Česká muzikálová scéna se minulý čtvrtek rozrostla o dalšího zástupce. Divadelní režisér Petr Kracik převedl na divadelní pódium legendární film ze šedesátých let “Starci na chmelu” a bohužel setrval v nakročeném trendu nepříliš vydařených pokusů, kterých je mezi muzikály posledních let hned několik (Babička, Hrabě Monte Christo, Rusalka). Opravdu bohužel, protože podobně skvostné téma a neméně skvostný scénář nabízely rozhodně víc. Při jeho sledování vám nezbývá nic jiného než si občas povzdychnout a pomyslet si něco o tak trochu promarněné šanci. Nestárnoucí skvělé texty písniček a taneční čísla vám to rozčarování mírně osladí, ale přestože jsou i po 35 letech stejně krásné, přece jenom je to pro dobrý muzikál málo. Takový byl můj dojem po první premiéře, ale protože jsem si Starce na chmelu kdysi zamilovala, tak mi to nedalo a vypravila jsem se ještě na třetí premiéru, abych se přesvědčila, jestli by se můj první dojem nedal trochu poopravit. A musím říct “Tak já nevím.”, protože podruhé jsem viděla úplně jiné představení.

Přirozeně se divadelní zpracování nemohlo vyhnout srovnávání s filmovou předlohou, ale protože divadlo i film chtějí každý své, tvoří podle vlastních principů a zákonitostí a mají svá specifika, není srovnávání příliš směrodatné a užitečné. Je to sice jistým způsobem těžká “konkurence”, ale cestou k úspěchu rozhodně není otrocké kopírování jednoho druhým. Dá se přece držet scénáře a zároveň přinést něco nového. Nezaměnitelný autorský rukopis, který by předlohu posouval někam dál. Starci na chmelu nepřinášejí v tomto ohledu nic nového a je to škoda.

Kamenem úrazu první premiéry byly i některé herecké výkony. Michal Kozelka v roli Filipa se až příliš křečovitě snažil napodobit Vladimíra Pucholta a namísto nesmělého, vzpurného a odlišného Filipa mu vychází mírně nesvéprávný jedinec, který se po jevišti pohybuje v komickém přihrbení, kterým chce pravděpodobně vyjádřit onu nesmělost. Namísto toho připomíná v “půdních“ scénách, kdy se vyzná Hance ze svých citů, jako vilný stařec. Otázka je, kdo za podobný výsledek může, jestli skutečně začínající herec Kozelka nebo vedení režiséra Kracika. Eva Holubová v roli předsedové, kterou ve filmu kouzelně ztvárnila paní Havelková, se svým projevem až příliš podobá své roli ve filmu Petra Zelenky “Knoflíkáři” aneb “neživíš, tak nepřepínej”. Až příliš socialistická je místy Ivana Chýlková a postavu profesorky tak shazuje. Vedle slabého Kozelky vyniká svým hereckým výkonem Lucie Vondráčková, která hraje přirozeně a čistě. Z ještě nepříliš známých hereckých tváří stojí za zmínku Zbyněk Fric jako “záporák” Honza. Premiéra byla tak trochu parodií na svou předlohu.

K nejsvětlejším stránkám pak vedle hereckého výkonu Vondráčkové patří taneční čísla choreografky Ivanky Kubicové, texty písniček a jejich hudební zpracování s mírným rockovým aranžmá Jiřího Vondráčka, Jana Soukupa a Jakuba Zahradníka a nápaditá scéna Petra Zemana.

Třetí, sobotní, premiéru odehrála jiná herecká sestava a člověk měl pocit, že se dívá na úplně jiné dílo než před dvěma dny. Herci své postavy přímo žili a vytvořili tak průzračnou, svěží a životem nabitou atmosféru. Celé představení získalo úplně jiný rytmus. Při prvním jsem se nemohla dočkat, až skončí, při druhém jsem na něco podobného vůbec nepomyslela a příjemně se bavila. Petr Brychta v roli Filipa byl přirozený a svůj, nepřehrával a právě proto v sobě měl tu “filipovskou” jiskru. Zdařile mu sekundovala Linda Stránská v roli Hanky. Paní Kateřina v podání Jitky Smutné byla nesmírně vlídná, profesorka Jitky Asterové daleko přesvědčivější než Ivana Chýlková a Bohumil Klepl jako předseda s nimi držel krok. Tak já opravdu nevím, pokud půjdete na představení se správným hereckým obsazením, budou pro vás “Starci na chmelu” příjemným muzikálem, přestože nijak novátorským.

(jib)