Napsali, natočili či řekli o nás

• Ve Festivalu č. 5/98, novinách XXXVIII. Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež -- Zlín 98, vyšel článek o působení Dětské televize na tomto festivalu.
• V Mediažurnálu Syndikátu novinářů České republiky č. 3/5 vyšla v březnu 1998 zmínka o Dětské televizi.
• V Týdeníku Televize č. 46/98 vyšel v listopadu 1998 dvoustránkový článek o Dětské televizi.
• V deníku Moravský den č. 87/99 ze 14. dubna 1999 vyšel v kulturní rubrice článek o Dětské televizi.
• Ve Festivalu č. 3/99, novinách XXXIX. Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež -- Zlín 99, vyšel článek o Dětské televizi spolu s rozhovory se členy dětské poroty.
• Ve Festivalu č. 5/99, novinách XXXIX. Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež -- Zlín 99, vyšela humorně laděná leč velmi výstižná douška o působení štábů Dětské televize na festivalu.
• V týdeníku Vlasta č. 25/99 ze 17. června 1999 je v článku "Labyrint dětských srdcí - Zlín '99" odstavec, který informuje o účasti Dětské televize na festivalu a bohužel mylně nás zařazuje pod hlavičku TV Prima. Také maličká fotografie našeho štábu při práci je bohužel bez popisku. U fotografie dětské poroty je zmíněno i jméno jejího člena a našeho redaktora Jakuba Maříka, který byl do poroty navržen Dětskou televizí.
• Ve Večerníku na 1. programu České televize se 30. srpna 1999 objevila reportáž Ivana Lukáše, kterou o čtyři dny dříve natočil štáb České televize během tiskové konference obecně prospěšné společnosti MEDIALIX.
• V pražském vydání deníku MF Dnes X/214 ze 14. září 19999 je v článku pod názvem "Děti si zkusily práci redaktorů" informace o průběhu prvního společného konkurzu do Dětské televize, Rádia Domino a Dětských novin.
• V deníku Právo 9/214 ze 14. září 1999 je v příloze Praha - Střední Čechy pod fotografií z konkurzu článek pod názvem "Děti dostaly šanci pracovat v televizi, rádiu či novinách"
• Ve Večerníku Praha IX/197 ze 14. září je také fotografie a článek o konkurzu pod titulem "První krok novinářských hvězd "
• Pořad Pomáhejme si! na 1. programu České televize se 29. listopadu věnoval dvěma projektům obecně prospěšné společnosti MEDIALIX a to Dětské televizi a Radiu Domino.
• V časopise Reflex č. 49/99 z 9. prosince 1999 je na str. 26 - 28 s 5 fotografiemi a pod názvem "Televize na zkoušku" dosud nejpodrobnější a nejlepší reportáž o Dětské televizi.
• V Karlovarských novinách Karlovarsko z 2. února 2000 je v rubrice hobby pod názvem "V Dětské televizi se sešla skvělá parta mladých lidí" spolu s velkou fotografií reportáž ze slavnostního otevření první mimopražské redakce Dětské televize v Ostrově a hned o týden později je opět
• v Karlovarských novinách Karlovarsko z 9. února 2000 jako novinka uveden další článek, tentokrát s názvem"Vysílání nové Dětské televize bude pro kabelovku přínosem", který přináší některé další informace o fungování Dětské televize redakce ostrov.

Průběžně se zde doplňují plné texty všech článků.

Týdeník Televize č. 46/98 z 3. listopadu 1998 ~ ve svém obsahu upozorňuje pod titulem "Děti dětem: ať žije zábava! Vratislav Hlásek radí a pomáhá dětem, které vytvářejí televizní vysílání pro své vrstevníky" na dvoustránkový článek o Dětské televizi, který se třemi fotografiemi přináší na stranách 10 a 11:

Televize pro nejmenší brzy bude úplně všude

Děti dětem: ať žije zábava!

Určitě vás někdy, milé děti, napadlo, jaké by to bylo, kdybyste měli svou vlastní televizi. To není špatný nápad, že ano? Zařadily byste si do vysílání pohádky, dětská pásma, inscenace i reportáže jen o tom, co vás opravdu zajímá. Určitě by tam bylo hodně pořadů o zvířatech, nějaký ten magazín o skateboardu, nesměl by chybět dokument o karate a také nějaká pohádka, kde by účinkovalo hodně strašidel a čertů. A určitě by se daly vymyslet i skvělé soutěže, nebo třeba kursy pro začínající kouzelníky...

Ale konec snění. Co naplat, povzdychnete si, cožpak by někdo svěřil televizi do rukou dětem? Věřte nebo ne, už se stalo. V Praze 8 Kobylisích v Přemyšlenské ulici v Domě dětí a mládeže se už dva roky schází parta kluků a holek, která nedělá nic jiného, než že natáčí televizní pořady. A to nejenom ankety, reportáže z výstav či sportovních událostí. Vznikají tu i dokumenty o sběratelích všeho možného, o modelářích, o loutkových divadlech... Malí filmaři nezapomínají ani na zábavné televizní soutěže, a nedávno dokonce začali natáčet pohádku o čertovi Fik-Mikovi...

Nepapouškovat

"Chceme, aby každý náš pořad byl stoprocentní prací jen samotných dětí. Od námětu přes psaní scénáře po produkční přípravu až k samotné realizaci," říká Vratislav Hlásek, muž, který v roce 1996 Dětskou televizi založil (společně s hlavním technikem Janem Budišem) a který pravidelně každé pondělí od čtyř hodin vede redakční radu, kde se jednotlivé dětské tvůrčí skupiny (přesněji řečeno party kamarádů) společně domlouvají, jaký pořad natočí v nejbližších dnech. Hezká řádka pořadů už v Dětské televizi vznikla a některé z nich byly odvysílány v kabelovce pro Prahu 8, která má dosah do několika sídlišť. "Usilujeme o to, aby se nám podařilo narušit model pořadů v našich televizích, které sice mají být pro děti, ale ve skutečnosti tam děti před kamerou jen papouškují myšlenky dospělých," říká Vratislav Hlásek a pokračuje: "Se samotnou dětskou tvorbou tyto pořady bohužel moc společného nemají a není divu, že dětské diváky nepřitahují. Dětská televize si klade za cíl, aby i za cenu třeba určité profesionální neohrabanosti děti v natáčených pořadech vyjadřovaly své vlastní myšlenky, názory, nápady."

Nápady

Vratislav Hlásek natáčel drobné příběhy na videokameru už v době, kdy ještě chodil na gymnázium: "Dobře vím, jak těžké je dostat se k technice a jak složité je realizovat svůj nápad na pořad. I zde, v Dětské televizi, vidím, že některé náměty dětí, které sem chodí, jsou tak zajímavé, že by bylo škoda, kdyby zůstaly jen na papíře. Jenže k tomu, aby měly 'koukatelnou' podobu, je nutné mít aparaturu, která by umožnila základní technickou kvalitu. Když totiž videozáznam není použitelný pro vysílání, nápad je vlastně ztracený." Členové Dětské televize jsou rozděleni podle svých zájmů a možností. Těch nejaktivnějších je v Přemyšlenské ulici kolem dvaceti. Potom má televize takzvané spolupracovníky, kteří bývají zváni jen k některým projektům. "Víte, že ve vaší škole je sympatická dívka, která zřetelně vyslovuje? Pozveme ji k nám, aby nám v některém pořadu dělala moderátorku. Pro tyto děti máme dokonce zavedenou databanku. Někteří naši spolupracovníci nemají ani tak zájem něco natáčet nebo vymýšlet, ale chtěli by pracovat s moderní technikou. Jim umožňujeme, aby si na našich přístrojích vyzkoušeli třeba počítačové zpracování televizního obrazu," konstatuje Vratislav Hlásek a dodává: "Když vytváříme nějaká pořad, vždy dbáme na to, aby téma bylo především ze čtvrti, v níž žijeme. Nejsem rád, když děti přesně vědí, co se momentálně děje v Americe nebo na Marsu, ale nemají tušení, že ve vedlejším panelákovém bloku se koná dětský turnaj v ping-pongu."

Dětská televize bude všude

Důraz na lokalitu Prahy 8 ale brzy bude muset asi částečně ustoupit trochu do pozadí. V současné době se totiž jedná o tom, že Dětská televize by vyráběla pořady pro televizi Prima a pro ČT. Co tedy Primě a ČT Dětská televize může nabídnout? Třeba velice zajímavou soutěž Filmopolis, kde soutěžící musejí prokázat dobré znalosti současných filmů. Tato soutěž už měla čtyři kola a vymyslely ji děti od základních pravidel až po soutěžní otázky. Spolupracovat s Dětskou televizí můžete i vy. Stačí, když se obrátíte na adresu Dětská televize, Přemyšlenská 1102, 182 00 Praha 8. Pokud nejste z Prahy, nezoufejte. Na této adrese vám, milé děti, rovněž poradí, jak založit místní redakci ve vašem městě či obci.

JIŘÍ HOUDEK

Na začátek stránky

Moravský den č. 87/99 ze 14. dubna 1999 ~ ve své kulturní příloze na straně 12 otiskl článek pod titulkem

Dětská televize se zpravodajství věnuje už tři roky

Svobodu projevu by měly mít všechny děti

Pokud jste nikdy neslyšeli o Dětské televizi, přestože jste konzumenty všech pořadů všech televizních stanic, nemusíte podléhat depresi. Dětská televize nejen, že je určena dětem, ale také v ní pracují výhradně děti. Vznikla před třemi roky z nápadu Vratislava Hláska, původním povoláním pedagoga, a Jana Budiše, který s ním na projektu spolupracoval. Studio vybudovala v pražském Domě dětí a mládeže v Přemyšlenské ulici a zpravodajskou práci a vysílání jí v prvním roce umožnila místní kabelová televize.

"Podle listiny lidských práv máme všichni právo na svobodu projevu, včetně dětí. Nejmocnější hlas má v dnešní společnosti televize, kam je však dítěti umožněn jen minimální přístup. Je odkázáno do pasivní role konzumenta informací, které mu přitom většinou regionálně ani věkově nepřísluší. Důsledkem toho je, že děti víc vědí o železničním neštěstí v Ohiu než o tom, co se děje v sousední ulici. V Dětské televizi vztahy obracíme. Děti jsou autory, moderátory i kameramany vlastních pořadů. Důkladně je v praxi seznámíme s prací médií, s prostředky, které využívají, i se specifickým světem, který vytvářejí. Lidé, kteří projdou Dětskou televizí, se budou později lépe orientovat ve světě informací i v životě," je přesvědčený Vratislav Hlásek. Dnes Dětská televize vysílá své reportáže pravidelně v pondělí od 14.45 hodin na TV Prima a do její nejbližší udoucnosti by mělo patřit rozšíření sítě redakcí do dalších regionů. Podle Vratislava Hláska zájem o založení vlastní redakce projevil Dům dětí a mládeže v Olomouci, Hi-fi klub ve Zlíně a brněnská kabelová televize. "Naším cílem je také vymanit Dětskou televizi z gheta vysílacích časů pro děti. Podle mého názoru by její místo mělo být zejména ve veřejnoprávním médiu a její reportáže by mohly být zapojeny například do regionálních večerníků," domnívá se Hlásek.

Dětská televize je absolutně nekomerční. Práci jí umožňují sponzorské dary. Má přibližně 25 stálých redaktorů a padesát spolupracovníků od dětí předškolního věku po vysokoškoláky. Dětská televize nebude chybět ani ve Zlíně na dětském filmovém festivalu. Jeho hostem budou tři štáby (asi 12 dětí a dva dospělí), které budou natáčet vysílat aktuální 'festivalové vteřiny'.

KATEŘINA NOVOTNÁ

Na začátek stránky

Festival č. 5, noviny XXXIX. Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež -- Zlín 99 ~ na straně 2 (pod matoucím označením "Sonda do reklamy") je odstavec:

Zcela v depresi zůstal štáb Kinoboxu po festivalové konfrontaci s Dětskou televizí. Nejen že byl všude později, jeho zpravodajství bylo horší a o obrazové stránce už vůbec nemůže být řeč. Když se navíc o Dětskou televizi začali zajímat představitelé České televize, bylo jasné, že žurnalisté z Kinoboxu přijdou o zaměstnání. "Už mi bylo dvacet. Kdo mě teď zaměstná?" zoufal si reportér Petr Bílek. ...

Na začátek stránky

Vlasta č. 25/99 ze 17. června 1999~ na straně 16 v článku "Labyrint dětských srdcí - Zlín '99" je odstavec:

Středa 26. května: ... Současně tu nepřetržitě pracuje čtrnáct dětí z Dětské televize (televizního štábu, fungujícího pod televizí Prima - což není pravda). Rozděleny do třech skupin natáčejí celý den a do noci, někdy i do dvou hodin do rána stříhají materiál ve zlínských atelierech, aby druhý den mohly vysílat Festivalové správně Zlínské vteřiny a něco i v televizi Prima - zase omyl. "Je to náročnější práce než v porotě, jsme ještě unavenější." ...

JANA DOLEŽALOVÁ

Na začátek stránky

Česká televize vysílala 30. srpna 1999 ve zpravodajském pořadu Večerník na svém 1. programu obrazovou reportáž, jejíž přepis přinášíme:

Obecně prospěšná společnost Medialix nabízí dětem ojedinělý projekt

Moderátor (Světlana Ševčíková): Obecně prospěšná společnost Medialix nabízí dětem ojedinělý projekt. V Dětské televizi a internetovém rádiu Domino se děti mohou podílet na výrobě televizních a rozhlasových pořadů. V Dětské tiskové agentuře se zase naučí pracovat s informacemi a psát zprávy.

Redaktor (Ivan Lukáš): Práce v Dětské televizi vypadá stejně jako v té skutečné. Rozdíl je jen ve věku. Před kamerou 13 letý moderátor, za kamerou stejně starý kameraman. Jejich vrstevníci obstarávají i produkci či střih natočených materiálů.

Produkční (Petr Štulíř): Já se starám o produkční věci, vlastně zařizuju natáčení, různý místa, věci a píšu scénáře a sháním lidi.

Redaktor (Ivan Lukáš): Děti berou práci ve své televizi vážně. Jejich příspěvky se totiž skutečně vysílají a možná se objeví i v pořadech ČT. Pro mnohé z nich se tak počáteční zábava mění v přípravu na budoucí povolání.

Supervisor DTV (Vratislav Hlásek): Přijde třeba s tím, že chce dělat redaktora a zjistí, že daleko víc ho baví pracovat na počítači a s technikou a odejde na průmyslovku, což by bez toho, že si to u nás vyzkoušel, vlastně nikdy nepoznal.

Redaktor (Ivan Lukáš): O maximální profesionalitu se snaží i redaktorky dětského rádia Domino, které začne po Internetu vysílat od září.

Redaktorky dětského rádia: Na této práci mě asi nejvíc baví shánění různých materiálů a moderování. Mě nejvíc baví také moderování a je to zajímavý. Vůbec tak celkem je to zajímavý tuto práci dělat.

Redaktor (Ivan Lukáš): Dětská televize i dětské rádio Domino hledá nové redaktory i techniky. Na konkurs, který bude tady, v pražské Jelení ulici 13. září mohou přijít zájemci od žáků 6. tříd až po vysokoškoláky.

Ivan Lukáš

Na začátek stránky

Mladá fronta DNES ze 14. září 1999 přinesla v příloze Zprávy z městských částí Prahy na straně 3 v článku ilustrovaném velkou fotografií následující zprávu:

Děti si zkusily práci redaktorů

H r a d č a n y: .. Konkurs na místa redaktorů v Dětské televizi, Dětských novinách a v Rádiu Domino uspořádala včera v Jelení ulici společnost Medialix. Zájemci, nejčastěji ve věku dvanáct třináct let, absolvovali motivační rozhovor a praktickou zkoušku před nebo za kamerou. I zpočátku suverénní děti před zkušební komisí mnohdy ztrácely jistotu. Úspešní kandidáti se budou moci stát členy jednoho z médií, která jsou vedena formou zájmového kroužku. "Naším cílem je, aby děti měly přístup k informacím, zajímaly se o své okolí, naučily se zacházet s technikou, a především aby změnily pasivní přístup k médiu jako předmětu konzumní zábavy," řekla Ivana Hanáková, vedoucí produkce Dětské televize. Ve třetím roce činnosti se Dětská televize dostala pořadem Eldorádo i na obrazovku televize Prima. Dětské noviny zaměřují svou pozornost na podporu školních časopisů. Rádio Domino provozuje svou činnost zatím pouze na internetových stránkách. Zkušební komise vybere do všech tří projektů zhruba čtyřicet osob.

(fre)

Na začátek stránky

Právo ze 14. září 1999 přineslo v rubrice Praha - Střední Čechy na straně 14 velkou fotografii s článkem:

Děti dostaly šanci pracovat v televizi, rádiu či novinách

Chuť pracovat v dětské televizi, rozhlase nebo novinách přilákala včera na konkurs, který se konal v sídle Klubu občanského sektoru v Jelení ulici na Hradčanech, desítky malých odvážlivců. "Přišla jsem, protože chci pracovat jako redaktorka v televizi," řekla jedna z adeptek, která navštěvuje 4. třídu v jedné z pražských základních škol. Roli moderátorky si prý už vyzkoušela, i když bez přítomnosti kamer. "Dávám otázky členům rodiny a známým," svěřila se. "Staví nás do rolí mistrů světa a pak nás zpovídá. Ze mě jednou udělala šachovou velmistryni," prozradila s úsměvem maminka, která přišla dceru na konkurs podpořit. Další malá slečna, která se také ucházela o post v televizi, má na svém kontě už několik článků. "Dávám je číst rodině. Některé je pobaví, jiné zkritizují," prozradila. Na dotaz přijímací komise, co má umět správná novinářka, bez váhání odpověděla, že musí pohotově klást otázky. Jaké to je, mohla vzápětí vyzkoušet, protože součástí přijímacích pohovorů bylo i krátké interview před televizní kamerou. Kolik účastníků konkursu bude nakonec pracovat pro dětská média, zatím není jasné. Právu to řekla vedoucí produkce Dětské televize Ivana Hanáková "Nechceme elitní výběr. Dáváme příležitost také dětem, které mají potíže s učením, nebo dyslektikům," uvedla. Společný konkurs do dětské televize, rádia Domino a Dětských novin uspořádala společnost Medialix. "Podstatné je, že veškeré reportáže si tvoří sami děti. Klademe velký důraz na regionální zpravodajství, aby děti věděly, co se děje za rohem," pokračovala Hanáková. Dětská televize, která má asi třicet stálých redaktorů, vysílá od února na Primě, a protože je projekt úspěšný, možná se s ním setkávají i diváci České televize. Projekt je určen dětem od šestých tříd po vysokoškoláky. "Největšími tahouny jsou sedmáci, osmáci a deváťáci. V Praze i dalších regionech," uvedla Hanáková.

Lucie Fialová

Na začátek stránky

Reflex č. 49 z 9. prosince 1999 přinesl spolu s 5 fotografiemi dosud nejrozsáhlejší a nejlepší reportáž o Dětské televizi s názvem:

Televize na zkoušku

Schody před Národním muzeem, docela slunečné podzimní odpoledne se zvolna mění v podvečer. Na dlážděné terase nad kašnou stojí stativ s malou kamerou. Kameramanovi je tak patnáct. Od kamery vede kabel, na konci kabelu je mikrofon. Toho se drží na střídačku dvě třináctileté holky. Dojdou po schodišti nahoru, kam až to kabel dovolí, a pak čekají, až jim kameraman řekne: „Můžem!" Točí se závěrečný dialog z cyklu Jaké je to, být ... Tentokrát o mineralogii.

„Můžem!" Holky sestupují ze schodů.

„Tak mineraložka ze mě asi nebude."

„To nevadí, alespoň jsme se něco nového a zajímavého dozvěděly."

„Pro Dětskou televizi a Eldorádo ..."

„Zuzka ..."

„... a Lucka!"

Ve chvíli, kdy dořeknou poslední slovo, by měly stát těsně před kamerou se širokým úsměvem. Vypadá to jednoduše, ale komplikací je kupodivu dost. Nesmějí cestou vypochodovat z obrazu. Musí si podávat mikrofon tak, aby ho měla vždycky ta, která mluví. V záběru nesmí být žádné logo firmy nebo cokoliv, co by mohlo být považováno za reklamu. Nesmějí se přeřeknout, zapomenout text, zakopnout o kabel; a když se to všechno povede, natočí kameraman ještě jednu verzi do zásoby. Teď už je žene zpátky na schody zhruba poosmé. Kvůli přeřeknutí, kvůli firemní značce na bundě, protože mluvily moc potichu, protože se mu to „nějak" nezdálo. Mineralog, který za chvíli dívky přivede k tomu, že z nich mineraložky asi nebudou, nervózně podupává před muzeem. Ony podeváté sestoupí ze schodů: „Zuzka ... a Lucka!" „Zuzka ... a Lucka!" „Zuzka ..."

Nevím, jak to očkování funguje na děti, ale já si říkám pokaždé, když sleduji televizní natáčení, sestávající především z čekání a opakování, jestli všechna ta vynaložená námaha nakonec stojí za to.

MÉDIA JSOU MOCNÁ

Stejně jako se lidé museli naučit vládnout ohněm ku svému prospěchu, musí se naučit vládnout tak i médii. Prvním krokem, jak věci ovládnout a nenechat se ovládnout jimi, je jejich důkladné poznání.

Tenhle do kamene tesatelný citát najdete ve všech dokumentech Dětské televize hned za úvodní citací z Úmluvy o právech dítěte. Je všude, včetně internetové stránky. Jeho autorem je pan Vratislav Hlásek, který spolu s kolegou Janem Budišem projekt Dětské televize před třemi lety vymyslel. Pan Hlásek je velký, černovlasý a vzbuzuje autoritu. Slečna Ivana Hanáková, drobná, blonďatá, je jeho pravá ruka. Funguje tu jako šéf produkce.

Dům dětí a mládeže v Přemyšlenské ulici, Praha-Kobylisy. Pondělní odpoledne. Setkání redakční rady. Dětí je asi padesát a bouřlivě se hemží po místnosti. V rohu pan Hlásek konzultuje scénáře. Konzultuje na dvou proti sobě stojících židlích uprostřed hloučku přihlížejících. On jako supervizor, naproti nervózní mladá scenáristka. Scénář v úvodní fázi je papír vytržený ze sešitu, horem dolem popsaný a přeškrtaný, zmuchlaný rozpačitou dívkou, která na většinu otázek odpovídá: „No, nevím. O tom jsem ještě nepřemýšlela."

Zbylé tvůrčí skupiny sedí v kroužcích po místnosti, překřikují se navzájem a scenáristky v mezičase vyplňují jakýsi test v Bravíčku. Slečna Hanáková zapisuje, kdy kdo bude potřebovat kameru. Vedle se skupinka dohaduje nad nějakým papírem, zkoušejí vymyslet otázky do anketního pořadu a tváří se otráveně, když se jim to moc nedaří. První, co vás napadne, je, že tu všichni vypadají vlastně normálně. Dětská televize není žádný výběrový klub, ale může sem každý. Hoši technici dělají ramena a pérují ty, kteří si zkoušejí před kamerou držet mikrofon. Holky moderátorky pohazují loknami před obrazem sladké Marilyn, který stojí u zdi. Prostě taková normální redakce.

Projekt DTV vznikl před třemi roky. Na rozdíl od běžných videokroužků bylo od začátku jasné, že jde o to, proniknout do televize. Vratislav Hlásek chtěl (a chce) vytvořit síť regionálních redakcí dětské televize, které by vysílaly jak v místních kabelových sítích, tak v celostátním vysílání. Za tři roky práce se podařilo vytvořit jednu fungující redakci v Praze 8, druhá se rozjíždí na Vyšehradě, třetí se připravuje ve spolupráci s dětským sdružením AMAVET. Od Nového roku by měly zahájit i regionální redakce v Ostrově nad Ohří a Čelákovicích.

První rok spolupracovali s místní kabelovou televizí, sháněli techniku, sponzory a lidi. Druhý rok začali točit i na větších celostátních akcích. Třetí rok se jim podařilo prosadit do dětského pořadu Eldorádo na Primě. Každý druhý týden tu odvysílají jednu tříminutovou reportáž. Komu to připadá směšně málo, nepracoval nikdy v televizi.

Onu tezi o mediálním očkování pan Hlásek dětem nevykládá. Nabízí jim zábavu. Na to slyší. Zábava to je, ale vtip spočívá v tom, že Dětská televize funguje do důsledků jako každá skutečná televize.

Musíte si vybrat z existujících formátů pořadů. Momentálně tu dělají cykly Jaké je to, být ... (sportovcem, učitelem, mineralogem), No comment (anketa s politiky), Kdo kolem chodí, sám sobě škodí (znalostní testy s kolemjdoucími) plus reportáže a dokumenty, když se k nim naskytne příležitost. Když si vyberete, musíte vymyslet námět a prosadit ho. Napsat scénář a obhájit ho. Štábní kultura je tu na vysoké úrovni. Na všechno jsou šanony a scénář má sólo desky s předtištěnou košilkou s kolonkami, daty a podpisy. Pak musíte sestavit štáb a donutit kolegy, aby přišli na natáčení všichni a včas. Někdy jednou, někdy víckrát. Kamera se půjčuje a není k dispozici vždy, takže se musíte domluvit s ostatními štáby, kdy ji budou potřebovat ony. Při tom všem brzy zjistíte, že v televizi není nejdůležitější moderátor na obrazovce, ale spolehlivá produkční za zády. Musíte obtelefonovat deset lidí, z nichž dva jsou protivní, dva nemají čas a tři schůzku slíbí, ale nedorazí. Pak natočíte deset verzí „Pro Eldorádo Zuzka a Lucka!" a musíte strávit v počítačové střižně dvě odpoledne, abyste ze spousty balastu vybrali deset použitelných vteřin. Do střižny také nemůžete, kdy se vám zachce. Technici nemají čas vždycky, takže se občas stříhá i o víkendu. V neděli zjistíte, že vám dva záběry chybějí, a laborujete s tím, co zbylo. Schvalovačky jsou dvě – redakční a televizní. Občas vám dramaturg z televize něco vrátí kvůli špatné technické kvalitě nebo proto, že se v záběru objevil vývěsní štít nějaké hospody, která by měla reklamu zdarma. A když se to už konečně vysílá, tak se spolužačka (spolužák), před kterou se chcete vytáhnout, zrovna ty tři minuty zapovídala v kuchyni s maminkou ...

Ale to nevadí, protože v tu chvíli už máte k pasívnímu televiznímu konzumentovi na míle daleko a o televizi víte své. Víte, jak snadno se dá zkreslit odpověď, když jí ustřihnete konec (nebo začátek). Víte, že kameře moc věřit nemůžete, protože to, co neukázala, jako by se ani nestalo. Přitom to podstatné se mohlo dít o deset metrů vedle. Pochopíte, jak snadné je kohokoliv znemožnit, když máte mikrofon v ruce a kameru za zády. Navíc se naučíte mluvit jako rovný s rovným s lidmi, které byste se jinak neodvážili ani oslovit. Vtip mediálního očkování je v tom, že působí spolehlivě, dlouhodobě a aniž o tom víte. Že kamna pálí, uvěříte až ve chvíli, kdy si na ně sáhnete. A už to nikdy nezapomenete. Úvodní přirovnání médií k ohni, se kterým se člověk taky musel naučit zacházet, se panu Hláskovi povedlo.

SCÉNÁŘ NA UKÁZKU

Název pořadu: Filmy; Cyklus: NO COMMENT, otázky pro politiky; Vysílací doba: 3 min.; Místa natáčení: Poslanecká sněmovna, Senát – interiér i exteriér.

ÚVOD:

(Petr přiběhne a zastřelí Maří)

JANA: Hej! Teď by se jí měl teoreticky rozplácnout mozek na zdi!

MAŘĺ: Ale já žádný mozek nemám!

JANA: To je teď jedno! Hlavní je, že takovéhle a podobné scény se v televizi objevují pravidelně.

MAŘĺ: A co na to naši politici?

JANA: Se zájmem to sledují ...

MAŘĺ: ... nebo radši pláčí u dojemných romantických filmů?

JANA: Tak se jich půjdeme zeptat!

OTÁZKY:

Máte rád(a) scény z filmů, kdy mozek teče po zdi nebo je tady a všude kolem rozstřílený na kousky?

Popláčete si rád(a) u dojemných romantických filmů?

A co ufoni, upíři a jiná havěť? Jak ta se vám líbí?

ZÁVĚR:

(Jana a Maří vycházejí z průjezdu, přiběhne Petr a zastřelí Janu)

MAŘĺ: Hele, to ve scénáři nebylo!

PETR: Jé, pardón, to jsem se spletl!

Přiložena listina účinkujících a čtyřikrát formulář svolení k vysílání s podpisy Jana Rumla, Jitky Seitlové, Aleny Palečkové a Josefa Luxe. Scénář 25. 1. 1999. Odvysíláno 15. 2. 1999.

BUDOUCĺ GENERACE

Zasedací síň Senátu. Senátoři jsou bůhvíkde, dnes se tu sešel Dětský parlament. V šatně za bezpečnostním rámem se válí hromada batohů. Prepubertální politici kolotají sálem, natáčí je u toho Dětská televize. Dvoučlenný štáb – kameraman a moderátor Jakub Mařík s kolegou. Pak jsou tu ještě novináři, kteří fotografují dětský parlament v dospělém Senátu, a další novináři, kteří fotografují Dětskou televizi, jak natáčí dětský parlament v dospělém Senátu. Ochranka a paní z tiskového z toho mají oči navrch hlavy.

Senátní znělka, která připomíná slavnostní fanfáry z televizní pohádky, snad poprvé v dějinách této instituce ladí s atmosférou. Jindy se rozhlížíte, kdy přijde princezna a zbrojnoši, a vždycky vás překvapí jen paní Benešová s panem Pithartem. Teď sedí na jejich místě jakási dlouhovlasá krasavice, u pultíku s mikrofonem stojí mladík, hřímá a gestikuluje. Jde mu to hezky. Poslanci bouřlivě tleskají, hlasuje se o vyřazení jakéhosi bodu z programu jednání. Brýlatí chlapečkové v bílých košilích a svetřících s výstřihem do V přerovnávají na stole papíry, hlásí se o slovo a podávají pozměňovací návrhy. Do toho vpadne mezi lavice Jakub Mařík s kamerou a krouží nad listinami, nahlíží poslancům do lavic, postává za slečnou předsedající. Nebýt toho nedělního oblečení, které se nosí spíš na vycházku s maminkou do cukrárny, měl bych pocit, že přihlížím surrealistickému snu. Malí poslanci malinko hlasují a malí novináři o nich natočí malou zprávu do malé televize. Nová generace nastupuje na svá místa.

NÁS TO BAVĺ

Dlouhé regály plné kamenů. Zuzka a Lucka s mikrofonem si naaranžovaly pana mineraloga v jeho pracovně. Přestavěly stůl a křesla, aby bylo kam postavit kameru. Probraly otázky, vyplnily a nechaly podepsat příslušná lejstra. Kameraman zatím natáčí prostřihy v osvětlených vitrínách. Trvá to dlouho. Čekáme. Zkusím navázat hovor (tuším, že s Luckou, ale trochu se mi to plete). Nadhodím něco o kritickém poměru k médiím, ale reakce je nulová. Tak plynule přejdu k tomu, kolik dá každá televizní minuta práce a jestli to vlastně stojí za to, když to potom divák zhltne k chipsům a pořádně ani neví, na co kouká. Lucka (Zuzka) mě zdvořile vyslechne, pokrčí rameny a řekne: „No, víte, já nevím. Nás to baví."

Tomáš Feřtek
Foto Petr Jedinák

Na začátek stránky

Týdeník Karlovarsko přinesl 2. února 2000 první článek o slavnostním otevření redakce Dětské televize v Ostrově.

V Dětské televizi se sešla skvělá parta mladých lidí

HOBBY/ Moderátorky nevylučují, že se s nimi v budoucnu diváci setkají i na obrazovkách velkých televizních stanic

OSTROV - Sedm mladých lidí, kteří si řekli, že vyzkouší, jaké je to pracovat v televizi, se sešlo v nově otevřeném studiu Dětské televize při ostrovském Městském domě dětí a mládeže. V pátek, kdy se studio slavnostně otvíralo, jsme v něm zastihli čtyři z nich: moderátorky a redaktorky Pavlínu Hlaváčovou, Kamilu Pavlíčkovou a Antonii Sedláčkovou a kameramana a střihače Vítka Sháněla.

"Myslím si, že to bude zajímavá zkušenost. Práce v Dětské televizi je zajímavá. Máme totiž možnost setkat se se zajímavými lidmi," vyjádřila Pavlína Hlaváčová mínění všech. Možnosti setkávat se se zajímavými lidmi využily dívky hned první večer. Před objektivem kamery se vystřídali tajemník městského úřadu Zdeněk Sysel, ředitel Městského domu dětí a mládeže Mgr. Ivan Matouš, prokurista ostrovské kabelové televize ing. Marek Poledníček i supervizor dětských televizí v celé republice Vratislav Hlásek. Děvčata v krátkém rozhovoru pro Karlovarské noviny nevyloučila možnost, že se s nimi někdy v budoucnu setkáme i na obrazovkách velkých televizních stanic. "Když by se to povedlo, proč to nevyzkoušet," shodla se.

A jaké to je pracovat jako kameraman a střihač? "Nabídku pracovat v Dětské televizi jsem dostal ve škole. Technika všeho druhu mě baví, takže jsem se rozhodl vyzkoušet to. S kamerou jsem přišel do styku již doma, ale to jsem točil akorát našeho kocoura, tady je to něco jiného. Technika sice vypadá složitě, ale stačí pochopit systém. Pak už to jde," svěřil se Vítek Sháněl. "Je to talent," prozradily na Vítka jeho kolegyně. S výsledky práce Dětské televize se budou moci seznámit diváci ostrovské kabelové televize.

Petr Kozohorský

Na začátek stránky

Týdeník Karlovarsko 9. února 2000 další článek o otevření redakce Dětské televize v Ostrově.

Vysílání nové Dětské televize bude pro kabelovku přínosem

NOVINKA/ Ostrovské studio mladých filmových tvůrců je prvním, ale ne posledním mimopražským, a celkem čtvrtým v republice

OSTROV - Vysílání pořadů nedávno otevřeného studia Dětské televize podle slov prokuristy ostrovské kabelové televize ing. Marka Poledníčka určitě zvedne sledovanost místního vysílání. "Z otevření studia jsem nadšený, je to skvělá věc. Děti na vlastní kůži poznají, jak těžké, ale krásné je dělat vlastní pořady. Oproti nám dospělým mají výhodu, že nejsou vtěsnaní do konvencí a pravidel," doplnil M. Poledníček.

Studio ostrovské Dětské televize je prvním, ale určitě ne posledním mimopražským."Je to čtvrté studio v republice. Při jeho otevření jsme podepsali s ředitelem Městského domu dětí a mládeže mgr. Ivanem Matoušem a prokuristou kabelové televize ing. Markem Poledníčkem dohodu o vstupu ostrovského studia do skupiny Dětských televizí v rámci celé republiky s možností využívat loga," uvedl supervizor projektu Dětských televizí Vratislav Hlásek. Podle jeho slov už projevila zájem o zřízení dětského studia i další města."Konkrétní informace o záměru mám již z Ústí nad Labem, Čelákovic, Jihlavy a Olomouce. Zájem mají ale i další města," doplnil.

Děti, které v jednotlivých studiích pracují, mají možnost prosadit se. Podle Hláskových slov vysílala materiály natočené dětmi z Prahy 8 po celý loňský rok televize Prima. "Je to všechno dílo dětí. Od námětu až po střih. Dospělí do jejich práce vůbec nezasahují," konstatoval V. Hlásek. Spolupráci se studiem Dětské televize se nebrání ani Marek Poledníček. "Počítáme s tím, že děti budou dělat reportáže do našeho dětského pořadu Kukátko. Zpočátku ale nechceme mladé tvůrce nutit do dodržování přesných termínů. Možná v budoucnu uvedeme na obrazovky i samostatný dětský pořad. Ale to ukáže až čas," dodal M. Poledníček.

Petr Kozohorský

Na začátek stránky