Se svým vztahem k počítačům a Internetu se tentokrát přichází svěřit naše redaktorka Katka.
K počítačům jsem se dostala čistě násilím díky svým rodičům a tento argument nyní s oblibou používám, když mě od něj vyhazují s tím, že jsem závislačka :-) Byli to totiž právě oni, kdo mně jednoho dne postavili na stůl PC místo domku pro Barbie (kdepak asi skončil?) a tím chtě nechtě určili můj další vývoj. Byla jsem roztomilá devítiletá holčička, která brala věci tak, jak přicházely. Když není Barbie, tak je jiná hračka ....
Asi první měsíc jsem vystačila s Tetrisem, ale čím dál tím víc mě fascinovaly ty dva modré sloupky se spousty slovíček (Norton Commander). Dodnes si pamatuju, jak jsem objevila, že se mezi nimi dá pohybovat klávesou TAB a měla jsem hroznou radost. Z toho jsme také usoudila, že mám na počítače nesporný talent a stanu se v tomto oboru odbornicí.
Vzpomínám si také, jaké bylo zděšení paní učitelky Kulové ve třetí třídě, když jsem jí na otázku, čím bych chtěla být, až budu dospělá, odpověděla: "Buď princezna, popelář nebo softwarová expertka!" Dodnes mám pocit, že jedno z toho to bude :-)
Měsíce plynuly a já už znala všechny příkazy MS-DOSu (obzvlášť FORMAT a DEL ;-) a úspěšně odhalovala (a opravovala :-) obsah různých souborů. Dokonce i naši už si zvykli všechna data pěkně zálohovat a mít vždy při ruce systémové diskety, neboť jsem se přece jen u vylepšování autoexecu občas spletla.
Ke konci páté třídy jsem ale měla pocit, že v mém životě něco chybí. A to něco byl QBasic :-)
Můj první (a někdy mám pocit, že i nejlepší) program vypadal asi takto: Po spuštění se na obrazovce rozzářila zelená kružnice, ozvalo se šest zapípání a objevila otázka (doslova) "Chceš to znova (Y/N)?" Pokud jste zadali "N", program skončil. Pokud cokoliv jiného program skončil taky - a s ním celý systém ... ( zájemcům ráda zašlu :-)
Tehdy jsem se do programování doopravdy "zažrala" a když s odstupem času čtu své kódy, tak musím konstatovat, že mně to i šlo.
Svoje dovednosti jsem několikrát uplatnila i v praktickém životě, např. když mě naši nechtěli něco dovolit, tak jsem zaheslovala počítač (jednoduchý odkaz do autoexecu s napojením na zdrojový BAT soubor) a následně je vydírala :-).
Brzy jsem se začala zajímat také o dění v IT obecně a o nové technologie a to byl osudový zlom. Tehdy jsem měla ještě vysoké sebevědomí a svou budoucnost jsem viděla jedině v Sillicon Valley (nebo v Redmondu :-). A tak mi došlo, že s QBasicem díru do světa neudělám. Bylo to v 97 a právě letěla Java. ... A protože základem Javy je céčko, šla jsem na to od "kořenů". Jenže C už nebyla taková pohoda jako Basic :( Možná to bylo způsobené také tím, že jsem si jako příručku pořídila knížku pro opravdové profesionály á la "Z Pascalu k C". Zkrátka, když jsem asi po třech měsících byla schopná vytvořit jen program na dvě věci (zápis a čtení ze souboru :-), tak jsem se naštvala a s tím, že budu stejně jednou studovat dějiny umění, se počítačům skoro rok úspěšně vyhýbala.
Jenže pak přišlo povinné IVT (loni) a já byla k PC opět donucena (ale to už tak ve škole bývá :). Ovšem s novými hodinami v rozvrhu se oživily i krásné vzpomínky na noci strávené odlaďováním, a tím znovu vzklíčila stará láska, tentokrát s novým a silným prvkem - Internetem. A jak se zdá, tak trvá dodnes. Basic je sice Visual, systém 32bit a Intrenet doma, ale ... v podstatě se nic nezměnilo :-)
|
