Zajφmß vßs, jak to p°ed t°emi lety jednou vypadalo na Starom∞stskΘ radnici, kdy₧ tam p°iÜel na exkurzi Ükolnφ v²let? Chcete v∞d∞t, kolik tam majφ Φesk²ch erb∙ a zda mφstnφ pr∙vodci matou svΘ nßvÜt∞vnφky?
UrΦit∞ je mezi vßmi °ada lidφ, kte°φ byli v Praze na Starom∞stskΘm nßm∞stφ. UrΦit∞ je mezi vßmi °ada lidφ, kte°φ byli v Praze na Starom∞stskΘm nßm∞stφ na zdejÜφ radnici. UrΦit∞ je mezi vßmi °ada lidφ, kte°φ nebyli v Praze. UrΦit∞ je mezi vßmi °ada lidφ, kte°φ nebyli v Praze na Starom∞stskΘm nßm∞stφ. UrΦit∞ je mezi vßmi °ada lidφ, kte°φ nebyli v Praze na Starom∞stskΘm nßm∞stφ na zdejÜφ radnici. Prßv∞ pro onu druhou, i kdy₧ i pro prvnφ, skupinu je tento p°φb∞h urΦen. Jeliko₧ 17 let v Praze jsem, na Starom∞stskΘm nßm∞stφ jsem byl, tak na zdejÜφ radnici jsem donedßvna nebyl. Na mou obranu si dovolφm °φci, ₧e je nßs vφc. P°esn∞ji °eΦeno, jednou nßs bylo deset. Bylo to koncem Φervna, n∞kdy kolem dvacßtΘho.
Asi v deset hodin rßno se jist² Φlov∞k, °ekn∞me ₧e ₧ena, pokouÜela deset lidφ, °ekn∞me ₧e pra₧sk²ch student∙, seznßmit s tφm, ₧e v Praze jsou n∞jakΘ ulice, sochy, budovy, a samoz°ejm∞ ji₧ v²Üe zmi≥ovanß radnice. Bylo to marnΘ. Äena seznamovala, studenti vÜak nebyli ochotni naslouchat. Inu, rozhodla se v∙dkyn∞, ₧e p°edß svΘ b°φm∞ jin²m. Studenty zavedla, ke vÜeobecnΘ nespokojenosti, p°φmo dovnit° Starom∞stskΘ radnice. "Bylo by mo₧nΘ, aby nßs n∞kdo provedl?" zn∞l sluÜn² v∙dcovsk² dotaz na st°edn∞ starou ₧enu za plexisklem v suterΘnu radnice. "Ano, je to mo₧nΘ. Budete si p°ßt pr∙vodce?" zn∞la stejn∞ sluÜnß odpov∞∩ ₧eny zpoza plexiskla. "Ano," op∞t naÜe ₧ena v∙dce. Plexisklo vÜak ani te∩ nemlΦelo: "V jakΘm jazyce?" Ponφ₧enφ studenti se dostßvali do mdlob, v∙dce vÜak zachovala chladnou hlavu! "V ΦeÜtin∞," mile opßΦila do dφry v plexiskle. Dialog pokraΦoval rozmluvou o tom, kolik jedinc∙ bude provßzeno. Odpov∞∩ zn∞la: "Deset." Nßsledoval po₧adavek, kter² vÜechny vyvedl z mφry. "PßnovΘ, ka₧d² mi dßte desetikorunu," pravila v∙dce. Reakci si jist∞ dovedete p°ekvapit. Nezbylo nic jinΘho, ne₧ zd∙razn∞nφ v∙dcovskΘho po₧adavku a nßslednΘ vymßhßnφ od chud²ch student∙. Dali vÜichni...
Za okam₧ik se dostavila v²razn∞ ₧ena, kterß sv²m v∞kem spadala o n∞co v²Üe ne₧ generace student∙, avÜak o hluboko nφ₧e ne₧ generace v∙dkyn∞ a mluvφcφho plexiskla. Mile, zatφm nic netuÜφce, jsme se vydali po stopßch pr∙vodce. Sklen∞nΘ dve°e, schody. V po°ßdku. Sklen∞nΘ dve°e, schody. V menÜφm po°ßdku. Sklen∞nΘ dve°e, schody. V nepo°ßdku. A do Φtve°ice, sklen∞nΘ dve°e, schody. To ji₧ vyvolalo nemilΘ zvolßnφ n∞kolika studujφcφch jedinc∙ trpφcφch k°eΦemi v nohßch. Marn∞. V∙dce velela - vzh∙ru! Nemohoucφ ₧actvo se dobelhalo k pevn²m, d°ev∞n²m dve°φm. LeΦ - pr∙vodce nikde. Z hr∙zou a v obavßch, ₧e v²stup byl zbyteΦn², se mlßde₧ obracela sm∞rem, kde pr∙vodce byla vid∞na naposledy. Slßva - nalezena. "Jd∞te a₧ na konec chodby, tam zaΦneme prohlφdkou," d∞la ona osoba provßzejφcφ. Neradi, ale p°ece, tedy studenti na konec chodby doÜli. Jejich komentß°e, kter²mi postihovali exponßty a mφstnosti radnice musela vΘst pr∙vodce k jedinΘmu zßv∞ru: Nebude to lehkΘ! A nebylo.
Ihned co jsme se dozv∞d∞li pr∙vodcovskΘ jmΘno p°iÜel dotaz: "P°edpoklßdßm, ₧e jste mimopra₧Ütφ?" V tuto chvφli nßs totßln∞ ponφ₧ila naÜe v∙dce, nebo¥ hrd∞ prohlßsila: "Nejsou, ale vÜechno, co jim °eknete pro n∞ bude novΘ..." Pr∙vodce ovÜem byla neodbytnß se sv²mi dotazy: "Z jakΘ jste Ükoly? Mßm mluvit o historii, nebo krßtce? Zajφmßte se o d∞jiny?" Tentokrßt studentstvo v∙dce nepustilo ke slovu. Vysv∞tlivÜi pr∙vodkyni, ₧e to, ₧e jsou dnes zde, nenφ jejich p°ßnφ, doznala ona zm∞ny. Äena pr∙vodce se zm∞nila na tvora s naÜφm myÜlenφm. PouΦivÜi ji o dv∞st∞dvacetivoltovΘ t°φfßzovΘ soustav∞ v mφstnφch lustrech, jsme naÜi exkurzi velice krßtili. Po p°estßvce (nastala zhruba po dvou minutßch p°ednßÜky) vypln∞nΘ po₧adavkem student∙ na v²klad v jinΘm jazyce, se oni doΦkali ruÜtiny a francouzÜtiny. Druhß Φßst prohlφdky ji₧ probφhala, ale op∞t v mate°Ütin∞, nebo¥ efekt cizojazyΦn² byl nulov². Snad jen, ₧e znamenal totΘ₧, co v ΦeÜtin∞. Blφ₧il se konec exkurze. Nastal poslednφ problΘm, a sice p°esv∞dΦovßnφ pr∙vodce, ₧e nßs klame. ProhlßsivÜe, ₧e v mφstnosti, kterß byla naÜφ poslednφ zastßvkou v radnici, je padesßt dva Φesk²ch erb∙, se studentstvo dalo do procviΦovßnφ matematickΘho aparßtu. Po ukonΦenφ poΦt∙ a z toho vypl²vajφcφ ignoraci p°ednßÜky, ₧actvo dosp∞lo k zßv∞ru, ₧e poΦet je jin². Nelze °φci, ₧e dosp∞li vÜichni ke stejnΘmu zßv∞ru, ale padesßt dva nenapoΦφtal nikdo. PoΦet t°icet a₧ Üedesßt ale odpovφdal pr∙vodcovskΘmu ·daji, naΦe₧ studentstvo od hßdky ustoupilo. Pr∙vodce se louΦil, my mßvali, v∙dce byla rßda, ₧e studentstvo nic nezniΦilo, a tak se spokojen∞ vÜichni rozeÜli do sv²ch domov∙, kde jim bylo o poznßnφ lΘpe...
|
