Patric Moore (52)
patří k základním budovatelům hnutí Greenpeace, které z poněkud
kuriosní skupiny dovedl ke globální vysoce profesionální organizaci
pro manipulaci veřejným míněním s pobočkami v 21 zemí a jměním
řádově sto milionů USD. Získal doktorát v oboru životního prostředí na
universitě Britské Kolumbie, byl devět let presidentem Greenpeace Kanada a sedm let
ředitelem Greenpeace International. K tomuto hnutí ho podle jeho slov inspiroval český
botanik a ekolog profesor Vladimír Krajina. Nyní Patrick Moore odešel z organizace
Greenpeace a řekl stručně proč: ”Je čas hledat konsensus místo konfrontace”.
Protože Greenpeace má stále větší ambice stát se
globální politickou silou (české pobočka by podle instrukcí z centra ráda tuto roli
hrála v politice životního prostředí u nás), je velmi poučné se seznámit
s pohledem toho, kdo je asi jediným člověkem, který zná tuto organizaci od
jejího založení až po současnou dobu do nejtajnějších zákoutí. Posuďme
některé názory Patricka Moora:
>Je důležité si uvědomit, že každé ráno
se probudí šest miliard lidí a chtějí jíst, potřebují energii, materiál.<
>Extremističtí envoronmentalisté jsou proti
vědě, technologii, proti trhu až xenofobním způsobem. Jsou proti obchodu, věříce,
že velké firmy pohání podvod a korupce. Zavrhují liberálně demokratický model, ale
nic životaschopného místo něj nenabízejí. Jsou proti civilizaci, věříce
v utopickou existenci, aniž si uvědomují, že to, co nabízejí, je návrat do
doby, kdy byla průměrná délka života 35 let.<
Na otázku, proč je Greenpeace tak úspěšná
v ovlivňování veřejnosti, je jeho odpověď jednoduchá:
> Naučili se tkát tu kouzelnou nit medií.
Konec konců environmentalistické hnutí je vlastně stroj na komunikaci. Samozřejmě,
to, co komunikují, je sensační a někdy nepravdivé.<
> Překonat negativní vnímání veřejností
vyžaduje inzerovat. Ne však jakoukoli inzerci, ale špičkovou až hloupou, která
zaujme televizi.<
Moore jmenuje mezi směry, ze kterých Greenpeace
napadá zemědělství i kampaň proti geneticky modifikovaným organismům. Rétoriku
této kampaně označuje jako “kampaň za strach”. V odpovědích pro časopis New
Scientist (25. prosinec 1999) říká:
"(Priority Greenpeace) se rozčlenily do mnoha
směrů, některé z nich jsou pochybné z hlediska priorit a jiné jsou vůbec
chybně zaměřené. To je přesně případ geneticky modifikovaných potravin. Když
(Greenpeace) se tak stará o lidské zdraví, proč nenapadne tabák?”
Své důvody proč Greenpeace opouští uvádí takto:
"Je to částečně proto, že hnutí se
odmítá vyvíjet. Jestliže ministři a průmysl považují životní prostředí jako
faktor, se kterým se musí v politice počítat, bylo by lepší s nimi spolupracovat a
ne je bít po hlavě."
Diagnosu, proč sešlo hnutí na špatnou cestu určuje
takto:
"Environmentalistické hnutí opustilo vědu a
logiku někde uprostřed osmdesátých let." "Stalo se to proto, že mnozí jeho
příslušníci nedokázali přejít od konfrontace ke konsensu a nemohli se vymanit z
politiky odmítání. To se týká hlavně politických aktivistů, kteří používají
environmentální rétoriku v problémech týkajících se spíše třídního boje a
protifiremní agitace než skutečné ekologické problematiky. Aby mohli pokračovat v
odmítavé posici, musí předkládat stále extrémnější požadavky, protože ty
rozumné byly již přijaty."
"Environmentalisté jsou vždy proti
establišmentu. Ale na počátku jsme se nikdy nestylizovali jako levý směr. To se stalo
až po pádu Berlínské zdi, kdy celá řada levičáckých aktivistů ztratila
uplatnění v mírovém, ženském a odborovém hnutí a připojili se k nám."
Na přímou otázku proč nesouhlasí s kampaní
proti geneticky modifikovaným plodinám, odpovídá:
"Domnívám se, že vstupujeme do období, kdy
pověry a pochybná věda ovlivňují politiku. Jak GM potraviny tak lesnictví jsou
dobré příklady, kdy je politika ovlivňována argumenty, které nemají podklad ve
faktech ani v logice. Samozřejmě, biotechnologie se musí provozovat opatrně, ale GM
potraviny jsou ve stejné kategorii jako sloučeniny působící coby estrogeny nebo
residua pesticidů. Presentují se jako neviditelná síla, která nás zabije ve spánku,
nebo nás přemění v mutanty. Je to vyzývání lidského strachu z neznámého."
Patrick Moore je obdivovatelem Jamese Levelocka a
věří v hypotézu Gaia. Je přesvědčen, že Země musí být kultivována, ale hodně
prostoru ponecháno v původním stavu jako "divočina". Nicméně tvrdí, že
politika "ruce pryč od přírody" nemůže fungovat v populaci šesti miliard
lidí. Budoucnost environmentalistického hnutí vidí následovně:
"Musíme se zbavit negujícího přístupu.
Hnutí musí opět převzít lidé, kteří zakládají svůj názor na vědě a logickém
zdůvodňování a jsou političtí centristé. Musí je převzít od extremistů, kteří
je okupovali, velmi často pro cíle, které nemají nic společného s ekologií.
Uvědomme si, že hnutí je staré pouze 30 let. Všechna hnutí procházejí určitým
MUCKY obdobím. Avšak environmentální hnutí se natolik kodifikovalo, že se stačí
odchýlit byť o jedno slovo, a nejste už environmentalista. Racionální diskuse je
potlačována. Dnes má (hnutí) příliš mnoho společných rysů s Hitlerovým mládím
nebo s církevním právem."
