Konference OECD, Edinburgh, 28.2 až 1.3.2000
"Abys prodal slona,
nemusíš mít slona, ale kupce."
B.Brecht citovaný profesorem Gassenem
Otázka v titulu trápí
kuchaře i strávníky, prodávající i kupující a bonmot B. Brechta zase zemědělce v
mnoha zemích světa. Trápí to i státy G7 a Rusko, a proto požádaly o zpracování
této otázky organizaci, která má v popisu práce stimulovat ekonomiku a obchod –
OECD.
Po řadě konzultací
uspořádala OECD konferenci, na kterou pozvala na 400 účastníků různých
názorových skupin. Kdo si myslí, že konference na titulní otázku odpověděla, je
šťastný člověk s idylickým pohledem a svět: neexistují totiž ani geneticky
modifikované potraviny (GMP), ani bezpečné potraviny. Máme pouze geneticky
modifikované organismy (GMO), které buď jíme přímo – třeba rajče -, nebo z nich
něco vyrobíme – třeba protlak. Také bezpečná potravina je fikce, protože každá
potravina je spojena s určitým rizikem, navíc různým pro různé strávníky.
I když z podstaty věci
nelze odpovědět na základní otázku, v mnohém se došlo k souhlasu. Především se
do záležitosti GMP musí informovaným způsobem zapojit celá veřejnost, protože
slona si koupí jen ten, kdo ho považuje za užitečného a důvěřuje mu. Bylo velmi
povzbudivé a pro mnohé objevné, že naději do GMO dávají dvě nejlidnatější země
světa – Čína a Indie, přičemž indické stanovisko přednesla president genetické
kampaně v Indii. Je-li třeba nasytit milióny hladových, jsou vyumělkované
strategické rošády přesycených Evropanů nezajímavé. Je důležité zcela něco
jiného: technologii přizpůsobit malým rolníkům pracujícím způsobem pro ně
dostupným a ponechat jim ekonomický efekt. Samozřejmě i tyto země si hlídají svou
přírodu a přijímají proto nezbytná regulační opatření. Nikoli však pro
likvidaci, ale pro rozvoj nové technologie.
K vlastní otázce
bezpečnosti konference konstatovala, že v různých zemích světa (včetně Evropy)
již několik let používají stamilióny lidí GMO a jejich produkty pro potravu.
Pochopitelně se mezi nimi objevily statisíce s potravou spojených zdravotních
problémů, ale ani v jednom případě nebyla jako jejich příčina zjištěna
genetické modifikace. To ovšem neznamená, že se má upustit od přísných
zdravotních prověrek geneticky modifikovaných plodin dříve, než budou povoleny jako
surovina pro potraviny. Naopak, metody a systém testování by se měl zdokonalovat.
Zazněly však hlasy, že kdyby se tyto prověrky použily i na plodiny získané tzv.
tradičním šlechtěním, některé by musely být vyřazeny jako rizikové.
Označování potravin je
ovšem stále problémem. Především které označovat a jakou informaci má označení
zákazníkovi sdělit. Zákon může nařídit jen takové označení, které je možno
kontrolovat jednotným a věrohodným způsobem. Není možné kontrolovat, zda ten, kdo
prodává lahvičky svěcené vody, je poctivec nebo podvodník. Proto také je nesmyslný
fundamentalistický požadavek značit produkty zvířat krmených GMO. Alergolog se
přimlouval, aby zákazník byl upozorněn, zda potravina obsahuje alergen. Současně
sám sobě namítl, že alergenů je tolik, že by asi musela být označena téměř
každá běžná potravina. Dlouhodobé sledování vlivu GMP po jejich zavedení na trh
je pěkné heslo pro veřejnost, ale nikdo zatím neřekl jak se má prakticky provádět
a hodnotit.
Není sporu o tom, že GMO
mohou mít ekologické problémy, ale to nebylo předmětem konference. Z hlediska
potravin je klíčové seznámit veřejnost se skutečnou podstatou GMP a s veškerou
regulací. Hodnocení a přijatá rozhodnutí v této oblasti musí být pro veřejnost
naprosto průhledná. Situace se změní se zavedením tzv. druhé generací, která bude
mít výhody pro spotřebitele. Jako příklad byla uváděna rýže s vitaminem A.
Konference byla velmi
užitečná a výborným způsobem zajištěná i vedená.
