V HynΦicφch u NovΘho JiΦφna
se 22. Φervence 1822 narodil v chudΘ rolnickΘ rodin∞ Johan Mendel.
Otec pracoval na robot∞ a v²chovy Johanna se ujal mφstnφ farß° Schreiber, kter²
öpro luterßnskΘ nßzoryö byl p°elo₧en do HynΦic a zalo₧il tam ovocnß°skou
Ükolu. Johann Mendel byl nadan², ale na jeho dalÜφ studie nem∞la rodina penφze.
Farß° Schreiber vÜak p°esv∞dΦil opata Nappa, aby mladφka p°ijal do Brn∞nskΘho
klßÜtera, kde se mu dostalo dalÜφho vzd∞lßnφ. Johann vstoupil do klßÜtera a
v roce 1843 p°ijal jmΘno Gregor.
V Brn∞ byl oblφben²m uΦitelem, kter² vÜak
propadl ze zkouÜek z biologie. Proto ho opat Napp poslal do Vφdn∞ na studium
matematiky a fyziky u profesora Christiana Dopplera. Jde o znßmΘho objevitele efektu,
kter² byl po n∞m nazvßn a kter² znßme z dennφho ₧ivota: letadlo nebo auto,
kterΘ se k nßm p°ibli₧uje, vydßvß vyÜÜφ zvuk, ne₧ kdy₧ se od nßs
vzdaluje.
Kdy₧ ho opat povolal zp∞t do Brna, dal mu za ·kol
pomoci moravsk²m Ülechtitel∙m v objasn∞nφ pravidel d∞diΦnosti. Pro n∞ bylo
zßhadou, ₧e p°i k°φ₧enφ urΦitß vlastnost jakoby zmizela a op∞t se zase objevila.
Mendel se rozhodl pou₧φt ke studiu hrßch, proto₧e s nφm u₧ se uskuteΦnilo
mnoho pokus∙ v minulosti a na klßÜternφ zahrad∞ se snadno p∞stoval.
Za sv∞tov² v²znam sv²ch studiφ z velkΘ
Φßsti vd∞Φφ Mendel svΘ fyzikßlnφ, chemickΘ a matematickΘ pr∙prav∞. Mendel byl
ve Vφdni dobr²m experimentßtorem a z chemickΘ laborato°e pro n∞j bylo
samoz°ejm²m po₧adavkem, ₧e do pokusu musφ vzφt ôΦistΘ lßtkyö, co₧
v p°φpad∞ hrach∙ bylo to, co dnes naz²vßme ΦistΘ linie. P°edevÜφm
si vybral jasn∞ definovanΘ pßrovΘ znaky typu budía nebo: bφlou Φi Φervenou barvu
kv∞tu, hladk² nebo svraÜt∞l² povrch hrßÜk∙ a jejich barvu zelenou nebo ₧lutou. To
bylo velmi d∙le₧itΘ, proto₧e p°ed nφm se v∞tÜinou sledovaly velmi komplexnφ
znaky, jako je v²nos, velikost plod∙, pevnost stΘbla a podobn∞. Pak k°φ₧il mezi
sebou rostliny tak dlouho, a₧ dostal takovΘ linie, kterΘ p°i dalÜφm k°φ₧enφ
m∞ly stßle jen jednu z pßrov²ch vlastnostφ.
╚istΘ linie zk°φ₧il mezi sebou a ov∞°il si, ₧e
platφ pravidlo bu∩ a nebo: k°φ₧enφm Φerven²ch a bφl²ch hrach∙ nedostal hrachy
r∙₧ovΘ, ale vÜechny ΦervenΘ. To byl onen ·kaz pozorovan² Ülechtiteli: bφlß
barva zmizela. Kdy₧ tyto potomky, kterΘ se oznaΦujφ jako prvnφ filißlnφ generace,
Φili F1, zk°φ₧il mezi sebou, op∞t se objevily krom∞ Φerven²ch i bφle
kvetoucφ rostliny. V tom uzlovΘm bod∞ se op∞t projevil jeho fyzikßlnφ zp∙sob
myÜlenφ: v²sledky hodnotil kvantitativn∞, poΦφtal kolik je Φerven∞ a kolik bφle
kvetoucφch hrach∙ ve vÜech nßsledn²ch k°φ₧enφch. Podobn∞ postupoval i p°i
sledovßnφ dalÜφch znak∙, kterΘ si vybral. Zjistil, ₧e vlastnost, kterß v prvΘ
generaci (F1) zmizela, nap°φklad bφl² kv∞t, se v druhΘ (F2) vzniklΘ
k°φ₧enφm jedinc∙ z F1 mezi sebou, objevφ ve t°etin∞ rostlin. Zato vÜak tato
t°etina se chovß jako Φistß linie, proto₧e k°φ₧ena mezi sebou, dß v₧dy bφlΘ
kv∞ty. U Φerven∞ kvetoucφch hrach∙ tomu tak nenφ: v jejich potomstvu se op∞t
objevuje bφlß barva.
P°i vyslovenφ hypotΘzy, kterß by takovΘ chovßnφ
vysv∞tlila, se op∞t projevila Mendelova zkuÜenost z chemie. V∞d∞l, ₧e p°em∞ny
lßtek v chemii majφ p°φΦinu v p°eskupovßnφ prvk∙, ze kter²ch jsou
slo₧eny. Vyslovil proto nßzor, ₧e i vlastnosti organism∙, v jeho pokusech
hrach∙, jsou v²sledkem slo₧enφ dvou prvk∙ û element∙ -, kterΘ zφskaly od sv²ch
rodiΦ∙. Nynφ t∞mto pßrov²m prvk∙m °φkßme alely. K°φ₧enφm bφle a
Φerven∞ kvetoucφch hrach∙ se v F1 mφsφ se v potomstvu vyskytne jak alela
pro Φervenou, tak alela pro bφlou barvu. Proto₧e v²slednß barva nenφ r∙₧ovß,
musφ se projevit jen jedena z nich, ta ôsiln∞jÜφö, naz²vanß dominantnφ.
Druhß, kterß ustoupφ, je recesivnφ. Nezanikß vÜak, pouze se neprojevuje.
P°i dalÜφm k°φ₧enφ mezi jedinci F1 ka₧d²
z rodiΦ∙ p°inese ob∞ alely, kterΘ se nßhodn∞ kombinujφ do dvojic:
(bΦ) X (bΦ) 
(bb) + (bΦ) + (Φb) + (ΦΦ)
Proto₧e Φervenß barva je dominantnφ, vÜechny
kombinace, kterΘ obsahujφ alelu pro Φervenou barvu, majφ ΦervenΘ kv∞ty. Jedin∞
kombinace (bb) kvete bφle a je skuteΦn∞ Φistou liniφ. TakovΘto kombinace stejn²ch
alel naz²vßme homozygotnφ a kombinace, ve kter²ch jsou r∙znΘ alely, jsou heterozygotnφ.
Vidφme, ₧e mezi hrachy kvetoucφmi Φerven∞ jsou jak homozygotnφ jedinci (ΦΦ), tak
heterozygotnφ (Φb) a (bΦ), kter²ch je dvakrßt tolik, proto₧e nezßle₧φ na tom,
v jakΘm po°adφ jednotlivΘ alely pφÜeme. Heterozygotnφ jedinci k°φ₧eni mezi
sebou, jak jsme vid∞li v²Üe, nutn∞ op∞t vyÜt∞pφ homozygotnφ kombinaci (bb), a
proto se p°i vzßjemnΘm k°φ₧enφ Φerven∞ kvetoucφch hrach∙ generace F2 op∞t
objevφ v potomstvu (tj. v F3) bφlΘ kv∞ty. Zßhada, proΦ n∞kterß vlastnost
p°i k°φ₧enφ zmizφ a pozd∞ji se op∞t objevφ, byla vysv∞tlena.
P°φÜt∞ si vysv∞tlφme jeÜt∞ dalÜφ pokusy,
kterΘ Mendel provßd∞l. Pro v²roΦφ v p°φÜtφm roce je d∙le₧itΘ vÜak to,
₧e svΘ v²sledky Gregor Mendel uve°ejnil v roce 1865 v zcela neznßmΘm Φasopise Verhandlungen,
kter² byl ve v∞deckΘm sv∞t∞ neznßm². A₧ po t°iceti p∞ti letech,
v roce 1900, t°i botanici Hugo de Vries, Karl Correns a Erich von Tschermak, kte°φ
d∞lali podobnΘ pokusy, objevili Mendelovu prßci p°i d∙kladnΘm studiu literatury. Ti
se postarali, aby se s nφ v∞deck² sv∞t seznßmil, a proto rok 1900 se pova₧uje
za zrod v∞deckΘ genetiky.
Dnes jsme se seznßmili s t∞mito pojmy:
