Referujeme povětšinou o nejnovějších inscenacích na našich scénách, o novinkách ještě žhavých, takových, které dosud čeká důležitá doba zrání. Opomíjíme trochu ta představení, která jsou na repertoáru již delší dobu, a přesto stále lákají diváky a snadno vyprodají hlediště. Jedním z nich je “Divadelník” v Divadle Na zábradlí, kde jej uvedl již v roce 1999 J. A. Pitínský.

“Divadelník” je druhou hrou rakouského dramatika Thomase Bernharda, kterou Pitínský Na zábradlí inscenoval (diváci nedávno oplakali stažení “Ritter, Dene, Voss” z programu) a která si vydobyla nejvýznamnější místní ocenění – Cenu Alfréda Radoka. “Divadelník” byl vyhlášen inscenací roku 1999 a představitel hlavní role despotického herce a otce Bruscona, bratislavský herec Martin Huba, získal i ocenění za nejlepší mužský herecký výkon. To už je dávno - chcete se přesvědčit, zda jim to Na zábradlí pořád ještě spolu klape? Máte možnost a večer určitě nepromarníte.

Divadelník Bruscon je “největší herec všech dob”, alespoň to o sobě říká a chce to slyšet i od svých potomků. Je nejen herec, ale i zatím neuznávaný dramatik a režisér. Se svým rodinným ansámblem je na turné po zdravém “vidieku”, kde ale není nic než smrad z prasat, bigotní venkovanky, portréty Hitlera v zaprášených sálech venkovských hospod, jitrnicové úterky a ignoranti, co nedocení Mozarta. Hrůza ! Co by ale on - herec národního divadla - neudělal pro umění, divadlo je všechno, divadlo je smysl, cíl. Hra je jedním velkým monologem Martina Huby, jeho Bruscon je odporný i dojemný, neustále proměnlivý a šálivý. Ano věříme mu, věříme jeho odhodlání, jeho cestě za dokonalým uměleckým tvarem. Věříme mu jeho opuštěnost, když on tu najednou nenápadnou smyčkou vše obrátí naruby. Je necitlivý despota, sebezahleděný tyran, nevkusný fanfarón, pro kterého nejsou druzí než loutkami potřebnými do jeho velikého dramatu “Kolo dějin”. No - kdo by přece hrál Churchila, Stalina, Churchilovou, Metternicha, Hitlera, Napoleona nebo jeho milenku? Ano ti všichni se mají se mají večer na jevišti hostince “U černého jelena” vystřídat. Zda vystřídají, neprozradím.

Uvedu jen, že hostinský – stařičký věchýtek v porovnání s Hubou - má zakrvené paže a v podání Ladislava Klepala jakoby si byl opravdu právě odskočil od zabíjačky. Brusconova dcera Kristina Maděričová střídá věrohodně nadšení a obdiv k velkému otci, strach před ním a znechucení nad zapadlou vesnicí Utzbachem. Karel Dobrý hraje Brusconiho syna, toho, který je jedním velkým zklamáním, omylem přírody, co nečte a nemá talent – na jevišti to opravdu nemá lehké. Role mu připsaná mu mnoho prostoru neposkytuje a přesto diváka potěší. Jeho přítomnost na scéně je nepřehlédnutelná, jeho pasivita není pasivita poraženého, spíše pasivitou kočky, co čeká na příležitost. Vše se odehrává na zaprášeném, pavučinami opleteném jevišti, z něhož občas zahřmí Verdiho árie. Divadelník Na zábradlí stále stojí za to, ale pozor, na představení je třeba přijít v dobré kondici. Opravdu to není žádná oddechovka.

(km)