženu rozhodně nevnímají. Pudr, gel a pleťová maska jsou pro ní sprostá slova. A tuhle agentku je kvůli honu na šílence potřeba předělat na sladkou a dokonalou soutěžící o titul Miss USA.

Tvůrci sáhli po divácky atraktivním tématu, které skýtá dobrý základ pro rozehrání solidní komedie. A v první polovině to vypadá, že se jim tuto nabídku podařilo uchopit a naplnit. Dvě naprosto rozdílná prostředí – pobočka FBI a pompézní televizní show kolem volby královny a krásy a přechod mezi nimi nabízejí široké pole působnosti co se gagů a vtípků týče. Před specialistou na půvab všeho druhu Viktorem Mellingen (velmi dobrý Michael Caine), z jehož rukou už vyšlo několik vítězek, stojí téměř nesplnitelný úkol - přetvořit ve vražedném termínu dvou dnů vzpurnou agentku, která nemá ani jedny večerní šaty, k lodičkám má vrozený odpor a účastnice obdobných soutěží považuje za “bandu slepic navlečených do bikin, jejichž jediným přáním je světový mír”, na jednu z nich. Na miss New Jersey. A právě ona přehlídka pleťových masek, gelů, pedikérů, manikérek, celé armády kosmetiček a nekalorických jídel je natočená v pěkně rychlém tempu, na jehož konci vychází z letištní haly, kde se celá tajná akce odehrávala, půvab a sex appeal sám. Nově zrozená kráska. A mužští kolegové si začnou uvědomovat, že Hartová je žena. Po čertech pěkná ženská, která by ten titul mohla i vyhrát.

S přibývajícím dějem ubývá autorům dech a na konci už jenom sípají. Slibný úvod se začíná rozmělňovat a nasazené tempo nepříjemně zpomalovat. Děj začíná váznout, ale v několika momentech ještě exploduje. Opět zase tam, kde se střetnou dva neslučitelné světy a Hartová se odmítá promenovat v plavkách, nevěřícně zírá na prsní vycpávky a krém na kruhy pod očima považuje za krém na hemeroidy. Rozuzlení není ani překvapivé, ani gradující a američtí filmaři zase jednou šťastně zakotvili v happyendovém přístavu. Drsňačka Sandra pochopí, že soutěžící jsou v podstatě velmi inteligentní a že chtít světový mír je naprosto v pořádku. Ani láska nebude chybět.

Film “Slečna drsňák“ je takovou malou promarněnou šancí a důkazem, že kde není dobře napsaný scénář, který by držel pohromadě, ani krásná a herecky dobrá Sandra Bullocková, nominovaná za tuto roli na Zlatý glóbus, a mužné tělo Benjamina Bratta, kterého jste mohli vidět ve filmech Rudá planeta a Příští správná věc, to nespraví.

(Jindřiška Bláhová)