Divoká 70. léta v Americe ve znamení bouřlivých rockerů, krásných fanynek, ohnivých koncertů, rychlé muziky a nekonečných mejdanů - takový je nový americký film "Na pokraji slávy" režiséra Camerona Crowea. V mládí byl recenzentem slavného časopisu Rolling Stone a byl jak se říká přímo u toho....

Malý William Miller má nepoddajnou sestru a velmi přísnou matku, která absolutně nechápe její lásku k rockové muzice. Spory vrcholí dívčiným odchodem z domova, která tu jako památku Williamovi zanechá svou sbírku desek. Již první otáčky na gramofonu jasně určí Williamovi jeho další život - hudba bude jeho osudem. Začne psát a jeho duchovním rádcem se stane slavný hudební kritik Lester Bangs. Zadá mu první reportáž a pošle ho na koncert slibně se rozjíždějící kapely Stillwater. Šťastnou náhodou se seznámí s živelnou fanynkou Penny Lane, která díky svým půvabům zná v hudebním světě kde koho. Díky ní i své houževnatosti se dostane až k samotným hudebníkům a odjíždí s nimi ve svých patnácti letech na turné po celých Státech, z čehož jeho máti sice může trefit šlak, ale naštěstí má pro životní šanci svého syna velké pochopení. William za šňůru stihne poznat všechno dobré i zlé, o čem rocková scéna v 70. letech byla - divoké pijatiky, drogové experimenty, sexuální orgie, nešťastné lásky, nechutné využívání fanoušků a hlavně fanynek, problematickou tvorbu a soužití výrazných hudebních osobností, z nichž každý chce být tou hlavní hvězdou, žárlivost i závist, problémy s policií i tíhu slávy...... To vše však William musí sledovat jako objektivní novinář, ale odolat  pokušení je těžké.

A to vše se odehrává podle skutečných událostí a předobrazem mladého Williama byl sám scénárista a režisér Cameron Crowe, který se v šestnácti stal členem redakce Rolling Stone. Hudební svět už jednou ve filmu ztvárnil - v "Singles" se však zaměřil na grungeovou scénu v Seattlu. Snad právě díky osobním zkušenostem se mu podařilo natočit "Na pokraji slávy" jako vzrušující, zábavné, ale hodnověrné dobrodružství života v 70. letech, který si my v té době narození představujeme skutečně jen jako sex, drogy a rokenrol. Nepostrádá vtip, potřebný odstup ani kvalitní herecké výkony. Kate Hudsonová, která svůj herecký talent a půvab zřejmě zdědila po mamince Goldie Hawnové, je skutečné okouzlující a Zlatý globus si naprosto zaslouží. Dětští herci bývají často slabinou, ovšem Patrick Fugit dokázal hrát tak, jakým snad Crowe tenkrát opravdu byl. Billy Crudup vytvořil neuvěřitelně silný a pravdivý portrét hudebního génia, který je však tak trochu na štíru se svou morálkou, a matku Frances McDormandové chvílemi nenávidíte, ale nakonec obdivujete a přáli byste si jí mít doma. To vše je samozřejmě kořeněno tím nejlepším výběrem muziky 70. let - David Bowie, Who, Led Zeppelin, Yes, Simon a Garfunkel, a samozřejmě nesmějí chybět ani skuteční-fiktivní Stillwater.

-dp-