Jurské období



Po celých 72 milionů let jurského období docházelo na povrchu naší planety k významným změnám v poloze kontinentů. Na počátku jury ještě existovala Pangea jako jediný, celistvý superkontinent. Moře Tethys však postupně pronikalo stále hlouběji do klesající oblasti mezi africkým štítem a Laurasií. Počátkem jury zaplavily vody četných moří obrocské území Evropy a Asie. K prvnímu propojení mezi mořem Thetys a pacifickým prostředím suerkontinentu Pangea došlo tehdy, kdy se během jurské transgrese (přelévání moří přes poklesávající pevniny) začal otvírat Atlanský oceán. Tímto zpúsobem byla Pangea rozdělena na severní kontinent - Laurasii a jižní kontinent, který dostal jméno Gondwana, ten se později, koncem jury, dále rozdělil na menší kontinenty.

Podnebí v juře

Díky obrovským přívalům vod, které zaplavily rozsáhlá ůzemí Evropy a Asie, se změnilo mírném až suché podnebí, chrakteristické pro trias, teplé a vlhké klima jurského období. I relativně široký rovníkový pás, rozprostírající se zhruba mezi dnešním Grónskem a Jižní Afrikou, se vyznačovall stabilní teplotou. Průmšrná teplota moří se pohybovala v rozmezí od 20 do 30 C. Směrem k pólům se teplota oceánských vod přirozeně snižovala, ale ani tam nikdy neklesla pod 10 C, nebyly tedy ani polární ledovce.

Flóra

K evolučním proměnám jurské flóry docházelo velice pozvolna. Protože budoucí samostatné kontinenty ještě byly mezi sebou propojeny, mohly se tehdejší rostliny snadno rozšířit po celém světě. Stromový kapradinám, které byly charkteristické pro toto období, se dařilo převážně v tropech, kdežto bylinné rostlinné formy převládaly v chladnějších klimatických zónách, například na Sibiři. V raně jurském období byly hojné a značně geograficky rozšířené kapradiny čeleďi Dipteridaceae, zejména rody Thaumathopteris a Clathropteris. Předpoklídí se, že byly vázány na teplé a vlhké klima. Dařilo se však i jiným kapradinám (Caytoniales, Motoniaceae) a přesličkám včetně druhu Equisetites munsteri. Z nahosemenných stojí za zmínku skupina rostlin benetitových, podobných dnešním rostlinám cykasovitým, které v juře značně získaly na výzanmu. Jehličnany jako Podozamites a Ginkgo byly hlavní složkou pralesů na asijském kontinentu. V juře se také poprvé setkáváme s předchůdci dnešních borovic, cedrů, sekvojí a cypřišů, zatímco rostliny blahočetovité (Araucauriaceae) a tisovcovité (Taxodiaceae) byly již tehdy běžné. V Patagonii se zachovaly celé lesy zkamenělých stromů tisovcovitých (např. Paraucaria) a araukárií. Kapradiny se hojně vyskytovaly při pobřeží moře Thetys, odkud se šířily dále na východ. V mořích byly v té době hojné řasy. Některé z nich (Solenopora, Dasycladaceae) sehrály velmi důležitou roli při tvorbě vápenců.

Fauna

Dinosauři nebyli jedinými charakteristickými zvířaty jurského období. V té době se zančně rozšířili také prvoci ze skupin dírkonošců (Foraminifera) a množství nejrůznějších forem korálů. O jaké množství v tehdejších teplých mořích šlo, je patrné z obrovských fosilních korálových útesů. K tvorbě těchto útesů však významně přispěli i jiní živočichové, jako měkkýši, křemičité houby a mechovky. Ramenonožci (Brachiopoda) se v juře vyskytovali méně, neboť je nahradili mlži (Lamellibranchia). Nejdůležitějším bezobratlým živočichy byli v tomto období opět hlavonožci (amoniti), kteří koncem triasu málem vyhynuli. Zástupci jedné jejich čeledi - Phylloceratidae - však tehdejší hromadné vymírání přežili a amonitiv juře zaznamenali přímo explozivní rozvoj. V některých oblastech byly častým obyvatelem mořských mělčin lilijice (Crinoidea). Většinou byly pevněpřisedlé k mořskému dnu, ale existovaly i volně plovoucí formy. Hojně rozšířené byly i mořské ježovky (Asteroidea), hadice (Ophiuroidea), krabi a jiní korýši. Sladké kontinentální vody i slané vody tehdejších moří byly životním prostředím pro mnoho druhů ryb. Tělo některývh z nivh chránily silné kostěné šupiny. Značně rozšířeni byli i žraloci a rejnoci, kteří se příliš nelišili od dnešních forem. Nejpozorohodnějšími vodními živočichy však byli mořští plazi, zejména ichtyosauři (ryboještěři) a plesiosauři. Jedním z největších plesiosaurů v mořích severoamerického kontinentu byl Elasmosaurus, dorůstal délky až 13 metrů. Jurské mokřady, močály a jezírka byly příhodným životním prostředím pro první žáby. Nejstarší dochované žáby pocházejí z Argentiny (Notobatrachus, Vierraella), Anglie (Eodiscoglossus), Severní Amerika a Iberského poloostrova. Krokodýli jsou dnes většinou obyvateli sladkých vod. V juře tomu však bylo jinak. Například Metriorhynchus a Geosaurus žili v mořích. Mořští krokodýli dokonale plavali, protože měli na ocase ploutevní lem a končetiny byly přeměněny v jakási pádla. Všichni krokodýli také nebyli velcí a zdá se, že se přizpůsobovali životu na souši. Někde žili v mořských mělčinách docela malí krokodýli, jako například Alligatorium o celkové délce 40 cm nebo Alligatorellus, který byl dlouhý jen 22 cm, živili se zřejmě drobnými bezobratlými rybami.

Zpět