Jako pomůcku pro takovou orientaci stručně uvedeme ty základní principy , které se vyskytují na třecí ploše mezi WTO a GMO. Podrobněji jsme je vysvětlili v květnovém vydání zpravodaje BIOTRENDIn. Bylo by však zbabělé, kdybychom sami sešli s kůží na trh a nepokusili se zformulovat naše stanovisko.

Principy WTO uplatňované ve vztahu ke GMO

Obecná dohoda o cenách a obchodu (General Agreement on Tarifs and Trade - GATT) dala po Uruguayském kole v roce 1993 základ Světové obchodní organizaci (World Trade Organisation - WTO), která dbá o rovné podmínky na světovém trhu dodržováním různých mezinárodních dohod.

Vzhledem k zvláštnímu charakteru obchodu se zemědělskými produkty, který je vlastně obchod s živými organismy, lze uplatnit výjimky z pravidel volného obchodu. WTO však dbá na to, aby tato Obchodní opatření z titulu ekologických podmínek (Trade-related Environmental Measures - TREMs) nebyla pouhou záminkou k protekcionistickým brzdám volného obchodu. To mají zabezpečit mezinárodní dohody, z nichž nejvýznamnější je obecná Dohoda o technických překážkách obchodu (Agreement on Technical Barriers to Trade, "Standards Code") a pro zemědělské produkty významná Dohoda o uplatnění sanitárních a rostlinolékařských opatření (Agreement on the Application of Sanitary and Phytosanitary Measures - SPS) .

Posledně citovaná dohoda se opírá o tři mezinárodní nástroje: Codex Alimentarius (společný dokument FAO a WHO), Epizootickou mezinárodní kancelář (Office International de Epizooties) a Mezinárodní úmluvu o ochraně rostlin (International Plant Protection Convention - IPPC), která je dokumentem FAO, a je na rozdíl od doporučení prvých dvou závazná.

IPPC vstoupila v platnost v roce 1952 a byla novelizována v letech 1979 a 1997. Poslední novelizace ji učinila prováděcím nástrojem SPS a k tomu ustavený Výbor expertů vytvořil Mezinárodní standardy rostlinolékařských opatření (International Standards for Phytosanitary Measures - ISPMs). Nejsou sice závazné, ale opatření, která jsou provedena v souhlase s nimi, se uznávají jako oprávněné TREMs.

SPS dává zemím právo omezit obchod, nebo zavést určitá opatření, pokud je to nutné pro ochranu zdraví lidí, zvířat a rostlin, což je již zakotveno v GATT v článku XX pod písmenem (b).

Opatřením jsou např. zpracování, kontroly, certifikace, balení, nebo označování. Mohou být však použita jen tehdy, jsou-li založena na vědeckých principech, v míře pouze nezbytné k dosažení požadované ochrany a jen po dobu, která je vědecky zdůvodněná jako nutná, a nesmí být zástěrkou pro ochranářská opatření. V případech, kdy není dostatek vědeckých podkladů, mohou státy přijmout přechodná opatření na základě existujících informací, případně s předběžnou opatrností, ale musí se snažit potřebné vědecké podklady získat a jakmile jsou k disposici, obchodní opatření podle nich upravit.

Tam kde je to možné, mají být přijata opatření na základě mezinárodních standardů. Přísnější opatření musí být vědecky zdůvodněna a mohou být podrobena přešetření.

Jak to my vidíme

Jednání WTO v Seattle a události s tím spojené vyvolaly celou záplavu článků, rozborů a úvah. Jejich přehled by vydal na samostatnou knihu. Většina z nich nereferovala věcně o podstatě a průběhu jednání, ale hodnotila různé aspekty problematiky z hlediska pisatele. V tomto hromadném vyznávání kréda o obchodu a politice, které se často dotýká GMO, máme pocit, že nemůžeme mlčet, a pokusíme se stručně zformulovat vlastní názor.

Především chápeme obchod stejně jako profesor Dani Rodrik (MfDnes 8.12.1999), že obchod není cíl, ale prostředek k dosažení cílů, jako je prosperita, stabilita, svoboda, lepší životní podmínky apod., ke kterým jednotlivé komunity (národy, státy) směřují. Obecná pravidla obchodu by měla zajišťovat právní zabezpečení, odpovědnost za závazky, ale respektovat různost podmínek a směřování jednotlivých partnerů.

Z tohoto pohledu mají obchodní pravidla v zemědělství nárok na jiné pojetí než obchod ocelí, elektronikou nebo automobily, které lze v podstatě stejnou technologií a se stejnou produktivitou vyrábět kdekoli na světě. Pravidla zemědělského trhu je nutné navrhnout mnohem pružněji, neboť musí proplout mezi dvěma skalisky: Na jedné straně musí reflektovat nejen klimatická a fytosanitární hlediska, ale i specifika tohoto trhu, jako např.:

Obchodní pravidla zemědělskými produkty musí respektovat všechny tyto aspekty. Pokud nebudou, vynořují se zástupné nástroje jako je nemoc šílených krav, hormony v mase i geneticky modifikované organismy.

Na druhé straně nelze např. z důvodu ochrany sociální struktury určité komunity petrifikovat její zaostalost nebo pod rouškou bezpečnosti ignorovat vědu a řídit se pověrami a předsudky.

Uplatňování demokratických pravidel je také velmi citlivou otázkou. Moderní biotechnologie je vysoce odborná záležitost podobná lékařství. Zatímco nikdo se nehlásí o účast veřejnosti při schvalování léků, do moderní biotechnologie se cítí oprávněn hovořit kde kdo, byť nemá ani představu, co to je gen.

Z toho je jasné, že při stanovování pravidel obchodu musí nutně docházet k politickým střetům. Má-li být obchod nástrojem k dosažení cílů jednotlivých partnerů, je jasné, že při různosti cílů budou i různé názory na vhodnost nástrojů. Je legitimní, že každá strana se snaží prosadit nástroje, které by vyhovovaly jejím cílům. V tom je konec konců podstata politiky vůbec. Nepřípustné však je to prosazovat z pozice síly nebo prostřednictvím demagogie a lživou manipulací neinformované veřejnosti. Celá problematika se proto asi soustředí na stanovení hranice mezi univerzálními všeobecně použitelnými nástroji a specifickým přístupem. O tom bude nepochybně další jednání.