O tom, co hrůzného se událo v měsíci srpnu a jaké to mělo (nebo mohlo mít) následky. Jen si vzpomeňte, jak nás šokovalo, když...
V uplynulém měsíci se staly tři (a málem čtyři) katastrofy. Jen si vzpomeňte, jak nás šokovalo, když jsme si před 25 dny neradi přečetli, že Speed Express končí. To byla rána do zvyšující se úspěšnosti tohoto magazínu, ale co dál?
Po pár dnech nám šéfredaktor sdělil, že u SE nekončí úplně, a že toto zdaleka není konec jeho redaktorské činnosti. Prvních pár dní bylo tak napínavých, že nebýt naší odolnosti vůči každodenním potížím, by se asi činnost Speed Expressu zastavila minimálně na pár dní. Naštěstí nás šéfredaktor nepustil k vodě a začal pracovat (celé dny a noci) na novém a ještě lepším redakčním systému a rozhlásil nabídku svého šéfovského křesla, pod podmínkou, že Speed Express pojede dál. To se také, jak všichni víme, stalo. Nabídky padly z několika směrů, ale nakonec se správy systému ujal Martin Fencl, pro kterého to bylo splnění životního snu. Já vím, začal jsem mluvit o katastrofách a přesunul jsem se k dobrému konci našeho-vašeho časopisu. Ano, to proto, že jsem mluvil od třech, málem čtyřech katastrofách a tohle byla ta čtvrtá, zachráněná.
Ale ve světě to bylo horší! Nejdříve spadlo ve Francii letadlo. Zemřeli v něm všichni pasažéři, včetně posádky. Hrozné! Pilot se po zjištění, že má nějaký problém, pokoušel přistát, ale první nálet na přistávací dráhu mu bohužel! nevyšel. Při druhém pokusu se stáčel nad čtvrtí rodinných domů, když si uvědomil, že se v nejbližších vteřinách k letišti nedostane tak, aby mohl přistát, odklonil letoun do polí, aby zabránil ještě větší zkáze. Letadlo ale spadlo blízko domů, což způsobilo smrt, včetně pasažérů a posádky, i čtyřem lidem na zemi. Tato událost otřásla celou Evropou.
Další katastrofa, způsobená zřejmě také brzděním a omezováním mise na záchranu, skončila tragicky smrtí 118 členů posádky na palubě ruské potopené ponorky Kursk. Ta se náhle potopila zatím z přesně nezjištěných důvodů, údajně po úniku plynu či nějakém výbuch a následném vniknutí vody do obytných prostor. Jeden z členů britského záchranného týmu, vyslaného na pomoc při záchraně námořníků uvězněných asi 150 metrů pod hladinou moře, obvinil Moskvu z brzdění a omezování této mise.
"Jakékoliv opatření nebo navrhovaná operace, o níž jsme mluvili, byly zrušeny, odvolány, odloženy nebo zastaveny," prohlásil Paddy Heron, člen pátrací miniponorky LR5. Životy námořníků mohly být podle Herona ztraceny proto, že záchranáři nemohli odvést práci, k níž byli vysláni. Členové britského týmu byli "pobouřeni", když slyšeli vyjádření Rusů, že se udělalo vše, co bylo možné pro záchranu životů posádky Kursku.
"Měli jsme k dispozici jedno z technicky nejdokonalejších plavidel dostupných v Evropě s miniponorkou speciálně vybavenou pro záchranu námořníků z ponorek, Rusové nám nedovolili ji použít," řekl Heron.
Britští záchranáři si uchovávali naději, že námořníci v Kursku jsou naživu, až do samého konce. Heron ale připustil, že to bylo nepravděpodobné, protože v době, kdy záchranáři k ponorce dorazili, již nevykazovala žádné stopy života. "Jestliže tam ještě život byl, pak byly životy posádky bezpochyby ztraceny kvůli faktu naší nečinnosti," dodal.
Také velitel norských hlubinných potápěčů je postojem Ruska zklamán. V norských novinách Nordlandposten řekl, že "Rusové vydávali tolik informací a dezinformací, že tím uvrhli norské potápěče do nebezpečí". Dokonce Rusku pohrozil, že jim nebudou pomáhat, pokud od nich nedostanou požadované technické informace. Tak to vidíte, jak si Rusko nechává všechno pro sebe a jak má nekvalitní ponorky. Nebýt totiž chudosti této (abnormálně rozsáhlé) země, mohli by si pořídit kvalitnější ponorky, ale to snad chtějí válčit? ...
Poslední katastrofou byl opět pád letadla! Ve středu večer zahynulo na trati Londýn-Káhira-Manáma všech 135 pasažérů a 8 členů posádky letadla AirBus 320 společnosti Gulf Air, které se krátce před přistáním zřítilo u pobřeží Bahrajnu. Do čtvrtečního rána se podařilo záchranářům z moře vylovit všechna mrtvá těla a obě černé skříňky, které čekají na prozkoumání po příletu expertů společnosti AirBus. Bahrajnský emír vyhlásil třídenní smutek za oběti této nehody. Cestující byli převážně z arabských zemí, podle sdělení letecké společnosti mezi nimi bylo 63 Egypťanů, 34 Bahrajnců, 12 Saúdů a 9 Palestinců. Z Evropanů byli na palubě pouze dva Britové. Ze seznamu cestujících také vyplynulo, že 36 cestujících bylo mladších 18ti let, mezi nimi i šest Palestinských sourozenců do patnácti let.
AirBus se zřítil nedaleko cíle své cesty. K neštěstí došlo opět po dvou pokusech o přistání a to necelé dva kilometry od přistávací dráhy. Činitel fy AirBus uvedl, že se letadlo krátce před nehodou nacházelo ve výšce 200 metrů, než se dotklo mořské hladiny.
Gulf Air prý vypraví letadlo, které do Manámy dopraví příbuzné Egypťanů, kteří živí naději, že navzdory oficiálnímu prohlášení nemusí být ještě všichni mrtvi. Mezitím začaly některé rodiny obětí identifikovat mrtvé.
Vyšetřovatelé se chtějí soustředit na možnost, že letadlu selhal jeden z motorů. Jeden z očitých svědků totiž uviděl záblesk z jednoho motoru a další svědek slyšel výbuch.
"Nehoda je důsledkem lidského, nikoli technického omylu. Pilot udělal chybu již při prvním pokusu o přistání. Jedno z křídel bylo možná poškozeno při druhém pokusu, když se letadlo dotklo hladiny moře," uvedla televize s tím, že stroj se zřítil, jelikož ztratil rovnováhu. Oficiální příčiny havárie zatím nebyly identifikovány.
|
