	Dinosauři
Příspěvky o dinosaurech
	Vaše příspěvky Zde bych si představoval Vaše příspěvky o dinosaurech, a proto máte-li co říci, napište mi email a já Vám Váš příspěvek na tuto stranu umístím. Děkuji. Jinak by se zde také měli objevovat zajímavé články z internetu s tématikou dinosaurů. Soutěž, soutěž a soutěž Pozor vyhlašuji soutěž o nejlepší krátkou dinosauří povídku. Jedinou podmínkou je, že se v ní musí alespoň jedenkrát vyskytnout dinosaurus triceratops. Nejlepší povídka bude náležitě ohodnocena (CD-ROM). Své povídky zasílejte na můj email. Na ukázku se můžete podívat dole na stránce. Navštivte Saurierpark Saurierpark se nachází v Německu, poblíž města Bautzen u vesnice Kleinwelka (přímo na sever u našich hranic). Z počátku to byl projekt jednoho nadšence, který tvořil dinosaury z betonové směsi v životní velikosti. Poté vznikl přímo park s dinosaury, tedy Saurierpark. Dnes je v tomto neobvyklém parku na desítky dinosaurů, jeden je vyfocen viz. níže.(triceratops) Zajímavý článek na internetu Jste-li připojeni, určitě si přečtěte tento článek nazvaný Nemoc z přetížení. Jak by vypadal přeživší dinosaurus dnes? Začátkem osmdesátých let vyslovil americký paleontolog Dale Russel doměnku, podle níž by se dinosauři, kdyby přežili, mohli stát předky inteligentních, člověku podobných tvorů, dinosauroidů. Jako výchozí typ byl použit malý, obratný dinosaurus troodon. Tento dinosaurus měl na svojí dobu poměrně velký mozek a byl velmi pohyblivý. Na obrázku je vidět, jak by takový dinosauroid mohl vypadat. Povídka na téma Triceratops Triceratops "Plavuně se zakomíhaly a vzduch se pohnul. Bylo slyšet silné dunění, které se neustále přibližovalo. Najednou se na okraji planiny objevil oblak prachu. Za chvíli už bylo vidět obrovské běžící stádo mohutných triceratopsů. Nejsilnější samci se drželi vpředu, uprostřed bylo vidět mnoho mláďat a vedle nich jejich matky. Stádo se prohnalo s ohlušujícím duněním kolem skupinky plavuní a cykasů, jež se rozkývaly. Na chvíli se zdál klid, dokud se neozval řev, který se snad nedá ani k něčemu přirovnat. Pak se vynořila silueta dravého Albertosaura, který se rychlými kroky přibližoval. Svaly se pod kůží míhaly a obrovský dravec za sebou v půdě zanechával stopy nezaměnitelné s žádným jiným dinosaurem. Zanedlouho dohnal stádo triceratopsů, které, vědomo si nebezpečí, se seskupilo do kruhu. V popředí stáli samci se svými nebezpečně vyčnívajícími ostrými rohy, uvnitř kruhu mláďata. Albertosaurus chvíli obcházel kruh a pokoušel se rozdělit stádo na více částí. Avšak ostré rohy ho odrazovaly od rychlého útoku. Musel vyčkávat. Tu se najednou ze stáda oddělila skupinka tří triceratopsů, zřejmě vyděšená se dala na útěk. Albertosaurus hbitě zareagoval. Mohutný skok vpřed a ostré zuby se zaryly do tvrdé kůže na hřbetě. Krev se vylila z čerstvé rány. Albertosaurus se napřímil a zaútočil podruhé. Překvapený triceratops otočil svou hlavu přímo proti útočníkovi. Albertosaurus už nestačil odskočit. Do jeho břicha se zaryl bílý roh triceratopse, dravec zařval. Zasadil svou poslední ránu znovu na hřbet. Vyrval kus čerstvého masa. Poté se zhroutil na poraněného triceratopse. Ten, zaklesnutý do Albertosaura, zemřel za chvíli potom na své velké zranění. No a tady to máš." dořekl Gullber, otočil se směrem k vykopávkám a ukázal na stopy v půdě staré mnoho miliónů let. (rad.) "Ufo jsou stroje času z budoucnosti" Bylo pravé poledne, paprsky slunce dopadaly na vyprahlou zem, která popukala v dlouhých spárách. Vzduch se tetelil, jak horký proud vzduchu stoupal od země. Jenom šero druhohorního pralesa skýtalo dusný ale stinný úkryt. Stromy zapraštěly a z pralesa se vynořil mohutný samec triceratopse. Žhavé paprsky slunce se mu zaryly do očí a on na chvíli oslepl. Když se koněčně rozhlédl, spatřil před sebou obrovské vyschlé pláně, které byly tu a tam posety ostrůvky křovisek. Vydal se směrem od pralesa. Nevěděl, kam míří, ale chtěl být co nejdále odtud. V poslední době se odtrhl od stáda, protože nezvítězil v boji o vůdce a byl od stáda vyhoštěn. Rozhodl se žít samotářsky, což přinášelo volnost, ale také více nebezpečí. Měl hlad, a tak začal okusovat křoviska. K večeru, kdy slunce už pohasínalo, došel do mokřad s obrovským porostem přesliček. Na noc se uvelebil v podrostu, kde byl dobře chráněn. Tak to šlo den za dnem a samotářský triceratops byl čím dál tím více zapšklý a nepřátelský. Jednoho dne dorazil k mršině tyranosaura. Obhlédl ji a zpozoroval, že vedle ní leží cosi, co předtím nikdy neviděl. Vypadalo to jako malý ohavný dinosaurus, ale nemělo to ocas a byly vidět zřetelnější končetiny. Najednou se v tom malém mozku triceratopse objevila malá vtíravá myšlenka, najednou a zničeho nic. Už vím, co to je, uvědomil si triceratops. Rozhlédl se a uviděl nedaleko okrouhlou věc, na které byly zřetelné šrámy, které teď odrážely paprsky lesknoucí se stříbřitým odstínem. Opět se podíval dolů a už nebylo pochyb, to co před sebou viděl, byl .....(ips.) Okamžik Nelámal si příliš hlavu, kdy a odkud přišel první varovný signál. Zkrátka věděl, že mu hrozí velké nebezpečí a chystal se mu čelit. Obranný systém, zdokonalovaný mnoha generacemi, pracoval podle letitých instinktů. Jeho slabinou byla záda, která potřeboval mít krytá. Nikdy se nevzdaloval od bezpečných míst natolik, aby se k nim v případě potřeby nemohl včas dostat. Vyrazil. Nevěděl, odkud se nepřítel objeví, ale rozhodně byl blízko. Ani skalní převis, kde by se mohl nebezpečí postavit, nebyl daleko. Spěchal, ale pak se stalo něco, s čím nepočítal. Do cesty se mu připletl padlý kmen, který musel obejít. Okamžik zdržení, jindy maličkost, dnes možná osudová chyba. Slabé záchvěvy půdy byly prvním znamením. Nemusel se ohlížet, věděl přesně, jak rychlý a nebezpečný je jeho nepřítel. Nebude-li včas u skalního srázu, nebude dost rychlý, aby se ubránil nelítostnému zabijákovi. Pohyboval se maximální rychlostí. Ke skále chybělo již jen pár metrů, ale protivník byl již příliš blízko Uslyšel za sebou rychlé skoky a radostný ryk. Dravec byl přesvědčen o svém úspěchu.. "Otočit! Rychle se musíš otočit!" zněl příkaz bezpečnostního systému. Pozdě! Tupá bolest projela signální soustavou a mohutný úder ho srazil k zemi. Ze zad mu prýštila krev a její pach zvýšil zuřivost útočníka. Ještě, než se mu podařilo otočit, zaryla se rvoucí čelist znovu do jeho zad. Konečně se otočil a nastavil obranný štít. Přes těžké poranění ho však další rána zastihla již připraveného. Prudkou ránu z boku se mu podařilo odrazit štítem. Naděje ještě žije! Hlavně, že stojí tak blízko skály, že nepřítel nemůže zahájit svůj strašlivý tanec smrti, který téměř vždy končil vítězným skřekem dravce. Boj pokračoval. Krev se z něj řinula proudem a on věděl, že zanedlouho ho začnou opouštět síly. Těsně pod štítem ho zasáhl další úder. Nepřítel je zřejmě velmi zkušený. Po dalším úderu pocítil, jak se dravec opět zahryzl do živého masa. Věděl, že se blíží konec a vzepjal se k poslední obraně. Prudkým švihem vyvedl útočníka z rovnováhy a nedbaje na bolest vložil všechnu zbylou sílu do překvapivého útoku. Bolest v zádech přehlušila vše ostatní, takže ani necítil, jak útočný hrot proráží světlé břicho nepřítele. Následující trhnutí hlavou bylo dvojnásob těžké, ale nebyl si jist, zda to bylo jeho vlastním zraněním, nebo zda opravdu pronikl dostatečně hluboko do mohutného těla odvěkého protivníka. Pak vše zmizelo za milosrdnou clonou temnot. Nevěděl, jak dlouho ležel bez hnutí, ale důležité bylo, že se probral k vědomí. Možná to byl okamžik, možná mnoho hodin. Nekonečně pomalu sbíral síly a pak krok za krokem namáhavě odcházel. Ani tentokrát se nemusel ohlížet. Věděl, že ho od věčnosti dělil opravdu pouhý okamžik. Triceratops se třemi mohutnými rohy na svém štítu se pomalu vzdaloval od mrtvého tyranosaura, dravce jurského světa. (Jiří Červinka)

Dinosauři

Příspěvky o dinosaurech

Vaše příspěvky

Zde bych si představoval Vaše příspěvky o dinosaurech, a proto máte-li co říci, napište mi email a já Vám Váš příspěvek na tuto stranu umístím. Děkuji. Jinak by se zde také měli objevovat zajímavé články z internetu s tématikou dinosaurů.

Soutěž, soutěž a soutěž

Pozor vyhlašuji soutěž o nejlepší krátkou dinosauří povídku. Jedinou podmínkou je, že se v ní musí alespoň jedenkrát vyskytnout dinosaurus triceratops. Nejlepší povídka bude náležitě ohodnocena (CD-ROM). Své povídky zasílejte na můj email. Na ukázku se můžete podívat dole na stránce.

Navštivte Saurierpark

Saurierpark se nachází v Německu, poblíž města Bautzen u vesnice Kleinwelka (přímo na sever u našich hranic). Z počátku to byl projekt jednoho nadšence, který tvořil dinosaury z betonové směsi v životní velikosti. Poté vznikl přímo park s dinosaury, tedy Saurierpark. Dnes je v tomto neobvyklém parku na desítky dinosaurů, jeden je vyfocen viz. níže.(triceratops)

Zajímavý článek na internetu

Jste-li připojeni, určitě si přečtěte tento článek nazvaný Nemoc z přetížení.

Jak by vypadal přeživší dinosaurus dnes?

Začátkem osmdesátých let vyslovil americký paleontolog Dale Russel doměnku, podle níž by se dinosauři, kdyby přežili, mohli stát předky inteligentních, člověku podobných tvorů, dinosauroidů. Jako výchozí typ byl použit malý, obratný dinosaurus troodon. Tento dinosaurus měl na svojí dobu poměrně velký mozek a byl velmi pohyblivý. Na obrázku je vidět, jak by takový dinosauroid mohl vypadat.
troodon

Povídka na téma Triceratops

Triceratops
"Plavuně se zakomíhaly a vzduch se pohnul. Bylo slyšet silné dunění, které se neustále přibližovalo. Najednou se na okraji planiny objevil oblak prachu. Za chvíli už bylo vidět obrovské běžící stádo mohutných triceratopsů. Nejsilnější samci se drželi vpředu, uprostřed bylo vidět mnoho mláďat a vedle nich jejich matky. Stádo se prohnalo s ohlušujícím duněním kolem skupinky plavuní a cykasů, jež se rozkývaly. Na chvíli se zdál klid, dokud se neozval řev, který se snad nedá ani k něčemu přirovnat. Pak se vynořila silueta dravého Albertosaura, který se rychlými kroky přibližoval. Svaly se pod kůží míhaly a obrovský dravec za sebou v půdě zanechával stopy nezaměnitelné s žádným jiným dinosaurem. Zanedlouho dohnal stádo triceratopsů, které, vědomo si nebezpečí, se seskupilo do kruhu. V popředí stáli samci se svými nebezpečně vyčnívajícími ostrými rohy, uvnitř kruhu mláďata. Albertosaurus chvíli obcházel kruh a pokoušel se rozdělit stádo na více částí. Avšak ostré rohy ho odrazovaly od rychlého útoku. Musel vyčkávat. Tu se najednou ze stáda oddělila skupinka tří triceratopsů, zřejmě vyděšená se dala na útěk. Albertosaurus hbitě zareagoval. Mohutný skok vpřed a ostré zuby se zaryly do tvrdé kůže na hřbetě. Krev se vylila z čerstvé rány. Albertosaurus se napřímil a zaútočil podruhé. Překvapený triceratops otočil svou hlavu přímo proti útočníkovi. Albertosaurus už nestačil odskočit. Do jeho břicha se zaryl bílý roh triceratopse, dravec zařval. Zasadil svou poslední ránu znovu na hřbet. Vyrval kus čerstvého masa. Poté se zhroutil na poraněného triceratopse. Ten, zaklesnutý do Albertosaura, zemřel za chvíli potom na své velké zranění. No a tady to máš." dořekl Gullber, otočil se směrem k vykopávkám a ukázal na stopy v půdě staré mnoho miliónů let. (rad.)
"Ufo jsou stroje času z budoucnosti"
Bylo pravé poledne, paprsky slunce dopadaly na vyprahlou zem, která popukala v dlouhých spárách. Vzduch se tetelil, jak horký proud vzduchu stoupal od země. Jenom šero druhohorního pralesa skýtalo dusný ale stinný úkryt. Stromy zapraštěly a z pralesa se vynořil mohutný samec triceratopse. Žhavé paprsky slunce se mu zaryly do očí a on na chvíli oslepl. Když se koněčně rozhlédl, spatřil před sebou obrovské vyschlé pláně, které byly tu a tam posety ostrůvky křovisek. Vydal se směrem od pralesa. Nevěděl, kam míří, ale chtěl být co nejdále odtud. V poslední době se odtrhl od stáda, protože nezvítězil v boji o vůdce a byl od stáda vyhoštěn. Rozhodl se žít samotářsky, což přinášelo volnost, ale také více nebezpečí. Měl hlad, a tak začal okusovat křoviska. K večeru, kdy slunce už pohasínalo, došel do mokřad s obrovským porostem přesliček. Na noc se uvelebil v podrostu, kde byl dobře chráněn. Tak to šlo den za dnem a samotářský triceratops byl čím dál tím více zapšklý a nepřátelský. Jednoho dne dorazil k mršině tyranosaura. Obhlédl ji a zpozoroval, že vedle ní leží cosi, co předtím nikdy neviděl. Vypadalo to jako malý ohavný dinosaurus, ale nemělo to ocas a byly vidět zřetelnější končetiny. Najednou se v tom malém mozku triceratopse objevila malá vtíravá myšlenka, najednou a zničeho nic. Už vím, co to je, uvědomil si triceratops. Rozhlédl se a uviděl nedaleko okrouhlou věc, na které byly zřetelné šrámy, které teď odrážely paprsky lesknoucí se stříbřitým odstínem. Opět se podíval dolů a už nebylo pochyb, to co před sebou viděl, byl .....(ips.)

Okamžik

Nelámal si příliš hlavu, kdy a odkud přišel první varovný signál. Zkrátka věděl, že mu hrozí velké nebezpečí a chystal se mu čelit. Obranný systém, zdokonalovaný mnoha generacemi, pracoval podle letitých instinktů. Jeho slabinou byla záda, která potřeboval mít krytá. Nikdy se nevzdaloval od bezpečných míst natolik, aby se k nim v případě potřeby nemohl včas dostat. Vyrazil.
Nevěděl, odkud se nepřítel objeví, ale rozhodně byl blízko. Ani skalní převis, kde by se mohl nebezpečí postavit, nebyl daleko. Spěchal, ale pak se stalo něco, s čím nepočítal. Do cesty se mu připletl padlý kmen, který musel obejít. Okamžik zdržení, jindy maličkost, dnes možná osudová chyba. Slabé záchvěvy půdy byly prvním znamením. Nemusel se ohlížet, věděl přesně, jak rychlý a nebezpečný je jeho nepřítel. Nebude-li včas u skalního srázu, nebude dost rychlý, aby se ubránil nelítostnému zabijákovi.
Pohyboval se maximální rychlostí. Ke skále chybělo již jen pár metrů, ale protivník byl již příliš blízko Uslyšel za sebou rychlé skoky a radostný ryk. Dravec byl přesvědčen o svém úspěchu.. "Otočit! Rychle se musíš otočit!" zněl příkaz bezpečnostního systému. Pozdě! Tupá bolest projela signální soustavou a mohutný úder ho srazil k zemi. Ze zad mu prýštila krev a její pach zvýšil zuřivost útočníka. Ještě, než se mu podařilo otočit, zaryla se rvoucí čelist znovu do jeho zad.
Konečně se otočil a nastavil obranný štít. Přes těžké poranění ho však další rána zastihla již připraveného. Prudkou ránu z boku se mu podařilo odrazit štítem. Naděje ještě žije! Hlavně, že stojí tak blízko skály, že nepřítel nemůže zahájit svůj strašlivý tanec smrti, který téměř vždy končil vítězným skřekem dravce.
Boj pokračoval. Krev se z něj řinula proudem a on věděl, že zanedlouho ho začnou opouštět síly. Těsně pod štítem ho zasáhl další úder. Nepřítel je zřejmě velmi zkušený. Po dalším úderu pocítil, jak se dravec opět zahryzl do živého masa. Věděl, že se blíží konec a vzepjal se k poslední obraně. Prudkým švihem vyvedl útočníka z rovnováhy a nedbaje na bolest vložil všechnu zbylou sílu do překvapivého útoku. Bolest v zádech přehlušila vše ostatní, takže ani necítil, jak útočný hrot proráží světlé břicho nepřítele. Následující trhnutí hlavou bylo dvojnásob těžké, ale nebyl si jist, zda to bylo jeho vlastním zraněním, nebo zda opravdu pronikl dostatečně hluboko do mohutného těla odvěkého protivníka. Pak vše zmizelo za milosrdnou clonou temnot.
Nevěděl, jak dlouho ležel bez hnutí, ale důležité bylo, že se probral k vědomí. Možná to byl okamžik, možná mnoho hodin. Nekonečně pomalu sbíral síly a pak krok za krokem namáhavě odcházel. Ani tentokrát se nemusel ohlížet. Věděl, že ho od věčnosti dělil opravdu pouhý okamžik. Triceratops se třemi mohutnými rohy na svém štítu se pomalu vzdaloval od mrtvého tyranosaura, dravce jurského světa.

(Jiří Červinka)