Prázdniny nám skončily a my již opět zasedli do zdevastovaných lavic našich ústavů. A právě tahle myšlenka ve mně vyvolala krásné vzpomínky na loňský první školní den ...
Poprvé (a zdaleka ne naposled) jsem loni zaspala hned 1. září. Domnívám se, že to bylo způsobeno tím, že jsem celé prázdniny svůj budíček (r. výroby 1915) nepoužívala a tudíž zrezivěl a rozhodně odmítám teorii rodičů, že jsem ho zapomněla natáhnout :)
Naštěstí jsem se probudila už v 9 hodin, takže jsem měla ještě spoustu času zajistit nezbytnosti (venčení psa, ranní seriály, nákup nových plavek ...) a pak jsem se v klidu vydala do školy.
Toho dne jsem si s sebou nenesla vůbec nic, natož nějaké "přezůvky", takže mě dost překvapilo, když je začal školník, číhající na opozdilce za dveřmi, vyžadovat. Bohužel se stal přes prázdniny nekuřákem, takže ho neuplatila ani krabička marsek, připravená k tomuto účelu v mém batůžku. Protože nezabrala ani dojemná historie o sociálním postavení naší rodiny, musela jsem se zout a jít naboso :-(.
Zaklepala jsem na dveře naší třídy, ale jaké bylo moje překvapení, když jsem místo milých tváří naší sebranky uviděla našprtané hlavičky sekundánů ... už už jsem je chtěla vyhodit z "naší" třídy, když mě jejich milá paní profesorka (v pololetí nás odmítla dál učit) upozornila, že už chodím o rok výš a tudíž tedy máme třídu jinde ...
Nová třída?! Ach jo, to bude zas dřina, než jí vtiskneme náš osobitý image. Vždyť jen, co nám loni dalo práce, potají vynosit všechny nástěnky a vyházet naučné obrazy, aby nám nekazily styl á la sklep, na který je náš gang, ehm třída, tak hrdá ...
Zase jsem za sebou zavřela. Došourala jsem se před dveře kvarty. Zaklepala jsem a vešla dovnitř. Nás třídní profesor, kterému láskyplně říkáme Otčím, můj příchod ani nezaregistroval a mně přišlo nevhodné a neslušné, vyrušovat ho v jeho přednášce o dochvilnosti :) Sedla jsem si potichu dozadu k spolužákovi Emilovi, který si právě poznačoval svou lavici šestnácti (je totiž 16. v abecedě) zářezy nožem.
Rozhlédla jsem se po místnosti. Nic se nezměnilo ... půlka třídy se ládovala jídlem, ta druhá spala a ten aktivní zbytek - jako třeba Emil - už začal pracovat na obnově pověsti vzhledu naší učebny.
Otčím pak mluvil o všem možném, ale bohužel jsem neměla příležitost věnovat mu pozornost, jelikož jsem byla zaneprádněna důležitou papírkovou korespondencí s kamarádkou Lenny. Lenny je velmi svědomitá dívka a tak vypracovala obsáhlý seznam "Co se stalo o prázdninách - seznam nejdůležitějších událostí.", který se stal (stejně jako loňských "100 nejlepších drbů léta") nejvyhledávanějším dokumentem ještě na hodně dlouho (až těsně před Vánoci ho sesadil z trůnu "Seznam nerostů na poznávačku").
Čas od času se z prostředka třídy ozvalo slabé "Domůůů ... ", či " Jííst...", nebo přišel nějaký další opozdilec, ale jinak probíhala uvítací hodina podezřele klidně a rychle (možná to bylo způsobené také improvizovanou hrou "Hoď po mě kružítkem", kterou jsme se všichni zabavili natolik, že nám už nezbýval čas na hlouposti :)
Ještě jsme s Lenny nestihly ani pořádně prodebatovat, proč si nechala Lída obarvit vlasy, když se náhle zazvonilo.
Kruté a naříkavé cinkání vytrhlo z řečnické extáze i Otčíma. Podezíravě přejel pohledem přes naši třídu a ve stylu Jamese Bonda prohlásil "Nějak vás tu přibylo ..."
"Ne, to jen, že jsme se najedli, tak se vám zdáme větší ...", rychle argumentoval spolužák Evžen, který právě dojídal poslední zbytky toho, co ráno sebral primánům. Všichni jsme se dali do smíchu. Bylo nám jasné, že tento školní rok bude také tak báječný, jako ty předchozí. Otčímovi to zřejmě došlo také, a s poznámkou "výzdobu vyházejte do kabinetu" a kryjíc si hlavu deskami výkazu, vyběhl ze třídy.
Jako spořádaná třída jsme Otčíma poslechli a hned druhý den jsme se v našem novém sklepě cítili jako doma.
A to je, myslím si, velmi důležité - aby ve třídě vládla pohodová rodinná atmosféra a ne žádný strach (a když už, tak aby nebyl ze strany studentů :-) V takovém prostředí se pak dají přežít dokonce i takové přírodní katastrofy, jako písemky, zkoušení popř. další nepříjemné praktiky jako recitace apod. ... no, snad přežijeme i ty letošní :-) Hurá do školy !! :-)
|
